Minority Report (2002)
6
1 304
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 244
Komentáře 225
Minority Report (2002)
6
Přemýšlel jsem o 4 hvězdách, nakonec ale misky vah ke 3 přiklopily mezery v logice děje; když se nad pár věcmi člověk pořádně zamyslí, moc nedávají smysl; například důvod celé anabáze, kdy antagonista mohl celý problém vyřešit rozhodně hladčeji než obviněním policejního kapitána. Jinak se mi ale Minority Report mimořádně líbil. Celý svět a fungování tušitelů je natolik složité, že trvá, než se do něj divák vžije. Film tak nabádá, abychom se nechali jen unášet, příliš nad tím nepřemýšleli a jednoduše vnímali atmosféru a chytré odhalování světa. Díky tomu se zázračně zakryjí i ty již zmíněné logické nesrovnalosti. Hlavní devízou snímku pro mě byla právě ústřední myšlenka předjímání vražd. Ta byla moc zajímavá a díky prostřihům vražd dodávala mysteriózní nádech. Líbila se mi také finální pointa celého provedení zločinu (ta mi přišla chytrá) a pak také samotná expozice dystopického světa s neustálým skenováním sítnic. Právě dějová linka s oční operací mi přišla ve své špíně a nouzových podmínkách jednoduše skvělá. Minority Report je povedený film, který tak rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.
Requiem za sen (2000)
8
Requiem za sen je neskutečně silný film. Máloco ve mně zanechalo takovéto pocity. Dějově to samozřejmě není žádný skvost, ale o to tady nejde. Úhelným kamenem snímku je dokonale ztvárnění pád do stále hlubších osidel závislosti. Všechny 3 (4) hlavní postavy se dočkají patřičné pozornosti a každá přináší divákovi své specifické poselství. Zároveň snímek obsahuje nepřeberné množství různých skrytých motivů, nad kterými se člověk musí po zhlédnutí pečlivě zamyslet. Vyzdvihnout musím dechberoucí soundtrack, jenž snímek perfektně dokresluje; takovou vynikající symbiózu jsem neviděl už velice dlouho. Závěrečných 10 minut filmu je pak přímo skvost; to jsem jendoduše zůstal zcela oněmělý s vyvalenýma očima; neuvěřitelně silné zakončení. O Requiemu za sen budu přemýšlet ještě dlouho, o všech jeho skrytých vrstvách a poselstvích, které se diváku režisér pokouší předat. Toto by mělo být povinně přehráváno na všech školách. Poučení, že člověk se musí kontrolovat, nezapomínat na své blízké a nebýt sobec je univerzální. Requiem za sen proto rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.
21 gramů (2003)
6
21 gramů je dějově poměrně plytký film, u něhož to ale vůbec nevadí, protože to bohatě dohání svým zajímavým stylistickým pojetím. Oceňuji vyprávění pomocí skákání v čase. Nejvíce se mi ale líbilo nesmírně tragické vyznění celého filmu. To skutečně s divákem pohne. Snímek nemá prakticky žádné skutečně kladné hrdiny; všechny postavy jsou pouze vytrvale pronásledovány osudem. 21 gramů dává nahlédnout do toho, jak je život neuvěřitelně křehký a jak zamotané občas může vše být. Tomuto napomáhají i 3 dějové linie. Všechny hlavní postavy by mohly být šťastné a úspěšné, ale nic jednoduše nejde podle plánu a život má své vlastní cesty. Občas mi přišlo, že byl film možná až příliš rozvleklý a pomalý, hádám ale, že to prostě patří ke zvolenému vyprávěcímu stylu. 21 gramů tak pro své syrové ztvárnění reality lidských osudů rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.
Sbohem, baby (2007)
8
Původně jsem chtěl dát pouze 3 hvězdy, ale tu 4. jsem jedoduše musel přidat za závěr. Ten mě totiž dokonale překvapil a já ho vůbec nečekal. Do poslední minuty tak trvalo napětí a závěrečné překvapení se u mě neminulo účinkem. Navíc musím ocenit i rozporuplný závěr a poslední scéna se špatným jménem panenky a dlouhým pohledem do dáli byla skutečně dokonalá. Sám si vůbec nejsem jistý, ke kterému řešení by bylo morálně správné se přiklonit a snímek toto dilema vystihl dokonale. Sbohem, baby je jednoduše kvalitní snímek, který navíc poskytuje i cenný vhled do života amerických chudších, bílých vrstev; nikdy neuškodí vidět, jak to na takových nízkopříjmových předměstích USA, prolezlých drogami, doopravdy funguje. Film snad v nikom nemůže nezanechat mnoho podnětů k zamyšlení, ať už co se týče životní situace mnoha dětí nebo obecně pojetí a fungování spravedlnosti. Sbohem, baby je tak rozhodně filmem, který doporučuji ke zhlédnutí.
12 opic (1995)
8
12 opic mě nadchlo. Je úžásné, kolik témat dokáže obsáhnout jeden 2hodinový film. Celá stopáž mi utekla nesmírně rychle. Zároveň děj diváka doslova pohltí, člověk se do protagonistů skutečně vcítí a doufá pro ně v dobrý konec. Pochválit musím také dynamiku vztahu Jamese i jeho psychiatričky, jenž byl vystavěn takřka učebnicově. Do poslední chvíle jsem netušil, jaké vyústění děj vlastně bude mít, takže jsem při rozuzlení oněměl; přesně takto má jendoduše vyprávěcí oblouk vypadat. Závěrečná scéna se spolusedící v letadle je výborná, krásně zapadá do rámce celého díla. 12 opic také velice plynule střídá rychlost, s jako plyne. Občas tak může připomínat grotesku (jako např. v blázinci), jindy zase akční dobrodružství (finální třetina děje). Vše funguje takřka dokonale; skutečně mě prakticky nenapadají žádná negativa. Musím také pochválit výkon Brada Pitta, který pološílené fanatika a primárního antagonistu většinu filmu tak dobře, že oklame celé publikum tak dobře, že je závěr jednoduše mimořádně úderný. Líbila se mi i vize budoucnosti, nebezpečí smrtícího viru (což se po koronavirové pandemii ukázalo skutečně prorocké) a pojetí cestování v čase, kdy minulost nejde měnit, protože je přeci už daná; to je hezký příjemný fatalistický protiklad oproti tomu, jak bývá časoprostor zpracován v současné tvorbě, kdy se do něj všemožně zasahuje a je bezostyšně měněn. 12 opic je tak definitivně filmem, který rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.
