martin-mickey-stusak
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 70%
    0
    0
    28. 9. 2020

    Jedná se o další filmový zářez do filmové řady historicko-válečného opusů s pevným příběhem, úžasnými kostýmy a hlavně s množstevními epickými bitvami nevynechávající patřičnou brutalitu. Středem všeho dění je tentokrát mladá žena, která po smrti svého otce převezme vládu nad královstvím a že to nebude mít lehké je samozřejmě víc než jasné. Bylo by i naivní si myslet, že tentokrát budou chybět vzbouřenci usilující o její smrt. Je to tak. Použitá dějová šablona je už tak provařená, že není možné, aby celý dějový koncept nebyl pro nějakého diváka naprosto předvídatelný. Mínusem je i unáhlenost v tempu vývoje děje. Je to zbytečně moc rychlé, což v některých sekvencích způsobuje dojem přílišné zkratkovitosti. Scénář byl určitě daleko plynulejší, čemuž se u podobných snímků dostává daleko většího prostoru, tudíž i delší stopáže, takže devadesát devět minut tohoto snímku budiž velice málo. Potíž je i s herečkou Kelly Chen. Uvěřitelnost jejího podání vládkyně a bojovnice ve válečných vřavách, kterou drsní muži respektují a jdou po jejím boku do boje, je docela na bodu mrazu. To už třeba Milla Jovovich, coby Johanka ve snímku ´Johanka z Arku (1999), podala daleko věrohodnější výkon. Snímek tedy moc neuchvátí, obzvlášť v tak ohromném množství podobných počinů z hongkongské produkce, avšak v rámci žánru za shlédnutí určitě stojí. Jen je potřeba nic převratného neočekávat.

  • 80%
    0
    0
    28. 9. 2020

    Nízkorozpočtová kultovní hororová klasika svého času udávající směr a dodnes je u mnohých snímků znatelný vliv. Příběh je jednodušší než by se zdálo, ale v rámci depresivních, strašidelných a vůbec deprimujících scén, je z námětu vytlačeno maximum. Už ta představa, že někdo jako zázrakem přežije těžkou autonehodu, aby si posléze uvědomil, že v okolí není něco v pořádku, pohyboval se ulicemi s pocitem být neustále pronásledován podivnou postavou, po nějaké době si uvědomil, že pro okolní svět jakoby byl neviditelný a navíc byl přitahován do děsivého místa jakési opuštěné pouťové atrakce, může být pro mnohého něco naprosto nepředstavitelného. Okolní svět jako by se zkrátka změnil, i když vše probíhá tak, jak má. O to víc vyzní šokující finále. Režisér Herk Harvey, který si ve snímku i zahrál, naplnil svůj filmový počin spoustou strašidelných a znepokojivých obrazů množstvím lidí strašidelně hledících do kamery, dlouhými záběry jak v interiéru, tak i v exteriéru, s tajemným dojmem, že se něco stane, množstvím opuštěných budov vyvolávající nepříjemný pocit, rychlé přiblížení či zrychlení obrazu, a dalších metod k vytvoření opravdového znepokojivého diváckého pocitu během sledování. Tomu napomáhá i pronikavě zlověstný soundtrack podtrhující danou atmosféru. Nakonec, zvuk varhan už v podstatě mluví samo za sebe. Snímek je zkrátka plný nápadů, které v 60. letech prostě museli uchvátit. V dnešní době už je to právě vlivem stáří snímku zcela někde jinde, ale jako hororová klasika mysteriozního hávu stále zůstává příznačná ve své podstatě a daných tvůrčích myšlenek. Prý se tímto počinem inspirován i George A. Romero pro natočení svého legendárního snímku ´Noc oživlých mrtvol´ (1968). Když oba snímky porovnáme, je tato informace uvěřitelná. Jedná se tedy o příznačnou hororovou mysteriózní klasiku, která by neměla chybět ve sbírce fanoušků hororových snímků.

  • 90%
    0
    0
    28. 9. 2020

    Starý policejní pardál libující si ve vybudovaném korupčním prostředí pro klid svůj i zločinců René a jeho nový mladý parťák Francois původně chtící být poctivým poldou, ale nechal se do korupčního prostředí stáhnout, se vrátili v celé své slávě a jak je patrné hned na začátku příběhu, je jim utípnut tipec, dříve, než se stačí divák rozkoukat, co je vlastně kde nového. Vpodstatě až na jeden detail vůbec nic. Byly suspendováni, nahradila je jiná policejní dvojka a pokud by si někdo myslel, že už konečně všechno běží tak jak má, bude vyveden z omylu dříve, než se naděje. Volné pokračování kultovní komedie ´Prohnilí´ (1984) se věrně drží nastavené dějové linky a jen zdvojnásobuje použitou amorální myšlenku zásady, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Také by se dalo říct, že úřad pro vnitřní záležitosti svým zásahem do dané situace fakticky pouze přeposlal problém z deště pod okap. Atmosféra, energičnost a pevná nálada zábavného charakteru byla zachována, takže pokud zaujal snímek první, musí zaujmout i toto pokračování. Nakonec aby ne, když na režijní stoličku opět zasedl Claude Zidi, který na celé koncepci snímku nic nezměnil. Může se to zdát stereotypní a bez jediného krůčku do předu v nějakém vývoji, ale nadruhou stranu zase fanoušci Philippa Noireta, který to opět celé s plnou vervou táhne, samozřejmě majícího v patách Thierryho Lhermitta, dostanou to, co od toho všeho očekávají. Snímek tedy ve své kvalitě neklesl, ani nepovýšil. A v tomto případě je to jedině dobře.

  • 50%
    0
    0
    26. 9. 2020

    Skřípe vám to v manželství? Jeďte na teraupeutické sezení na tropický ostrov. Nebudete tam sami. Takových párů bude přítomno víc. Ale pozor, partner si musí myslet, že se jede jen tak na dovolenou do luxusního letoviska. No, a co se příběhu týče, jak už to v životě bývá, musel by v tom být čert, aby se to tam jednoho dne nezvrtlo. Jon Favreau a Vince Vaughn se již objevily v komedii ´Proutníci´ (1996) a později ve snímku ´Ranaři´ (2001), takže do třetice všeho dobrého? Snímek začíná dobře. Plno komediální etud, humoru a bláznivin. Nejeden si řekne, jo, konečně něco zábavného. Jenže ouha. Čím víc je celý koncept příběhu delší, tím více vtípků se vytrácí a vše nahrazuje omšelost. Zkrátka, čím déle je člověk na takovém ostrově, tím větší nuda z toho odeznívá. Každopádně se jedná o tradiční letní komedii určenou spíše pro dámskou část diváků. Ano, může za to klasická feministická rozvaha, i když v tomto případě se tento koncept přeci jen poněkud vyčůraně obchází. Ne, nejde tu o to, že bude muž dobývat ženské srdce tím, že bude vykonávat většinu práce, zatímco žena pasivně čeká na to, že jí muž ledasco vynahradí, ale jde o to, že se muži svou aktivitou sami lépe rozvíjejí k obrazu svému. Zkrátka jde o to, že si muži sami uvědomí, že by měli více myslet na přání své partnerky, zatímco ony stále myslí jen na přání své. Pro muže skutečně těžký kalibr. Humor tradičně pramení ze vzniklých nedorozumnění a bizarních vedlejších postav. Vince Vaugh vystupuje ve své roli tak, jak je povětšinou znám, takže jeho fanoušci si mohou očekávaně přijít na své. Snímek totiž jinak láká svou atmosférickou letní svěžestí a odpočinkovým dojmem z filmového zážitku. Snímek není špatný, jak by mohlo vyznít, ale přeci jen tomu jakoby něco chybělo. Rozhodně to bude především kratší stopáž zabraňující pocitu, že tomu každou další minutou čím dál více dochází dech.

  • 50%
    0
    0
    26. 9. 2020

    Do přístavu jedné noci připluje loď s mrtvou posádkou a začnou se dít věci. Eddie Murphy se pokusil prozkoumat hororový upírský žánr, samozřejmě v komediálním kabátě, a bohužel se nedá se říct, že by to bylo rozhodnutí moudré. A to na režijní stoličku zasedl Wes Craven. Eddie si tedy střihl upíra, v tomto případě hledajícího vhodnou ženu, aby zachránil upírský rod. Jako krvežíznivý upír vypadá vcelku dobře, ale přeci jen v tom upírství poněkud málo šlapal na pedál. Snad je to i přeci jen slabým scénářem, který mu v tomto moc šancí nedal. Takže i kdyby byl snímek bez Eddieho, průměrný by zůstal tak i tak. I když v úsměvnosti snaha patrná je, humoru je nakonec spíše poskrovnu a když už, zrovna vtipně moc nevyznívá. A to na scénáři pracovalo pět lidí, včetně Eddieho. Co se stalo? Kam se vytratil smysl pro humor? Nejlepší moment na celém snímku je pouze, na upírský film přeci jen podivná scéna, kdy se Eddie, coby upír Maxmilian, mění v kaplana a přednáší o tom, jak je zlo dobré. Jinak skutečně není o co stát. V rámci fanouškovství k Eddiemu je film povinností, ale z paměti se velice rychle vytratí.

  • 60%
    0
    0
    26. 9. 2020

    ´Je to drak´ zní v originále pohádková fantasy v produkci Ruska, jenž se jedná o filmovou úpravu románu Sergeje a Mariny Dyachenko ´Rituál´. Původní děj scénáristé přenesli do „slovanské fantasy“, čímž se například původní hlavní hrdinka Utah přejmenovala na Miroslavu, ale jinak se předloze věrně drželi. Alespoň pro české diváky však celý koncept děje vyznívá poněkud povědomě. Kromě dračího příběhu, který je po filmové stránce stále ještě vyhledávaným artiklem, je hlavní myšlenka velice podobná klasické pohádce ´Kráska a zvíře´. Jen se děj neodehrává na zpustošeném temné hradě, ale na dračím ostrůvku, čímž zase z toho tímto vlivem jakoby také vyznívala inspirace ze snímku ´Modrá laguna´. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že se má snad i jednat o ledabylou ruskou napodobeninu amerického snímku známého pod českým názvem ´Stmívání´, ale to nechť si nakonec každý divák posoudí sám. Pohádkový romantický kabát je hlavní devizou příběhu a kdo předem neodhadne závěr, jakoby snad pohádky ani neznal. Po vizuální stránce je to však nádhera. Možná to ani nepřipadá, ale údajně je snímek z 85% tvořen počítačovou grafikou. Že to ani není poznat? Tím víc se jedná o dokonalou práci tvůrců. Přesto se snímek jako celek spíše řadí k lepšímu průměru. Místy vyznívá až moc zbytečně natahovaně, tudíž bez patřičného dějového vývoje až nudně. Ona dívka svou pubertální výřečností také moc přitažlivosti k sobě nezadá. Dějově vlastně není ani o co stát. Drak unese z nějakého severského města dívku na dračí ostrov, kde se setká s nějakým mladíkem podivně se chovajícím a divák jen sleduje co se z toho vyvrbí. Vyhledávaným filmovým artiklem se tohle nestane, ale za zhlédnutí určitě stojí. Jsou daleko horší dračí snímky.

  • 40%
    0
    0
    25. 9. 2020

    Štěpán Šafránek, Kendy a mnoho dalších v šestém filmovém básnickém díle, mající podtitul ´Konec legendy´. Žeby už skutečně poslední snímek a nebo se ještě dočkáme snímku sedmého odehrávající se někde v domově důchodců? Do charakterů všech přítomných postav s touto filmovou sérií spjatých kráčí, nebo už u někoho dávno vkročil, podzim života a tak to po dějové stránce opět podle toho vypadá. Skutečně lehce úsměvný film, který každým novým dílem ztrácí grácie a zábavnost. Když si vezmeme jenom postavy senilních dědků v restauraci v podání Jiřího Lábuse, Josefa Abrháma a Rudolfa Hrušínskýho, než zábavu spíše vyvolávají depresi. Očekávatelný romantický nádech se ztrácí v nekonečnu a na nějaké básničky nechť divák raději předem zapomene. Stejně jako u předchozího pátého snímku vzniká otázka, jaký smysl vlastně tento film má. Je vůbec zapotřebí? Omšelost se zase o něco zvýšila a různým podivnostem bylo učiněno za dost. Česká filmová krize, co se týče kvality, jak je vidět, stále přetrvává a tak se jedná o další snímek, který mezi vyhledávané rozhodně patřit nebude.

  • 80%
    0
    0
    25. 9. 2020

    Kniha ´Kronika města Kocourkova´ od Ondřeje Sekory je svým neotřelým humorem populární do dnešní doby a není náhoda, že si Karel Poláček název tohoto městečka ve třicátých letech pro tento film vypůjčil. Děj pojal obdobně, i když ne až tak, jak se říká, na dřeň. V hlavní roli nikdo jiný než Jan Werich, který dal dané satiře takovou patřičnou grácii a sounáležitost, že se stal snímek doslova nadčasovým. A je to poprvé, kdy se obešel bez svého partnera Jiřího Voskovce. Po technické stránce se nic nevymaňuje od snímků předešlých. Jednoduchý děj s jednoduchými dialogy je pevný už v kramflecích a i přes své značné stáří pokorně umí vyvolat divácký úsměv na tváři i dnes. Místy opět nechybí stále používané scény hodné grotesky, což dnes může krapet působit unáhleně a zbytečně, ale na svou dobu vzniku se nejedná o nic nepatřičného. Pro akční scény především honiček se stále jednalo o nejvhodnější způsob prezentace. Jak bylo naznačeno výše, satirické vtípky skutečně nestárnou. Když se kdekoliv podíváme na vedení radnice, odlišností moc nenajdeme.

  • 80%
    0
    0
    25. 9. 2020

    Poměrně neznámý snímek kombinující milostný a poetický přednes s výrobní tématikou, který by se dal označit jako opatrný přechod do tzv. nové vlny v 60. letech. Komediální živelnost šla stranou a spíše se vsázelo na umělecký přednes a poklidnou atmosféru. Příběh není nezajímavý, samozřejmě s ohledem na svou dobu, ale na poetickou atmosféru je potřeba si co nejdříve zvyknout. Dnes už nikdo neví, čemu se říkalo umístěnka. Snímek něco takového připomene. Netýkalo se to pouze mladých lidí, jak by si někdo mohl myslet, ale i těch starších. Šlo samozřejmě o přeložení a něco takového odmítnout nebylo jen tak. Finta, jak se z toho vyvléct, samozřejmě byla a jaká už pojednává tento příběh, kde je v rámci ideologie, jako obvykle, do patřičné problematiky zahrnuto daleko více věcí. Finále příběhu tedy v žádném případě nemůže překvapit, čímž je timto moralizační opět naplněn. Snímek je tedy určen především pro náročného diváka, který rozumí aspektu dané tvorby. Ostatní se budou nudit.

  • 60%
    0
    0
    24. 9. 2020

    Klasický boj proti drogám, tentokrát ve španělské produkci, který spíše vyniká dramatizací, než napínavou, alespoň, thrillerovou podívanou. Máme tu další nově vzniklou čtyřčlennou speciální jednotku, pod tentokrát pod názvem Jednotka 7, která má za úkol se postavit proti překupníkům. Nepřekvapujíc s nimi jedná železnou rukou a pohybující se na hranici zákona. A jak už to většinou u takovýchto motivů bývá, netrvá dlouho a celé se to poněkud zvrhne jinam. Základní struktura děje je tedy u diváků takových příběhů poměrně známá. Španělský režisér Alberto Rodriguez se sice rozhodl pro drsný, ničím nezdobený realistický přístup, ale místy jakoby to stále o něco zakopávalo. V rámci děje explicitní násilné scény nechybí, ale vyznívají spíše jako nutnost. Příběh chvilkami zajímavý je, chvilkami zase spíše nudí. Dojem televizní filmové tvorby už dokonává to poslední. Své diváky si snímek najít může, proč také ne. Každopádně punc tvorby dob 70. či 80. let se nezbaví.

  • 90%
    0
    0
    24. 9. 2020

    Je to malý a svým způsobem bezvýznamný snímek takřka bez děje, avšak svým šarmem a důvtipným pohledem na svět, v jakém žijeme, dokáže pohladit a vymazat z hlavy špatné myšlenky o sobě samém. Snímek svou obrazotvorností a lehkostí vytváří nadhled nad danou situací, příjemný nenásilný humor a kapku nějaké té poetičnosti. Morgan Freeman coby herec On sbírající zkušenosti pro svou budoucí roli a Paz Vega coby nesmělá dívka Scarlet pracující v obchodě u pokladny, která si ve své volbě nového zaměstnání poněkud nevěří, že projde pohovorem. Jejich setkání se samozřejmě uskuteční v onom obchodě, ale po chvíli se celý koncept mění v takové malé road movie, kdy se jejich role obrátí a zkušenosti a mnoho životních poučení sbírá právě Scarlet. On je šťastný a vždy nad věcí, Scarlet je poněkud frustrovaná. Jak asi dopadne jejich setkání, důvěra a poučení? Snímek rozhodně není pro každého. Za scénářem a režií stojí Brad Silberling, který vsadil na minimalismus, což ne každému přijde vhod. Své představy však zhmotnil do filmové podoby impozantně a přesvědčivě. Dalo by se v tom najít i poučení a nějaké to filozofické životní moudro, které na samém konci zanechá u diváka příjemný pocit.

  • 60%
    0
    0
    21. 9. 2020

    Drsná realita války tentokrát z Finska a to o konfliktu, na který z oblasti válečných filmů nejsme zrovna zvyklí. Finsko je napadeno Sovětským svazem a jako obvykle jde o všechno. Příběh je natočen na základě skutečných událostí, tudíž v něm jsou vyobrazeny i skutečné postavy. Scénář se snaží věrně držet deníků a fotografií Harryho Järva, který v roce 1942 coby poručík velel průzkumným a bojovým jednotkám pěchotního pluku IR 61. Neobvykle natočený snímek představuje událost, o kterém se filmy nijak vehementně netočí a těžko říci proč. Našedlý filtr obrazu podtrhuje atmosféru a vlivem vypravěče navozuje až dokumentární dojem. Faktem je, že se celý koncepce filmu pohybuje na hranici právě mezi hraným filmem a hraným dokumentem. A to se zdá být docela chybou. Snímek tímto ztrácí napětí, a pocit nebezpečí. Zkrátka to jako celek vyznívá jen jako obyčejná vyprávěnka, dokonce až s dvouhodinovou stopáží. Což znamená, že něco jako u válečného filmu z Hollywoodu plného bojových scén, drsných výjevů a srdcervoucích emocí se bohužel dočkat nelze. Na nějaké hrdinství se také nehraje. Armáda působí jako celek, kde každý spoléhá jeden na druhého. Bojové scény samozřejmě na správný válečná žánr obsaženy jsou, ale nejsou hlavní devízou komplexního děje. Snímek jen poukazuje na historické události dle deníků a fotodokumentace a nic víc. Tedy co se týče problematiky hrozby na finském území, jednání, řešení problémů a hlavně velení a snahy o splnění úkolů. Svou určitou váhu v rámci historie snímek má a to už hlavně ve faktu, že nepřátelští agresoři v době druhé světové války nebyli pouze Němci a Japonci. Je to sice jen takový obyčejný letmý pohled do minulosti, ale za shlédnutí určitě stojí.

  • 100%
    0
    0
    21. 9. 2020

    Moderní western o vykonání pomsty za vraždu matky, pronásledování FBI, vzniku přátelství a hlavně o spravedlnosti. Moderní western, kde nechybí indiáni, kde se místo na koních jezdí na motorkách a kde atmosféra z každičkého záběru na diváka doslova dýchá. Snímek byl natočen za pouhých 600 tisíc dolarů, tudíž patří mezi nízkorozpočtové filmové počiny, avšak s artovým laděním, takže lecjaké honičky a přestřelky rozhodně nejsou centrem všeho dění. Naopak. Velkou devizou je silný, byť nijak složitý, příběh nepostrádající myšlenku. Hněv, nedůvěra, boj proti rasizmu, touha po svobodě a vykoupení. Realistické drama o zločinech bílých lidí, v tomto případě, na indiánech. Jde především o indiánské ženy, které jsou velmi často oběťmi sexuálního násilí. Jedná se o melanchonické road muvie, který má na svědomí Jason Momoa. Napsal si scénář, chopil se režie a střihl si hlavní roli. A skutečně vytvořil filmové dílo, které zaujme. Dlouho tady nebyl takový snímek opírající se o základní principy svobody. Naprosto úžasná kamera vyvolává pocit divácké přítomnosti v těchto krajích. Tímto kameraman udělal svou zručností úžasný kus práce. I soundtrack stojí za pozornost. Dává možnost si poslechnout vysoce kvalitní bluesový folk a country či plně libozvučnou akustickou kytaru a bendžo. Vše pospolu dobře ladí a vytváří právě onu výše zmiňovanou, skutečně lákavou, atmosféru. Jason Momoa, jeho režijní debut a jeho ocenitelně přesvědčivý, jak někdo dokonce označuje, westernový noir.

  • 60%
    0
    0
    19. 9. 2020
    McQ (1974)

    Poněkud slabší thriller z počátku 70. let se stárnoucí hvězdou westernových snímků Johnem Waynem v hlavní roli inteligentního detektiva Lona McQa. Ten představuje typického drsného policejního chlapíka vydávající se pomstít smrt svého přítele, během čehož porušuje veškeré policejní předpisy. Spravedlnost v tuto chvíli je pouze ta jeho osobní. Jenomže omšelost amosféry, absence napětí a vůbec podivné ztvárnění onoho detektiva nutí jeho drsnému charakteru nějak nevěřit. Zkrátka tomu chyb patřičný šmrnc. Snímek je hodně podobný strhujícímu počinu ´Drsný Harry´ (1971) s Clintem Eastwoodem v hlavní roli, kterou John Wayne před ním odmítl. Později toho litoval a tak těžko říct, jestli Lon McQ neměl být náhradou. Možná tímto snímkem mohlo jít i o herecké zařazení vedle zmíněného Clinta Eastwooda a Jamese Bronsona, kteří od spaghetti a západních westernů přešli na civilní thrillery a akční žánry. No, nepovedlo se. Každopádně v rámci jeho filmografie snímek alespoň fanouškovsky stojí za zhlédnutí už jen ze zvědavosti. Nadšení však z toho nevzejde.

  • 30%
    0
    0
    19. 9. 2020

    Normalizační snímek o československé kontrarozvědce a odhalování rezidentů snažící se získat odborníky pro práci v zahraničí. Na svou dobu typické téma, na který Jaroslav Dietel, opět udělal dle požadavků patřičných míst opravdový kus poctivé scenáristické práce. Filmové zpracování však bohužel nedopadlo nijak slavně. Byť Karel Heřmánek se svojí hlavní postavou Jana Prokopa, pracovníka tajných služeb, dělá seč může, ve výsledku přesto vše zůstalo marné. Podmínka aby toto filmové dílo neobsahovalo žádné imperialistické motivy byla naplněna. A tak se ohromná nezáživnost bez špetku napětí a citových výjevů stalo předností. Všichni jsou klidní, pohodoví, nikdo nekřičí, nikdo se nerozčiluje, nikdo nikam nespěchá, nikdo se s nikým nedostává do ostrého konfliktu. Napětí a nějaké akční scény? Tak to se musí někam jinam. Jediný motiv, který stojí za povšimnutí, jsou sledovačky, ale to je na tom všem setsakramentsky málo. Jako divadelní hra by to možná obstálo, jako film je hodný k zapomnění.

  • 90%
    0
    0
    19. 9. 2020

    Remake snímku Dona Siegela ´Invaze lupičů těl´(1956) si vzal do svých režisérských rukou Philip Kaufman, jehož děj se tentokrát odvrací od komunistické hysterie, o čemž byl právě první snímek, a místo toho se nově zaměřuje na dopady psychoterapie na komunitu v San Francisku. Kaufman dobře využívá exteriéry ve městě pro vytvoření děsivé či alespoň strašidelné atmosféry a nevyhýbá se ani některým nezapomenutelným, takříc, šokovým scénám, jako je třeba pes s lidskou hlavou. Ječící výkřiky lidských klonů při odhalení člověka taktéž dokáží vyvolat určitou hrůznou šokující nejistotu u diváka. FInální zvrat, který je ohodnocen jako jeden z nejlepších zakončení, je už kapitolou samo za sebe. Paranoia, napětí, strach. S tím vším se tu pracuje a vytváří v rámci sci-fi žánru téměř neuvěřitelný zážitek. Alespoň na 70. léta, neb dnes je vyprávění takových příběhů přeci jen zcela někde jinde. Mimozemské nebezpečí tedy zase trochu jinak a v rámci kinematografie daného žánru právě 7o. let má u diváků své zasloužené pevné místo.

  • 50%
    0
    0
    13. 9. 2020
    Volavka III (2003)

    Třetí filmový díl vznikl ve stejném roce jako díl druhý a doslova má za úkol jen doplnit dějovou skládačku. Je dokonce i předchůdcem a pokračováním zároveň předchozích obou dílů, takže kdo se v tom neztratí, má skutečně vyhráno. Časově se dějově skáče tam i zpět a tak pro diváka neznajícího předchozí díly je zcela zbytečné, aby se na něco takového díval. Jedna dějová linka se odehrává šest měsíců před zabitím Yan, policejního krtka v triádě Sama, druhá dějová linka příběhu se odehrává 10 měsíců po smrti Yan, kdy je jediná přežívající postava z prvního filmu, Ming, dříve Samův krtek v policejních silách, vyšetřována kvůli smrti SP Wong a Yan.Prostě takový divák nepochopí co, kde a proč. Tento počin lze plně považovat za naprosto zbytečný, neboť vyznívá dojmem složení děje ze scén, které se prve do snímků nevešly nebo byly prostě vystřiženy. Pravda, někoho to zajímat může, proč nakonec ne, ale bez toho by se skutečně dalo obejít. Snímek je tedy prequelem a pokračováním zároveň, což něco takového nebývá zrovna obvyklé. Obě dějové linky spojuje krásná psycholožka Lee, ale to přesto nezabraňuje naprosto matoucímu dějovému prolínání. A proto nikde nefunguje dramatizace, ani emoční sounáležitosti. Romance kolem psycholožky jakoby už byla z jiného filmu. Za pokus to stálo, ale tvůrčí myšlenka prostě nevyšla.

  • 100%
    0
    0
    13. 9. 2020

    Právník Petr Holeček jede tramvají, ze slušnosti uvolní místo dědečkovi a on se z něho vyklube dědeček z pohádky chtíc mu za tento chválihodný čin splnit tři přání. Věřili byste mu to a nebo ne jako Petr? Pohádkový satirický příběh se odehrává v době socialistického realismu, ale, co si budeme povídat, tohle by se mohlo odehrát v jakékoliv době. Příběh věrně poukazující na charaktery člověka co se týče žití každého z nich.

    “Kdybych si přál ´oslíčku, otřes se!´, to byste splnit nemohl, že?”
    “No to bych nemohl. Co by na to řeklo ministerstvo financí? To jsou valuty, chlapče.”

    Touha po penězích provází lidstvo od dob jejich zavedení a vlivem toho každý touží po tom, aby se měl dobře. A právě takové přání Petr měl, bohužel až to poslední, neboť ty dvě předchozí vlivem nevíry k pravdomluvnosti dědečka zbytečně promrhal. Společnost ukázaná přesně tak, jaká skutečně je. Každý žije pouze ze svého platu, který není zrovna lecjaký a tak na mnohé představy prostě nejsou. Každý má svůj určitý životní sen, touhy a přání, které se bohužel ne a ne splnit. Mít vlastní byt, auto, dovolenou u vody a samozřejmě spoustu peněz. Pohádkový dědeček Petrovo manželství tímto sice obohatí, ale to neznamená, že by jim okamžitě kvetlo štěstí a spokojenost. Naopak. Objeví se ta nepříjemná nezničitelná lidská závist a vliv doby. Problémy se začnou kupit a dokonce kariérně odnášet i Petrovi přátelé a to jenom proto, že se snažili zcela obyčejným lidským přístupem něco získat.

    “Nejde o to co řekl. ale co mohl říct!”

    Jak jednoduché to Petr měl. Stačilo si jen přát. Jenomže co dál? Finále je skutečně po psychologické stránce daného myšlení člověka naprostým vrcholem všeho dění, dokonce obracející se i na diváky. Co byste si přáli vědouc, že sice pomůžete svým přátelům, ale za cenu ztráty veškerých věcí získaných právě od pohádkového dědečka? Zazvonili by jste a nebo ne?

    "Víš, to máš tak, milej Petře, každá pohádka je v podstatě krutá; tu a tam někoho odmění za dobrej skutek, ale jinak: co je jí do lidí? Já přece nemohu odstranit všechny křivdy na světě, abys ty mohl být spokojený."

    Snímek ve své době hodně narazil, protože ve zkvétajícím socialismu se přece všichni měli dobře a byli šťastní i bez pohádkových kouzel. Narazil i humor. Hlášek je tu opravdu hodně, ale jsou ze života a tím mají k realitě více než blízko.

    "Ale kdyby každý, rozumíte, dědo, kdyby každý vždycky a všude promluvil otevřeně..."
    "Psst!"
    "...tak si u nás za pár let všichni žijeme jako v pohádce."
    "Začíná ti to myslet, chlapče, a já tu začínám být zbytečný."

    Nejenže se jedná o nestárnoucí snímek ze světa lidského bytí, životního soužití a názorové rozmanitosti, ale je skutečně plně nadčasový. Na tohle nemusí být ani doba socialismu. Takhle vystihnout reálný život se ještě nikomu nepodařilo a kupodivu do dnešních dní nebyl ani překonán. Takže nelze jinak, než něco takového považovat za mistrovské filmové dílo, které poučí i pobaví.

  • 80%
    0
    0
    12. 9. 2020
    Hej-rup! (1934)

    Snímek humoristické dvojice Voskovec & Werich myšlenkově představuje kolektivizaci a boj proti nezaměstnanosti. Dalo by se plně říct, že se jedná o agitku v boji proti kapitalistické nespravedlnosti a těžko posoudit bylo-li tomu skutečně tak. Snímek má stejný námět, jako ruský film ´Generální linie´ (1929), ve které se chudé ženě Marfě po několika neúspěších podařilo přesvědčit zemědělskou komunitu, aby ovlivnili svůj další osud. A vybudovali družstvo, postupně rozšířili výrobu a jak jinak, jejich životní úroveň se náležitě zlepšila. To samé máme tu, jen se jedná o chudé dva nezaměstnané chlapíky, původem z rozdílné sociální vrstvy, právě v podání Voskovce a Wericha, kterým se hned na poprvé podařilo přesvědčit chudé dělníky, aby taktéž ovlivnili svůj další osud. Dostavili nedokončený dům, ve kterém se zabydleli, vybudovali družstvo s postupně se rozšiřující výrobou a i jim se životní úroveň náležitě zlepšovala. Hlavně začal konkurenční boj s úhlavním podnikatelským nepřítelem. Voskovec s Werichem však do celého děje samozřejmě také zakomponovali několik skečů a humorných scének, které pobaví i dnes. Asi nejznámější scénka je o stříhání živého plotu, ale na výběr je toho skutečně hodně. Film má tedy, kromě humoru, moralizační strukturu v době hospodářské krize a velké nezaměstnanosti. Inspirace s výše jmenovaným ruským snímkem je zřejmá, avšak buď jak buď, humoristická dvojice V&W to vzala po svém, očekávaně pobaví a to je hlavní. Kritika doby spojená se satirou je ukázková a ve své podstatě inspirativní i dnes.

  • 100%
    0
    0
    12. 9. 2020
    Funebrák (1932)

    "Já se jmenuju Boleslav Hnipírdo."
    "Boleslav Hnipírdo. A jak můžete, člověče, s tak blbým jménem lízt do vlaku!"

    Doslova kulometná salva vtipů, doprovázené písničkami, ve snímku, který má za úkol divákům přiblížit divadelní vystoupení Vlasty Buriana, což se povedlo na výbornou. Devizou jsou spojené dva jinak samostatné příběhy, ve kterých je postava funebráka právě v mistrovském podání Vlasty Buriana. Jsou tu skeče už dobře známé z minulých snímků, jako třeba prezentace různých světových jazyků, avšak daleko více rozvinuté. A jsou tu i skeče nové, kdy se divák se smyslem pro humor skutečně a doslova potrhá smíchy. Co věta, to vtip. Zajímavostí je, že byl snímek natočen za pouhých šest dní, a když se to vezme kolem a kolem, není divu. Právě že se jednalo o divadelní hry, které měli všichni už, jak se říká, v malíčku, natáčení šlo zkrátka jedním vrzem. Herectví Vlasty Buriana může ve filmu vidět každá nová generace, ale herectví v divadle už nikdo a tak díky za nápad natočit takovýto film, který jako ukázka plně postačí. Jen tak mimochodem, je ještě dnes vůbec známo, co slovo ´funebrák´ znamená?

  • 100%
    0
    0
    2. 9. 2020

    Dva bratři. Nevlastní, ale to o sobě nevěděli. Jeden se smyslem pro zodpovědnost, druhý floutek. Jaký asi tak může být mezi nimi vztah. Psychologická sonda do života dvou rozdílných bratrských povah, do kterého vstoupí žena, je realizována bravurně. Depresivní dramatická atmosféra a vůbec celkové artové vyznění přidává snímku na kvalitě, čemuž dopomáhají i výborné herecké výkony. Šeď socialismu je hodně znát, ale spíše je to vedlejší efekt. Příběh je především o zodpovědnosti a postavení se čelem k problémům jak ve svém životě, tak ve svém okolí. Vcelku opomíjený snímek, což je na škodu. Má hodně co říct i dnes.

  • 90%
    0
    0
    31. 8. 2020

    Snímek je druhým počinem režiséra Simona Westa, který úspěšně debutoval akčním snímkem ´Con Air´ (1997), který fanoušky akčního žánru prostě bez servítků zaujal. Tímto svým druhým počinem se přesouvá do vod sice méně bombastických, ale to neznamená, že se nejedná o nic zajímavého. Ba naopak. Snímek je natočen na základě románu Nelsona DeMille ´The General’s Daughter´, v němž tajný vojenský policista a detektiv praporčík Paul Brenner, který jako poddůstojník patří mezi vyšetřující vysoce postavenou elitu, musí proniknout do uzavřené vojenské společnosti, aby zjistil, kdo zabil jednoho z nich a proč. A přesně řečeno jde o ženu. Napínavý a dějově vysoce sofistikovaný detektivní příběh z vojenského prostředí osloví především diváky, které zaujal už obdobný snímek režiséra Roba Reinera ´Pár správných chlapů´ (1992). Diváky nad příběhem přemýšlející však tentokrát může svou myšlenkou rozdělit na dva tábory. A jde právě o ženy v armádních službách. Vyznívají tu sympatie k odvaze a odhodlání žen vstoupit do armády i za cenu toho, že musí čelit skrytému boji mnoha mužů s tímto skutkem nesouhlasících a nebo se ženy naopak obviňují z jejich vlastních problémů, které si do služby přinášejí tím, že jsou upřímné a odvážné? No, záleží na úhlu pohledu. Každopádně se děj v psychologické retrospektivě zužuje kvůli vysvětlení své složitosti v ukazování krásné ženy sloužící v armádě jako oběti. Jedná se o plně smysluplný thriller, kde nejde jen o zábavné filmové shlédnutí. Tady se námět dotýká hodně žhavé problematiky, která v reálném světě jen tak nevychladne. O to víc je poplatný, alespoň prozatím, v každé době.

  • 90%
    0
    0
    30. 8. 2020
    Prohnilí (1984)

    Starý policista René, zběhlý v takříc přátelských dohodách s drobnými kriminálníky, jinak řečeno v korupci, a mladý čestný nováček z policejní akademie François, plný teorií a zásad. A tito dva naprosto odlišní lidé se stanou parťáky. Kultovní krimi komedie, pod originálním názvem v překladu ´Křiví policajti´, s dnes už matadory francouzského filmu Philippem Noiretem a Thierrym Lhermittem v hlavních rolích, se honosí určitou amorálností, především vyzdvyhující zásadu, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Zločinnost je velká a René má o všem přehled. Jak v jednu chvíli pronese, se vším, co je zakázáno, by mohli zatknout všechny! Ale proč, když se to může držet v určitých mantinelech a obě strany na tom navíc vydělají. Teď jde o to, aby byl o tom přesvědčen i François. Scénář je dobře promyšlený a je neméně zdatně natočený. Rychlé tempo nemá jedinou chviličku nudného místa, což slibuje příběh, ve kterém se stále něco děje. Poslední třetina stopáže sice krapet sklouzává do thrilleru, avšak emocionální konec doslova a dopísmene předčí veškerá očekávání. Philippe Noiret jako obvykle srší energií a Thierry Lhermitte mu zdatně sekunduje. Snímek, oceněný francouzskou filmovou cenou Césarem za nejlepší režii pro Clauda Zidiho a za nejlepší film roku 1985, kupodivu nestárne a stále nejen pobaví, ale přinese i skvělý filmový zážitek.

  • 70%
    0
    0
    30. 8. 2020

    Snímek se řadí mezi první český zvukový film, vzniklý po snímku ´Tonka Šibenice´ (1930), (koncipovaného však jako film němý, k němuž byl zvuk dodělán dodatečně) a do kin uveden ještě před, dodnes slavným snímkem s Vlastou Burianem, ´C. a K. polní maršálek´ (1930). Dle dobových zdrojů se však snímek o potulném tulákovi, coby bývalém houslovému virtuosovi (kterého si zahrál skutečný houslový virtuos Jaroslav Kocián), který se ujal ztraceného dítěte, stal naprostým propadákem. A těžko říct proč. Jedná se o silný příběh těžkopádného žití s tragickým koncem. Sociální téma silnější než kdykoliv předtím a kdykoliv potom, ve kterém je centrem všeho dění malé dítě, pro kterého byl osud skutečně nemilosrdný. Snímek je plný hudby a nejrůznějších ruchů, a naopak poměrně málo dialogů či mluveného slova. No, lze si představit, že scénář byl psán ještě pro němý film a do úprav právě kvůli zvuku se nikomu moc nechtělo. Hodinový film v dnešní době neosloví už vůbec, avšak kvůli době vzniku a hlavně kvůli Jaroslavu Kociánovi, rodáku z Ústí nad Orlicí, kde je čestným občanem města, kde je po něm pojmenována hudební škola a kde se na jeho počest koná hudební festival a houslová soutěž, má ohromnou historickou hodnotu. Film tedy skutečně jen pro opravdové filmové fajnšmekry a historiky.

  • 70%
    0
    1
    30. 8. 2020

    Tommy Jarvis, který Jasona zlikvidoval jako dítě viz ´Pátek třináctého 4´ (1984), se rozhodl Jasona určitým skutkem zbavit jednou provždy, jenomže to dopadne poněkud jinak. Opět příběh nemohl být jednodušší. Důvod Jasonova obživnutí tak tedy známe a už můžeme dál sledovat klasický slasher v celé své krvavé kráse. Kupodivu však tentokrát snímek vyznívá o něco lépe. Máme tu více akce, lepší dějový průběh, oproti předchozímu filmovému dílu odhodlanějšího Tommyho Jarvise, policii líčenou jako hloupou existenci a hlavně impozantnější design Jasonovi zombifikované postavy. Příběh také obsahuje daleko více Jasonových obětí, což v rámci slasheru vystoupalo o nějakou tu šprušli výš. Předchozí snímek u fanoušků nedopadl rovna nejlépe, takže se celý koncept tímto vrací do starých kolejí. A tak se vrátil i starý známý letní dětský tábor, který už sice nadruhou stranu působí jako obehraná písnička, ale k Jasonově dějové lince to už prostě tak nějak patří. Jasonovi útoky jsou vyobrazeny s patřičným gore, nechybí typické sexuální harašení dospívajících jedinců, i nějaký ten humor pro odlehčení vážnosti situace. Když to musí být, dějství ohraničuje temná atmosféra, jinak se to skutečně celé nese spíše v hororově laděné zábavnosti. Takže jako obvykle nic pro ty, co tzv. černý humor nemají zrovna v lásce. Reakce fanoušků jsou tak na celkové vyznění snímku spíše rozporuplné, každopádně jako nový start série to určitě dopadlo dobře.

  • 80%
    0
    0
    29. 8. 2020

    Jakmile se Bruce Willis proslavil akčním snímkem ´Smrtonosná past´ (1988), odehrávající se ve výškové budově, a svůj úspěch potvrdil i volným pokračováním ´Smrtonosná past 2´ (1990) dějově pro změnu na letišti, spousta tvůrců na tomto námětu začalo parazitovat a tak vzniklo na stejné téma spousta dalších podobných filmových počinů. Jako například ´Přepadení v Pacifiku´ (1992) na válečné lodi, ve kterém byl, jak známo, Steven Seagal na vrcholu, což se taktéž pokusil zopakovat volným pokračováním ´Přepadení 2: Temné území´ (1995), kde zase bojoval proti teroristům ve vlaku, ale to se mu už bohužel oproti Willisovi již nepovedlo. Do série patří i ´Air Force One´ (1997), což už podle názvu musí být dané místo střetu každému jasné. V něm si v akční roli pro změnu zase zařádil Harrison Ford. A také ne zrovna špatně. A dalo by se směle pokračovat dál. Zabředl do toho i Jean-Claude Van Damme, který už ze svého vrcholu pomalu padal a ani tento snímek ho nijak nepřibrzdil. V diváckém zájmu zůstal někde na půl cesty. V rámci akční popkornové zábavy to sice nevyznívá špatné, ale tady se spíše jedná jen o smrtící hru teroristů. Děj už asi nemá cenu nijak přibližovat. Na začátku se jen krátce dozvíme o vzniklém traumatu hlavní postavy a pak už to jede jak na běžícím kole. Na nějakou originalitu se tedy nehraje, ale svůj předpoklad snímek splňuje. Plná sportovní hokejová hala nic netušících lidí, brutální teroristé se svými požadavky a jeden bývalý hasič, který s vervou svoji vlastní všem ukáže, zač je toho loket. Co chtít víc. Jednoduchá zápletka s patřičnými intriky, spousta akčních scén, jedna hláška vedle druhé a samozřejmě fyzikální nelogičnosti, které k tomu už tak nějak patří, neboť, co si budeme povídat, bez toho by to prostě nebylo ono. Díra do filmového světa sice tímto zrovna udělána nebyla, ale nakonec, proč ne. Smrtonosná past tímto dostala další filmový zářez, ke kterému se už kvůli akčním devadesátkám a Jeanu-Claudovi dá vracet.

  • 100%
    0
    1
    24. 8. 2020

    Terorismus byl a stále je v rámci akčního žánru vždy vděčným tématem přinášející nejen hrdinský boj, ale i určitý patriotismus. Někdy se použije skutečná událost, někdy se jedná jen o čirou fantazii scénáristy. Tento snímek takovou čirou fantazií je a je opřen o naprostou dějovou jednoduchost v rámci zoufalství a snahou zachránit co se dá po náhlé vzniklém nebezpečí. A stačilo k tomu skutečně málo. Autobus naplněný cestujícími, v něm bomba a při jízdě nezpomalit pod určitou rychlost, jinak dojde k výbuchu. Teď jde o to, co s tím. A tak nastává adrenalinová jízda, při které sebemenší chyba znamená katastrofu. Napínavá atmosféra se drží po celou stopáž od začátku do konce a takřka nenechá vydechnout. Jan De Bont, který spíše působil jako kameraman, tímto snímkem režijně debutoval a rozhodně se trefil rovnou do černého. Ukázal, že v jednoduchosti je síla, ze kterého se dá vymáčknout biják do naprostého maxima. Tento ryze popkornový akční film dokáže stále i dnes oslovit, hlavně co se týče technické stránky veškerých speciálních efektů. Devadesátá léta jak vyšitá a, jak se dnes říká, úchvatná stará dobrá akční práce.

  • 100%
    0
    0
    24. 8. 2020
    Frajer Luke (1967)

    Nestárnoucí filmová klasika dokáže i dnes učarovat svou ryzostí a stylem. Určitý lidský charakter se prostě nedá zlomit ať se děje, co se děje a Paul Newman takovou osobnost ztvárnil nejlépe jak uměl. Jako by mu byla role byla napsána přímo na tělo. Snímek je natočen s podmanivou vězeňskou atmosférou a hlavně se silnou emoční stránkou, ve které prostá lidskost a soucit dostává setsakramentsky zabrat. Děj příběhu nás zavádí do útlého mikrokosmu státního vězení v jižních Spojených státech. Je ukázán brutální, vyčerpávající a vůbec obecně depresivní každodenní život vězňů, ve kterém jde převážně o boj za rozumné postavení uvnitř částečně nemilosrdné a částečně solidární vězeňské komunity. Z dnešního pohledu se daná sociální kritika nezdá být zrovna mírná. Nevděčné zacházení se zasloužilými válečnými veterány, zveličování trestu za hloupý vandalismus, nelidské podmínky, zbytečné zadržování či vůbec celkové nezákonné obtěžování nemilosrdnými vězeňskými strážemi, atd. Zkrátka a dobře, ve svém smyslu se jedná o šokující film, který však kupodivu udal směr. Viz ´Motýlek´(1973), nebo ´Brubaker´ (1980). Mnohé scény a dialogy jsou však kupodivu působivé a mají myšlenku. Jeden z nejlepších vězeňských filmů? Těžko říct. Každopádně se jedná o nejvlivnější vězeňský filmový počin, jaký kdy vznikl.

  • 60%
    0
    0
    24. 8. 2020
    Sniper (2002)

    Snímek otevírá otázku legálnosti prodeje zbraní. Jaká je odpovědnost výrobců a prodejců? Je správné, když se zbraně bez problémů dostanou mezi civilisty a děti? Tady se sniperská puška dostala kam neměla a zemřela nevinná dívka. Otec kterého ztvárnil Wesley Snipes touží po pomstě. A tak koná. A ono konání sleduje tento příběh. Námět je zajímavý a opírá se tak trochu o politiku. Zpracování nikterak netlačí na pilu, nechává všemu volný průběh a tak vzniká trochu reálnost a pocit diváka, jak se hlavní postava Liberty Wallace, v podání Lindy Fiorentino, coby úspěšná spolumajitelka společnosti na výrobu zbraní cítí. Výsledek však po chvíli padá do nudnosti a divákovo zívnutí. Dramatická atmosféra sice pomaličku nabírá na síle, ale prostě to nějak není ono. Wesley Snipes opět v neakční roli a stále mu sedne jak ulitá. Škoda, že to nedopadlo lépe.

  • 100%
    0
    0
    23. 8. 2020
    Bídníci (1982)

    ´Les Misérables´ znamená v doslovném překladu ´Ubožáci´, ale ´Bídníci´ asi nezní tak urážlivě. Máme tu další nejslavnější francouzský román, tentokrát od autora Victora Huga, dějově pojednávající období francouzského boje za nezávislost a svobodu, který je jak filmovými či divadelními, tak i rozhlasovými tvůrci stále přitahován a uváděn v nejrůznějších verzých. Bohužel je vlivem svého poslání také v rámci propagandy zneužíván. Vzniklo tak tradičně, a stále vznikají, mnoho nejrůznějších filmových verzí a verze tato, se stopáží přesahující tři hodiny, s Lino Venturou v hlavní roli, se řadí mezi ty lepší. Převážně je výjimečný už tím, že se striktně drží daného původního textu svým obsahem a stylem a hlavně především vyjadřuje ucelenou náladu a étos původního románu. Síla Hugova nadčasovému literárního počinu pramení z pohledu trýznivého lidstva a vytrvalého optimismu tváří v tvář nepřízni osudu. Zkrátka, všechno, co z literárního románu udělalo čisté mistrovské dílo, je převedeno do této filmové podoby s neuvěřitelnou věrností, ať už jde o sílu dialogů, krásu vztahů mezi jednotlivými postavami či o přirozenost a skromnost lásky mezi Cosette a Mariusem. A právě tohle všechno se velice odráží na přesvědčivé studii lidské povahy. Lino Ventura dal své postavě Jeanu Valjeanovi skutečnou lidskou tvář, která vytváří zajímavý kontrast s emocionálně chladným Javertem s tváří Michela Bouqueta. Jejich konflikt je vypravěčsky nenásilný a volně se vyvíjí, přesně jako v románové předloze, které vytváří právě ono strašlivé podobenství o předsudcích a vykoupení. Málo se ví, že Lino Ventura původně nabídku na tuto roli odmítl s úctou k předchozímu představiteli Jeanu Gabinovi, ale nakonec se nechal přesvědčit zcela odlišným ztvárněním. Tato verze je hodně temná a v mnoha ohledech depresivní, čímž budou zklamáni ti diváci, kteří budou očekávat krásný příběh s překrásnými kostýmy a krásným romantizujícím prostředím. Zvolená atmosféra je však kuprospěchu věci právě daného nadčasového odkazu Victora Huga. “Ani naše současnost není veselá. A člověk je dál tím BÍDNÍKEM. Sténá ve všech světadílech a se smrtí zápolí ve všech jazycích.” K tomu není co víc dodat.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni

OMůj oblíbený uživatel

5 ×

Poslední aktivita