martin-mickey-stusak
Komentáře

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni
  • 80%
    0
    0
    30. 5. 2020

    Brilantní romantická komedie, která spíše pobaví než romanticky naladí. I když romantické scény tu jsou samozřejmě také. V jedné z nich dokonce zazní i známý romantický písničkový hit z filmu 'Hříšný tanec' (1987). Vlivem daných událostí však ona atmosféra přeci jen krapet vyznívá jinak. Příběh obsahuje spoustu postav, z nichž každá má svojí charakteristiku ve smyslu života, což je pro celé dějství důležité. Snímek má svým způsobem motivaci nad celým aspektem popřemýšlet. S milým a inteligentním mužem se chce jeho manželka rozvést. Ale proč? Selhal jako manžel? Nedospělý chlapec je zamilovaný do dívky o několik let starší. Musí být věkový rozdíl nutně omezujícím faktorem? Mladý muž s atletickou postavou se rozhodl pro život playboye místo stabilního vztahu. Je možné, že se bojí vážného vztahu? Muž středního věku Cal, se kterým se chce právě manželka rozvést, je brán jako výchozí bod všeho dějství. Nejrůznější konflikty, kterým čelí, nejsou ničím jiným než záminkou k tomu, aby diváka vedl k několika paralelním situacím, které se v určitém okamžiku nutně spojí. A to se teprve začnou dít věci. Je to zajímavý film upozorňující na určitou problematiku a zároveň se snaží pobavit. V jádru věci je tedy nenáročný a bere všechno s rozvahou a nadhledem.

  • 80%
    0
    0
    30. 5. 2020

    Alkoholismus je nemoc a tento film se vážně zabývá tímto problémem. Jak víme, nejednou na to upozorňovala i česká kinematografie a tak nelze připomenout nic jiného, než dodnes nejúspěšnější televizní snímek s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli 'Ikarův pád' (1977). V tomto americkém filmovém počinu tentokrát alkoholický démon ovládne ženu. Meg Ryan v hlavní roli pro ni netypické, ale dá se říct, že to zvládla bravurně. Po různých romantických etudách si zkusila roli dramatickou, a byť to v jejich očích stále skřípe romantismem, dá se určitým odstupem její výkon považovat za uvěřitelný. Hned na začátku se seznámíme s Alicí a Michaelem a jejich dvěma dětmi. Manželství se zpočátku zdá naprosto dokonalé ve všech svých aspektech, ale jak se říká, zdání klame. Příběh je zásadový a ve své podstatě přísný právě v zájmu daného problému. Hodně se dává důraz na emoce, které jsou striktně povzbuzovány romantickou atmosférou. Chvílemi některé scény skutečně emočně zasáhnou, ale co se týče dramatizace, žádná sláva to zase není. Hodně má co do činění charakteristika postav a to jak Alice, tak i jejího manžela Michaela. Každý má k problematice svůj názorový přístup a snahu o řešení. A to jsou tady ještě jejich děti, které k tomu taktéž mají co říct. Jedná se o seriózní film, který donutí k zamyšlení nejen o problematice závislosti na alkoholu, ale i o křehké povaze vztahu partnerů se s tím potýkající. Ruku na srdce, dokázal by někdo z diváků, v takové situaci, to co oni?

  • 80%
    0
    0
    29. 5. 2020

    Padesátá léta minulého století se překlenula do své druhé poloviny a do kin vtrhl válečný komediální snímek s dnes již legendární trojicí. Jean Gabin, Bourvil a Louis de Funès. Pravda, hlavní dějovou dvojicí jsou Gabin s Bourvilem a Funès jim v podstatě jen občas sekunduje, avšak scény, kde jsou všichni tři, rozhodně stojí za to. Francouzský komediální styl je nezaměnitelný i když je nám Čechům dějová linka hodně povědomá. Chudý Bourvil a malíř Gabin v noci za německé okupace přenášejí kufry plných vepřového masa, právě od obchodníka Funèse, jako dodávku na černý trh. A samozřejmě je cestou potkají všelijaké lapálie. A co že nám to má připomínat? Snímek 'Nikdo nic neví' (1947), ve kterém se František Filipovský a Jaroslav Marvan pro změnu snaží zbavit údajně mrtvého nacistického důstojníka. Dějová linka je podobná právě v onom chození po městě ve snaze se vyhnout nepříjemnostem a dosáhnout svého cíle. A tak vzniká otázka: Francouzští tvůrci se tímto českým filmem inspirovali? I když je fakt, že se uvádí, že byl francouzský snímek natočen na základě povídky Marcela Aymého. Náznak bláznivé komedie ve scénách patrný je, avšak dá se bez servítků tvrdit, že nejvíce energie mají scény právě Louisem de Funèsem. Jeho cholerický charakter ve svých rolích je je prostě impozantní a tak se dá říct, že i přes minimum svých scén na sebe dokázal strhnout pozornost. Komediálnost je spíše v dialozích, než v gagech, takže to spíše vyznívá estrádně, ale taky dobrý. Na svou dobu vzniku se samozřejmě jedná o snímek černobílý, který plně připomíná slavný styl noir. Obrazové hrátky světel a stínů jsou skutečně impozantní a to převážně ve scénách z ulic. I dnes po tolika letech film dokáže vyvolat úsměv na tváři diváka a zanechat příjemný filmový odpočinkový zážitek.  

  • 80%
    0
    0
    28. 5. 2020

    V hororovém žánru prostředí pitevny, márnice a krematoria vždy tvůrce přitahovalo a přitahuje i nadále. I v české kinematografii máme jeden takový, dokonce ceněný, kousek pod názvem 'Spalovač mrtvol' (1968). Český distribuční název dalšího snímku už ledasco napovídá, o čem že to vlastně všechno zase bude. Vymítání ďábla tu máme však pouze na začátku, v podstatě jako takový malý prolog. A tak, když už tímto víme oč běží, můžeme se plně vcítit do situace mladé Megan Reed, coby nové zaměstnankyně právě ve výše představeném zařízení, kde se začnou dít věci vskutku podivné a vlivem prostředí děsivé. Námět je tedy daný a příběh pro správné uchopení značně jednoduchý. Samozřejmě hýří předvídavostí, neboť v jádru věci nepřináší nic nového, avšak atmosféru a napětí buduje dobře a diváka zbytečně nezatěžuje složitostmi. Ocenění si zaslouží Kirby Johnson, která ve své roli využila své schopnosti takzvané hadí ženy. V určitých záběrech si tvůrci CGI efektem sice dopomohli, ale jinak je veškeré její zkroucení a vykloubení kloubů skutečné. Klobouk dolů.

  • 90%
    0
    0
    28. 5. 2020
    London (2005)

    Příběh o partnerských vztazích, problémech a jejich řešeních. Není to však něco, co by leckdo očekával. Svým vyzněním je to snímek odlišný od tradičních či podobných tohoto tématu. Každý má svůj, takříc, bouřlivý život a to se všemi svými sounáležitostmi. Každý má svůj vnitřní problém a každý s tím zachází jako umí. V oblasti partnerských vztahů však vzniká otázka, kolik čeho kdo o svém partnerovi skutečně ví a jak s tím umí či dokáže pracovat. Snímek tak představuje spoustu osobních konfliktů vyznívající až hysterickým dojmem, které je potřeba velmi dobře poslouchat, poněvadž taková síla dialogů a jejich myšlenek tady snad ještě nebyla. Není to film ani tak o ději, jako právě o názorových střetů jednoho s druhým. A názorů, vzájemného osočování a vnímání osobních problémů je tu skutečně přehršel. A tak se může dokonce i stát, že se v někom někdo z diváků i najde. Není to art, není to drama, není to komedie, není to prostě nic. Je to film k zamyšlení o daných skutcích v seberealizaci svého dobra i špatnosti, kde se může najít i nějaká ta forma filozofie života.

  • 50%
    0
    0
    27. 5. 2020

    Seagalovka bez bázně a hany neopomíjející ani ekologii. Steven Seagal tu, nepřekvapujíc coby bývalý tajný agent, žije coby zálesák v přírodě a zachraňuje zvířata. Zároveň si dopisuje s mladou nezletilou dívkou toho času v pěstounském programu někde v Polsku, která o něm nejen že nic neví, ale ani neví jak vypadá. Taky zajímavá skutečnost. Inu, možnost sociálních sítí na internetu ještě nebyla. Každopádně jí jednoho krásného dne unesou a jak se na správnou seagalovku sluší a patří, to neměli dělat. Nic proti ničemu. Námět není nezajímavý, avšak scénář vypadá, jako kdyby tomu někdo ukradl několik listů. Co se týče akčních scén, tak sice jsou krátké, ale ne nepatřičné a závěrečný souboj je takový jak má být. Jen by mohl být o něco delší. Hlavní problém zní jednoslovně. Seagal. I přes přijatelné tempo, které není ani rychlé ani pomalé, tu vystupuje jako buldozer. V drasticky zkratkovitém střihu se dere ve vývoji děje neustále kupředu v neskutečně kratičkých scénkách, ve kterých nemá s ničím sebemenší problém. Ale jo, občas ho někdo napadne, a dokonce tu máme i možnost vidět, jak nějakou tu ránu občas i dostane, ale pokud divák zrovna mrkne, nemá z onoho konfliktu takřka vůbec nic. Šablona děje je tedy asijském stylu, což není ani překvapení, když na režijní stoličce seděl Po-Chih Leong. Svým způsobem se jedná o zábavný akční snímek v nízkorozpočtovém kabátě, avšak celkově vyznívá jako z nouze ctnost.

  • 50%
    0
    0
    27. 5. 2020
    Ochránce (2004)

    Nízkorozpočtový snímek, ve kterém jde pouze o akci. Ale právě proto, že se jedná o nízkorozpočtový počin, nic velkolepého očekávat nelze. Námět je jednodušší, než jak vypadá. Má dojít k politickému setkání na určitém místě a to místo je přepadeno. Nonstop střílečka může začít. Dolph Lundgren v roli bodyguarda, který nepřekvapujíc sloužil v elitní jednotce a stále si nese v sobě trauma. Už to je docela divné, že se takový člověk může živit jako osobní strážce vysoce postavených politických představitelů. Dolph Lundgren si dokonce sedl i na režijní stoličku, takže se vlastně také jedná o jeho režijní debut. Už scénář je však takový neotřelý a tak je zbytečné v něčem hledat nějakou logiku. Celé je to nacpané patosem a kýčovitostí, až z toho oči přecházejí. Nějaké nepředvídatelné zvraty příběh sice obsahuje, ale vlivem podivných dialogů a vůbec zkratkovitého vývoje děje to nemá čím zachránit. Je to zkrátka celé takové bez šťávy a bez patřičného humoru. Jako levná akční zábava však pro televizi může být dostačující. Lundgren je prostě Lundgren. Nebýt jeho, film by upadl do zapomnění.

  • 80%
    0
    0
    27. 5. 2020

    *Film 'Tulák Macoun' byl natočen v roce 1939 v době okupace. Patří k několika málo českým filmům z oněch časů, které nepostrádají určitých vkladů. Dnes nás nezaujme smířlivecké vyústění člověka drceného kapitalistického společnosti, ale i po třinácti letech k nám film mluví blízkou řeči tam, kde vypráví o krásách naší země a o lásce k vlasti.* Takovou informaci dostaneme na začátku snímku hned po úvodních titulcích a je tím v podstatě řečeno vše. Těžko říct jak je to dnes se zájmem o smíření se s osudem hlavní postavy, ale že se jedná o vlastenecký příběh s poukazováním na krásy naší země a hlavně lásce k vlasti je stále nezpochybnitelný fakt. Příběh sice poplatný době, ale svou výpovědí je nadčasový. Něco takového se, samozřejmě s určitými rozdílnými detaily vlivem právě jiné doby, může stát i dnes. Je to tragický příběh jednoho obyčejného chudého dělníka celý život pykající za svůj zločin z minulosti a to jenom proto, že chtěl zachránit svoji rodinu. Celé je to vyprávěné retrospektivou, neboť se danému umírajícímu člověku v nemocnici promítá celý jeho život před očima, čímž se právě dozvíme, čím vším si musel projít. A právě přes všechny své životní útrapy však přesto na svou vlast nezanevřel. Film má silnou dramatickou atmosféru a těžko říct, jestli to místy nezachází, jak se dnes říká, až do artu. Je to skutečně hodně emotivní snímek, byť zlý jazykové mohou namítat, že se opět jen jedná o další pouhopouhou vlasteneckou agitku. Buď jak buď. Jako příklad, jak jednoduše může být člověk sveden na scestí, ukazuje nevyvratitelně příkladně. Snímek značně zestárnul, ale jeho myšlenka rozhodně ne.

  • 80%
    0
    0
    25. 5. 2020

    Svým způsobem další z řady klasických studentských komedií z předválečných a válečných let, i když se děj přímo ve škole neodehrává, s Ladislavem Peškem v jedné z hlavních rolí, ve které je, pro něj v typické roli sígra, jako obvykle doslova ve svém živlu. Aby také ne. Tento snímek se natáčel ve stejném roce jako ´Škola základ života' (1938), a tak to jeho hraní šlo doslova samo. I na dnešní dobu se jedná o výbornou bláznivou komedii o sourozencích toho času na prázdninách u rázné tetičky snažící se vše kolem nich udržet pevnou rukou. Rošťák Jarka se má doučovat pod dohledem domácího učitele kvůli reparátu, což se mu samozřejmě v době prázdnin nijak zvlášť nelíbí a jedničkářka Věra zažije milostné vzplanutí navzdory plánům tetičky jí provdat. Jedná se o dějství, kde všechno souvisí se vším, čímž jeden gag střídá druhý. Vzájemné hašteření a rošťárny sourozenců připomenou toto věkové období snad každému dospělému člověku. Jedná se sice o druh příběhu dané doby, ale svým humorem nestárne.

  • 80%
    0
    0
    24. 5. 2020

    Poetický filmový příběh o dvanáctiletém Rudovi odehrávající se večer na Mikuláše, který je v nemocnici, je charakterově ohromný sígr a nikdo o něho nemá zájem, včetně rodičů. Autorem je Jan Procházka, se kterým režisér snímku Karel Kachyňa v šedesátých letech hodně spolupracoval. V této době vznikl scénář i pro tento film, ale nemohl být realizován. Jelikož má porevoluční doba své, kdyby skutečně vznikl už v šedesátých či sedmdesátých letech, byl by sice černobílý, ale měl by vlivem doby daleko větší sílu. Ano, devadesátá léta jsou na snímku hodně znát, avšak Kachyňovi se podařilo atmosféru i přesto docílit dle svých představ. Spousta lidských osudů na jednom místě v jednu dobu a to jak u dospělých z řad zdravotnictví, tak u dětí z řad pacientů. Takřka všichni v hlavní úloze mají jedno společné. Pocit odcizení. Byť se jedná o obyčejný televizní film, svou kvalitou předčí očekávání.

  • 80%
    0
    0
    24. 5. 2020

    Kterak se podvodníček rozhodne vstoupit do politiky, kde zjistí, že je v podstatě mezi svými. Diváci znající sitcomy pod názvem 'Jistě, pane ministře' (1990) a 'Jistě, pane premiére' (1986) jistojistě neuniklo jméno režiséra Jonathana Lynna, který na těchto sitcomech spolupracoval. Natočil snímek hodně nadčasový, neboť vše, co se tu odehraje a co je řečeno, je ve své podstatě poplatné v každé době. Osvěžující film striktně bez výhrad ukazuje dění na politické scéně tak, jak je, navíc v nejzábavnějším kabátě bez přesahu do trapností. Zkrátka a dobře, jedná se o dosud nejlepší filmovou politickou satiru, která si dělá takovou legraci, až se bere vážně a všechny dané okolnosti považuje za zcela normální. Zní to divně, ale když se sami podíváme na politické dění u nás v Česku, nelze to popsat jinak. Realistický základ scénář tedy v jistých ohledech má, ale ztvárněné je to tak dobře, až tomu nelze ani věřit. Komická brilantnost Eddieho Murphyho je v každé scéně velice přínosným artiklem v rámci zábavy. O to víc dojímá lidskost podvodníčka, v jeho obsazení, ve snaze docílit vyřešení problému trápící obyvatele daného místa, kde problém vznikl. O bláznivou komedii se sice nejedná, ale úsměvných situací je tu více než dost. O málokterém snímku se dá říct, že svým obsahem nestárne. Tento snímek daná kritéria plně splňuje.

  • 70%
    0
    0
    24. 5. 2020

    Jak mnozí, především ze starší generace, ví, Baba Jaga je mytická bytost slovanského folklóru. Především v Rusku je to nejoblíbenější záporná postava a proto se objevuje v téměř každé pohádce. "Baba Yaga" má dokonce i řadu významů, ale to už ponechme odborným článkům. Tak, jak Hollywood převádí pohádkové příběhy do světa žánru fantasy, ruští tvůrci se je snaží převést do světa hororů. A proto pozor, to, že se jedná právě o babu Jagu, neznamená to, že je to něco pro děti. Naopak. Z něčeho takového by zřejmě dlouho neusnuli. Polemizovat však nad něčím takovým mohou diváci dospělí, neboť snímek nepřináší nic, co by již neznali. Atmosférické hrátky s tajemnem budující strach z neznámého tu už skutečně bylo u mnohých hollywoodských snímků nesčíslněkrát. A co víc, dokonce to vypadá, že ruští tvůrci hodně čerpali ze snímku 'V zajetí démonů' (2013) a převážně 'Sestra' (2018). Ale možná je to i úmysl a jedná se tak jen o pouhé citace. Po předchozím snímku 'Rusalka: jezero mrtvých' (2018) se tedy režisér Svyatoslav Podgayevskiy pokusil o podobný počin, který však nějak zůstal na půli cesty. Budování strachu je tedy atmosféricky dobré, stejně tak jako práce s psychologií dané podstaty, ale těžko říci, jestli jsou diváci schopni přijmout fantazii v podobě vizuální podoby oné baby Jagy. Tady je potřeba zapomenout na nějakou chaloupku na kuřích nohách, jak známe třeba ze snímku 'Mrazík' (1964). Tady se skutečně pracuje s fantazií sobě vlastní, avšak ne každému to může přijít po chuti. Snímek ve svém smyslu má potenciál, ale pro mnohé může být hodně těžkopádný. Jako filmový počin překlenutí záporné pohádkové postavy do hororového žánru je však i přesto zajímavý. Třeba takový vodník, jako další motivace, by v hororovém vyznění také nemusel vypadat špatně.

  • 90%
    0
    0
    23. 5. 2020
    12th Man (980)

    Norský režisér Harald Zwart, pracující nějaký čas v Hollywoodu převážně na komediích, se vrátil do své vlasti a natočil snímek o jednom z největších a nejvytrvalejších hrdinů válečné norské historie Janovi Baalsrudovi. Norská kinematografie tak získala jeden ze svých nejsilnější válečných portrétů jedince. A je dobré připomenout, že se jedná o remake snímku 'Ni liv' (1957), který vypadá jako norská verze příběhu opravdového člověka. A to doslova. Dějová podobnost se sovětským snímkem 'Příběh opravdového člověka' (1948) je skutečně markantní. Sovětský snímek vypráví o stíhači, norský o odbojáři. Společná je právě dějová linka, ve které se jedinec snaží v nehostinných mrznoucích podmínkách za dramatických situací za každou cenu dostat domů. Pod heslem: -Hlavně se nevzdávat a věřit si!- snímek poukazuje na strasti a utrpení jednoho člověka s ohromnou touhou přežít. Zpočátku je film však velice vágní a obsahuje vcelku nudné pasáže. Kdo však vydrží, dočká se takřka šokujících scén, kdy emoční hladina vystoupí setsakramentsky vysoko. Vrcholem všeho dění je asi scéna, kdy si hrdina tohoto příběhu sám uřezává omrzlé prsty na nohou. Už při pohledu na tento čin musí každý divák cítit tu ohromnou bolest. Krapet zklamání přináší německé vojsko. Už námětově v podobném snímku 'Bílé peklo' (2001) bylo daleko drsnější. Hollywoodský styl je na snímku hodně znát. Kromě děsivého příběhu máme možnost spatřit také nádherné scenérie opuštěné zamrzlé krajiny. Obzvlášť v cinemascopu tyto záběry vyniknou. Snímek jako takový je sice hodně konvenční, ale velmi silný příběh všechny neduhy po divácké stránce plně vynahradí. Ohromné uznání si zaslouží Thomas Gullestad v hlavní roli, který si během natáčení také vytrpěl své.

  • 50%
    0
    0
    23. 5. 2020

    Láska, zklamání a spousty slz. Červená knihovna jak vystřižená z nějaké telenovely. Atmosfericky, scenáristky, výpravou, vizuálně i hereckými výkony prostě tak vypadá. Příběh úsměvný snad, ale komediální v žádném případě. Pánové jsou sympatičtí, dámy sympatické, spousta nelogických situací a dialogů. Zkrátka a dobře, z mnohých scén ční až přílišná naivita a nerozum. Tento televizní snímek je z diváckého hlediska pouze dámská záležitost. Pánové budou mít spíše kyselý výraz než slzu dojetím.

  • 70%
    0
    0
    21. 5. 2020

    Štěpán, Kendy a všichni ostatní dosáhli čtyřicítky. Dostaví se krize středního věku? Pátý filmový, dalo by se napsat i generační, film pokračuje v životních peripetiích našich hrdinů. Od prvního snímku 'Jak svět přichází o básníky' (1982) uběhlo již dvaadvacet let a my diváci máme před sebou snad světovou raritu. Postavy hrají stále titíž herci, takže vidíme jak i oni se svými rolemi stárnou. Tento fakt pokazil pouze Ondřej Vetchý, který svou roli zopakovat odmítl. A tak ho zastoupil Lukáš Vaculík. Ne že by postavu Karase zahrál hůř, ale tradice stejných tváří prostě byla porušena. Od předešlého snímku se ve své podstatě nic nezměnilo. Každý má své starosti, každý dělá jak může. A my samozřejmě sledujeme osud Štěpána, kolem kterého se motá Kendy. Střední věk už není takový jako v dobách studentského mládí a tak je takový i tento film. Charaktery postav krapet zvážněly, avšak smysl pro humor si drží stále. A ano, stejně jako James Bond ve svých příbězích, tak i Štěpán tady má novou dívku. Tentokrát se jí říká Veverka. A konečně došlo k tomu, čeho se Štěpánova maminka nedožila. Atmosféricky a humorem sobě vlastním je na tom tento snímek úplně stejně jako ten předchozí. Občas něco pobaví, ale jinak film uběhne jako když střelí a divák si položí otázku, jaký smysl vlastně tento film má. Je vůbec zapotřebí? Snaha o romantickou náladu znatelná je, ale spíše to vyznívá jako z nouze ctnost. Jak název napovídá, básníci neztrácejí naději. Otázkou však je, jestli ji neztratí diváci. Tento snímek zkrátka vypadá dosti omšele a skutečně jak vařený z vody. Svým způsobem nezklame, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Každopádně zůstává otázka. Rozhodne se režisér Dušan Klein s autorem Ladislavem Pecháčkem po letech o další film? Hrdinové a jejich představitelé stárnou spolu s diváky a tak v podstatě je cíleně stále o čem vyprávět. Třeba se jednou dočkáme, jak básníci zvládají podzim života.

  • 60%
    0
    0
    21. 5. 2020
    Zátah (1987)

    Dan Aykroyd coby zkušený, avšak hloupý detektiv a Tom Hanks jako nováček, coby chytrý parťák. Osmdesátkovové buddy movie slouží jako filmová parodie klasického televizního seriálu 'Dragnet' (1951), ve kterém si mimo jiné zopakoval roli Harry Morgan. A jak už to tak bývá, oba detektivové vyšetřují sérii vražd a to s vervou sobě vlastní. Protože se jedná pouze o komedii, nejsou tu žádné akční scény v podobě automobilových honiček, přestřelek, rvaček a dalších. A zřejmě asi právě v tom hodně ztrácí na bodech. Ono i pod slovem parodie si divák představí zcela něco jiného. Úsměvných scén je tu sice více než dost, takže humorem opojený divák má šanci se pobavit, ale na vtípcích značně zapracoval zub času, takže v dnešní době to to zase až taková pecka není. Každopádně na obyčejné, víkendové odpočinkové odpoledne  postačí.  

  • 30%
    0
    0
    21. 5. 2020

    Příběh dle povídky světoznámého H.G Wellse, ze kterého si tvůrci v podstatě vzali snad jen námět. Jedná se o tradiční ekohoror využívající všechny aspekty daného žánru. Příběh začíná dokumentárním dojmem, ve kterém se něco dozvíme o životě mravenců. No, a poté se pokračuje motivem nesčíslněkrát použitého. Do hlubin oceánu se hází sudy s toxickým odpadem, z nichž jeden poškozený se jakoby náhodou objeví na pláži, po kterém začnou lézt mravenci. Obzvlášť v dnešní době už musí být každému jasné, co bude následovat. Snímek jako celek vypadá jako spojnice seriálových epizod, z nichž každá pojednává něco jiného. Nejdříve tu máme podvodníci pořádající někde na pláži večírek potenciálních zájemců o koupi bezcenného pozemku, čímž se s nemalou naivitou seznámíme s různými postavami. No a náhle jako když utne a máme tu scény útočících obrovských mravenců. Malá skupinka lidí se dá na útěk džunglí a hororový žánr se tak mění v dobrodružný. Netrvá dlouho a jsme ve městě, kde tuto skupinku nahání policie. Proč? Inu... Ne, tohle je prostě potřeba vidět. Příběh se zdá být sice plnohodnotný, ale v rámci dějového vývoje dosti nepatřičný. Vizuální efekty jsou i na sedmdesátá léta po technické stránce v tom nejjednodušším a hlavně nejlevnějším provedení. Buď jak buď, tento ekohoror se řadí mezi ty horší, ne-li rovnou nejhorší. Vypadá, jakoby byl vyroben ve značném spěchu. H.G. Wells by se asi divil, co z jeho příběhu filmoví tvůrci učinili.

  • 80%
    0
    0
    21. 5. 2020

    Další katastrofický snímek v řadě z oblasti dopravního letectví jen opakuje již vyřčené. Bohatá smetánka si cestuje v honosném luxusu, v tomto případě, dopravním letadlem a ztroskotá. Takový námět byl již v předešlých snímcích této 'letištní' série, byl použit i u filmu 'Hindenburg' (1975) či 'Dobrodružství Poseidonu' (1972). Veškeré snímky o Titaniku ani nemluvě. U Poseidonu však zůstaneme. Snímek 'Letiště 77' ho totiž ve své druhé polovině v hojné míře cituje a to snad ve všem. Charaktery postav a jejich výjevy, emoční scény i reakcí v době zaplavování vodou. Děj je jednoduchý, prostý a, jak již bylo naznačeno, naprosto neoriginální. Samozřejmě za použití dějové šablony, která byla poprvé použita klasickým snímkem 'Rozbouřené nebe' (1954).  Startuje letadlo, ztroskotá (v tomto případě vlivem neúspěšného únosu přímo do oceánu jdoucí okamžitě ke dnu) s následujícími záchrannými pracemi. Na konci snímku divákům upozorňující titulek oznamuje, že je v tomto filmu vylíčená událost pouhá fikce. Záchranářské postupy použité námořnictvem jsou však naopak skutečné. No tak dejme tomu. O velkolepý katastrofický film se nejedná, ale svým způsobem určitou přitažlivostí vyniká. Je sice od první minuty každý další navazující scénou předvídatelný, ale na filmové zábavnosti to nijak neubírá. Svým způsobem se sice jedná již o zbytečný film, ze kterého spíše vyznívá dojem, že vznikl pouze z komerčních důvodů, ale dokud na to lidé, chodí tak proč ne.

  • 80%
    0
    0
    19. 5. 2020

    Na počátku devadesátých let minulého století vzniklo mnoho českých snímků vypořádající se s komunistickou minulostí a ohromným nadšením po svobodě a podnikání. A těžko říct jestli bohudík či bohužel, nevyhnulo se to ani básnické série, která dle původních plánů měla mít pouze tři filmové díly. Jenomže to právě bylo ještě za onoho komunismu a jak je vidět, po politickém převratu tvůrci prostě myšlenkově neodolali a dali vzniknout filmovému dílu čtvrtému, který v podstatě nabízí to samé co předchozí díl třetí, jen v jiné době. Pokud tedy socialistické zdravotnictví nebylo procházkou růžovým sadem, tom kapitalistické už teprve ne. Opět se tedy ryzí realita kloubí s lehkou satirou, která navíc danou naivitou mnohých předčí očekávání. Snaha neubírat na zábavnosti a svěžesti je sice znatelná, ale přesto už to prostě nějak není ono. Inu, dospělost je dospělost. A tak tvůrci nezapomněli ani na předešlé Štěpánovi lásky a postavili příběh tak, aby se s nimi postupně zase potkal. A má tady novou? Svým způsobem má a je to lékárnice Ute. S těmi veršíky to však už není takové, jako kdysi. Mladická nerozvážnost v opojení dospělosti stále neutuchá a tak o humorné situace stále není nouze. Bohužel to však celkově vytváří pocit, že jo už se tak nějak, jednoduše lidově řečeno, vaří z vody. A hlavně, příběh dluží odpověď na jednu zvídavou otázku. S kým má vlastně Píšťalka to dítě?

  • 100%
    0
    0
    19. 5. 2020
    Hledání (2014)

    Hodně drsný snímek z prostředí války v Čečensku, tentokrát pojatý artovým stylem. Už u první dlouhé scény v jediném záběru, nasnímané ruční černobílou kamerou jedním účastníkem dané události, svou reálností až zamrazí. Kdo to natáčel se dozvíme zase až na samém konci snímku. Ne, o žádné found fontage nejde, i když ten začátek takový dojem vyvolává. Svým způsobem se jedná o remake švýcarsko-amerického snímku 'Poznamenaní' (1948), kde si zahráli i čeští představitelé, jen je příběh přenesen do jiné doby a jiné války. Jedná se o film povídkový, kde má každá s ostatními určitou spojitost. Svět plný beznaděje, tragických lhostejností a síly vlastního ducha. Celý filmový koncept čečenského konfliktu je natočen tak, aby diváci cíleně sympatizovali s oběťmi a zároveň přesně poukazoval na všudypřítomnou nenávist s jakou je válka vedena. Ve scénách plného násilí se patřičně tlačí na pilu a používá se gore k plnému uchopení hrůz války. Mnohé scény jsou skutečně šokující, tudíž slabším povahám nelze doporučit. Je to silný protiválečný snímek snažící se ukázat realitu války tak, jak skutečně vypadá. Nepřináší sice nic, co bychom v jiných válečných filmech nikdy neviděli, ale svojí silnou stránkou a hlavně silných emocí je ve svém jádru výjimečný. Tohle je skutečná válka a skutečné lidské tragédie a ne žádný popcornový válečný film. A o to tu jde především. Po zhlédnutí snímku je potom na místě si položit otázku: Co je horší? Morální vítěz nebo prostě poražený?

  • 70%
    0
    0
    19. 5. 2020

    *Existuje pátá dimenze, nad níž už nic není. Je na pomezí mezi světlem a stínem, mezi vědou a pověrami. Leží mezi propastí lidského strachu a vrcholem poznání. Je to dimenze imaginace. Té oblasti říkáme: Zóna soumraku.* Povídkový snímek je skvělou připomínkou dávného stejnojmenného televizního seriálu 'The Twilight Zone' (1959-64), který si s lidskou myslí a fantazií sobě vlastní pohrával dle dobových zdrojů úžasně. Povídky vyprávěly různorodé příběhy obyčejných lidí, kteří se ocitli v mimořádně ohromujících situacích, které se každý snažil vyřešit svým pozoruhodným způsobem. Snímek je souborem čtyř povídek v seriálu uvedených, což znamená, že každá je v podstatě remake. Jedná se převážně o žánr fantazijního psychologického hororu opevněného patřičným humorem, pevně se držící otěže televizní koncepce zpracování. Každá povídka má v sobě ukrytou určitou myšlenku k zamyšlení a k poučení zároveň. A jak už to u povídek bývá, některá je dobrá, některá je přijatelná, některá spíše uspává. U snímku to může působit neomaleně, ale takový byl i televizní seriál, takže když filmová vzpomínka či rovnou pocta, tak se vším všudy. Každá povídka by se tedy spíše měla hodnotit zvlášť, ale máme tady film jako celek, tak to tak prostě berme. Pro české diváky je nejzajímavější především povídka poslední. Je podobnost námětu s českým počinem 'Pan Tau S04E01 (1977)' , 'Poplach v oblacích' (1979) čistě náhodná a nebo se čeští tvůrci z onoho amerického televizního seriálu inspirovali?  

  • 90%
    0
    0
    18. 5. 2020

    Třetí filmová část série, podle původních plánů poslední, mají všichni po škole a ubírají se do víru dospěláckého života. Pro chlapce to znamenalo především odchod na základní vojenskou službu a tak tento díl měl být především vojenský. Ministerstvo národní obrany to však nepovolilo, snad kvůli zesměšňování armády, či co, takže z toho sešlo. Z dnešního pohledu ohromná škoda. A tak se toto životní období přeskočilo a šlo se rovnou do zaměstnaneckého procesu. Vlivem doby, kdy se příběh odehrává, samozřejmě socialistického. A že ani socialistické zdravotnictví nebylo procházkou růžovým sadem nám poetickým nadhledem a humorem sobě vlastním tento příběh přibližuje. Štěpán Šafránek nastupuje do nemocnice, ale než se stačí rozkoukat, končí jako obvoďák. Počínání v tomto zaměstnaneckém stavu jako lehká satira kloubící se s ryzý realitou se ukázal jako výborný počin. Jana Hlaváčová coby zdravotní sestra naprosto nezapomenutelná. A to by nebylo, aby Štěpán také neměl novou dívku. Zlí jazykové ho už začali porovnávat s Jamesem Bondonem, neb jak známo, má v každém filmu také jinou. Eva Vejmělková coby Píšťalka svou roli pojala adekvátně a plně v souměru s předchozími dívkami. Bohužel, stejně jako Adriana Tarábková v předchozím filmu, byla také nadabována a to Zlatou Adamovskou. No a Kendy, ten už pracuje jako pomocný režisér. Studentský život je tedy pryč, ale chlapcům jako by to nevadilo. Potýkají se s problémy jak v životě soukromém, tak i pracovním, avšak humor stále neztrácí. Film jako takový je samozřejmě jiný, než ty předchozí, právě vlivem dosáhnutí dospělosti všech protagonistů. Na zábavnosti a svěžesti to však neubírá. Jen záleží na úhlu pohledu, jak na to divák pohlíží. Zohledňuje se stále ještě mladická nerozvážnost a nebo se to už přiklání k dospěláctví, kde by měl mít už člověk rozum? V rámci vyrovnanosti snad od všeho něco. I tento film se okamžitě stal filmovým kultem, ke kterému se diváci rádi vracejí. A zaslouženě.

  • 90%
    0
    0
    17. 5. 2020

    Druhý zvukový snímek Vlasty Buriana by se dal jeho rolí charakterově zařadit vedle snímku předchozího pod názvem 'C. a k. polní maršálek' (1930). Živelnou komediální energií a houževnatostí sobě vlastní opět ztvárnil postavu dokonalou svou výřečností a hlavně komandováním vždy, všech a za každých okolností. Tou postavou je tentokrát účetní revident v bance Popelec Hadimrška, který je vyslán zachránit firmu Zlatník a spol. coby velkoobchod s gramofony, před bankrotem, neboť její majitel vráží nemalé firemní peníze do kabaretní zpěvačky. Tady by se skutečně hodilo staré dobré přísloví: *Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou.* Snímek natočený na základě divadelní hry sice na dnešní dobu zestárnul svým inscenačním pojetím, avšak humorem stále dokáže dokonale rozvibrovat bránice diváků. Děj jako takový je pevně daný a plný situačních scén, avšak ke konci jakoby tvůrci ztráceli nad celým konceptem kontrolu. Dějový vývoj už je značně uspěchaný a mnohdy nepřehledný. Do toho všeho je zde naroubovaná i scéna jak vystřižená z grotesky, neb je skutečně bez zvuku, na téma, kterak policisté nahánějí na ulici zlodějíčka. Působí to tu skutečně dosti rušivě. Každopádně film doslova přetéká hláškami a hlavně narážkami na různé okolnosti, situace a charaktery postav, které se hodící i na dnešní dobu. Film tak lze považovat za počin nadčasový a kdykoliv použitelný. Jako příklad lze uvést zcela poslední scénu oslav po zvolení Hadimršky starostou, především jeho odchod za jásotu davu. Jako politická satira prostě dokonalé.

  • 80%
    0
    0
    17. 5. 2020

    Humorný příběh z prostředí fotbalových fanoušků týmu Viktorie Žižkov a Slavia Praha byl kupodivu natočen ve stejném roce, kdy vyšla literární předloha autora Karla Poláčka. Na rozdíl od knihy, plného humoru, skrytých narážek a zobrazení tragikomičnosti maloměstského života, nebyl snímek podle dobových záznamů nijak úspěšný. Jestli je to tím, že byla v kinech silná konkurence nejrůznějších komedií, poněvadž se ve třicátých letech v podstatě, až na opravdu malinkaté výjimky, nic jiného netočilo, je při dnešním pohledu těžko posoudit. Každopádně film uzrál a jako takový záznam tehdejšího života naopak vyniká náramně. Vlastně to plně dává porovnat morálku lidí tehdy a nyní. V knize je dokonce i patrný podtext rasové a sociální segregace, čehož se filmoví tvůrci vymanili. Každopádně jako klasický film svými vtípky a různými skopičinami pobavit umí, i když celková atmosféra není úplně taková, jako v literární předloze.

  • 90%
    0
    0
    17. 5. 2020

    Chlapci, tedy Štěpán a Kendy, odmaturovali a šli do života dál. S tím se však museli tvůrci krapet poprat, neboť literární předloha jako na předešlý snímek už neexistovala. Režisér Dušan Klein se však s autorem Ladislavem Pecháčkem na to podívali rázně a s respektem na sebe samé. Rozhodli se, že oba protagonisté půjdou na vysokou školu a protože Ladislav Pecháček je doktor a syn Dušana Klaina udělal zkoušky na medicínu, šel na medicínu i Štěpán a protože režisér Dušan Klein vystudoval FAMU, Kendy šel na FAMU. Jak jednoduché a prosté. Snímky o životě študáků jak ve škole, tak i na koleji, vždy přitahovaly a co si budeme povídat, přitahují stále. Spousta humorných situací ve škole, na praxi i na koleji, mimoškolní aktivity a zábava, typické rošťárny, a samozřejmě opět také i nějaká ta moudra a filozofie. A co nejhlavnější, romantická dějová linka co se týče Štěpána. Tentokrát se jedná o Jeskyňku, která má stejný půvab a kouzlo jako Borůvka. Zahrála si jí slovenská neherečka Adriana Tarábková, kterou však namluvila Miriam Chytilová. Je však ale někdo, kdo si toho všiml? Nové prostředí, spousta nových postav, spousta nových charakterů. Asi největší zajímavostí je přítomnost Zdeňka Svěráka v roli profesora vysvětlující pořádek na stole. Je to zvláštní, ale humor divadla Járy Cimrmana tu skutečně výborně zapadl. Druhý snímek je tedy opět ze studentského prostředí, který splňuje veškerý potenciál nestárnoucí zábavnosti. Dějově je bohatší, atmosféricky živější a úsměvnější, opět plný hlášek a určitého životního nadhledu i naivismu. Snímek rozhodně předčil očekávání a stejně jako předchozí film se stal zaslouženě legendárním.

  • 90%
    0
    0
    14. 5. 2020

    Agent Carl Hamilton je zpět a opět s tváří Mikaela Persbrandta. Téma samozřejmě současné, opět na základě knihy, se kterou má společného skutečně málo a jak by se jednoduše dalo říci, tématicky příběh připomíná typickou Seagalovku. Muslimští teroristé unesli jeho sedmiletou kmotřenku a to prostě neměli dělat. Stejně jako v předchozím filmu je v pozadí silná politika a tak o patřičnou dramatizaci ani tentokrát není nouze. Realistické cítění současné doby, jak teroristických aktivit, tak zapojení západních zpravodajských služeb, skutečně předčí očekávání. To je tak, když rozhodujícím faktorem jsou peníze. Ano, narážka je na ropu ze středního východu. Tento druhý snímek byl natáčen souběžně s předchozím, 'Hamilton: V zájmu státu', a kupodivu vyznívá dokonce i o něco lépe. Z příběhu odehrávající se na různých místech, skutečně ční současná realita obecného jednání ze všech směrů. Akčních scén opět není moc, ale když už se objeví, stojí za to. Je to snímek, který se bere vážně a není odlehčován humorem. A v tom je asi ten nejzásadnější rozdíl mezi obdobnými filmovými sériemi s agenty, jako je James Bond či Jason Bourne. O úplný zázrak v rámci žánru akčního thrilleru se samozřejmě nejedná, avšak svojí náturou a dravostí si pozornost zaslouží. Opravdu je ještě někdo, kdo nezná agenta Carla Hamiltona? Potenciál má.

  • 80%
    0
    0
    14. 5. 2020

    Carl Hamilton je, jednoduše řečeno, švédská reinkarnace anglického Jamese Bonda, kterého stvořil literární autor Jan Guillou. S Jamesem Bondem má společného i to, že byl filmově zpracován již mnohokrát a má několik hereckých představitelů. Například ve snímku 'Hamilton' (1998) si ho zahrál Peter Stormale. V tomto snímku si to pro změnu zkusil Mikael Persbrandt, který je v této roli již pátý v pořadí. Hlavním tématem je pašování zbraní a jistě nepřekvapí, že skupinou ruských pašeráků. A dějově vše začne na hranici mezi Uzbekistánem a Afghánistánem. Američané jsou do příběhu samozřejmě naroubováni také a všechno se točí kolem švédského zbrojního průmyslu. Veškeré dění má samozřejmě politické pozadí a Hamilton se coby agent pouští do boje v zájmu národa. Snímek je obsahem na tom stejně, jako staré známé německé mayovky. S knižní předlohou má společnou pouze hlavní postavu a titul. Takže vlastně vzniká otázka, jestli se vůbec dá ještě kniha považovat za předlohu. Literární příběh se totiž odehrává v době studené války, ve kterém byl hlavním protivníkem Sovětský svaz, avšak celý koncept veškerého dění byl přepracován do současných politických zájmů. Každopádně milovníci Jamese Bonda či Jasona Bourneho si mohou přijít na své. I když samozřejmě to má k plné dokonalosti daleko. Dramatizace je přijatelná a ucházející je i uvolněnější tempo. Co se týče akčních scén, právě s ohledem na dramatizaci se moc na pilu netlačí. Ano, co se týče námětu, nejedná se o nic neznámého, ale nakonec proč ne. Proč by si s takovým tématem nemohl pohrát taky někdo jiný, než neustále Hollywood. Ze Švédska k nám filmů moc nepřichází a tak alespoň díky za tento akční thriller.

  • 80%
    0
    0
    14. 5. 2020

    Takzvaná nová vlna v šedesátých letech československé kinematografii hodně přála i když je bohužel dnes většina snímků z této doby hanebně zapomenuta. Netýká se to však detektivního žánru, z nichž pochází i tento snímek, natočený na základě literární předlohy autora Václava Erbena, který přinesl do mysli čtenářů detektiva Michala Exnera. První snímek o něm byl pojat velkoryse k různorodosti diváků. Jeho devizou je především zábavnost, takže nějaké vyloženě tajemné, napínavé či dokonce temné scény, jakými se pyšnily snímky s majorem Kalašem, nelze v tomto případě očekávat. Ze snímku ční živost a všudypřítomná veselá nátura v diváckém odpočinkovém kabátě. Zásadovost a kriminalistické metody však na úkor toho nejsou v žádném případě zastíněny. Pevný scénář byl natočen v cinemascopu, což dává o to větší obrazový zážitek. Kapitána Exnera si zahrál Jiří Vala a ne zrovna neomaleně. Naopak. Dodal mu ohromnou lidskost v zájmu svého prostého charakteru obyčejného člověka a zároveň právě onu zásadovost policejní práce. Ano, atmosféricky jsou na snímku šedesátá léta hodně znát, ale není to nic, coby současného diváka odrazovalo. Ryze česká detektivka bez akčních scén a vůbec leckterých vynucených žánrových vymožeností. Filmový příběh, ke kterému se dá i po letech vracet.

  • 90%
    0
    0
    14. 5. 2020

    Nejslavnější a svého času, co se týče návštěvnosti kin, nejúspěšnější ryze česká romantická komedie, o které málokdo ví, že byl na nějakou dobu dokonce trezorový. Schvalovacímu úřadu se nelíbilo nějaké nové vidění světa, či co. Nakonec byl do kin přeci jen uvolněn, ale musely se z toho vystřihnout nějaké ty básničky. O to víc se úspěchu snímku přikládá ten fakt, že neměl z donucení naprosto žádnou reklamu. Inu, opět se potvrdilo známé rčení o tom, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Snímek natočil do té doby režisér detektivních filmů Dušan Klein, který si dle knihy Ladislava Pecháčka napsal i scénář. A byla to trefa do černého. Snímek je svým způsobem nadčasový, neboť takovýto příběh se může odehrát v každé době, a svým pojetím je v podstatě nepřekonatelný. Příběh dvou chlapců v pubertě snažící se zkomponovat divadlo. To je to, oč tu běží. Jeden z nich je nějaký Štěpán Šafránek, který si během toho prožije i svoji první lásku. A není divu. Borůvka, nebo-li Marcela Borůvková, kterou si zahrála Miroslava Šafránková, je svým půvabem vskutku kouzelná. Spousta humorných i naivních situací plná mouder a ukázkových hereckých kreací dnes již mnohých hereckých legend, z nichž nejvíce vyniká František Filipovský. Jedná se zkrátka o snímek, ke kterému se starší generace rádi vrací a kupodivu jím nepohrdnou ani generace nové. Film o mladých pro mladé zaručuje zábavu, romantiku i poučení.

  • 60%
    0
    0
    14. 5. 2020

    Sylvester Stallone se po svém režijním počinu 'Staying Alive' (1983) nějak rozdováděl a zůstal u hudebního komediálního žánru, kde si protentokrát zahrál jednu z hlavních rolí. Příběh je prosťounký, avšak daný. Hudební hvězda country music Jake Farris se vsadí s majitelem hudebního country klubu, že udělá zpěváka z prvního člověka kterého potká. Když se jí to nepovede, s oním majitelem klubu se vyspí. A jen to dořekne, před jejíma očima se objeví zdivočelý taxikář Nick. Ano, Sylvester Stallone osobně. A někdo takový se musí naučit country zpívat, country se chovat, country prostě žít. O humorné situace není nouze a dá se říct, že se v podstatě jedná o komedii bláznivou. Sylvester Stallone již proslavený coby Rambo či Rocky vs. úspěšná zpěvačka country music Dolly Parton. Tvůrci chtěli do role taxikáře vzhledově někoho neokoukaného, dlouhovlasého a bojovně vyhlížejícího heavy-metalového typu. A to Sylvester zrovna splňoval. Málo se ví, že v tuto dobu měl nabídku na natáčení snímku 'Beverly Hills Cop', ale dal přednost tomuto. Udělal dobře? Na správný hudební film je k poslechu spousta country písniček a ani o různé komediální taškařice není nouze. To vše Sylvestr kupodivu zvládl dobře. V podstatě jako by se také vrátil k charakteru Rockyho svým výstředním chováním a hlavně svou výřečností. Svým způsobem snímek není špatný, ale diváci ho prostě nepřijali a film komerčně naprosto propadl. Nevydělal ani polovinu nákladů. Sylvestr se údajně osobně nechal slyšet, že to byla pro něj hořká pilulka a dostal tak jedno důležité ponaučení. Má zůstat u akčního žánru. Tento snímek je v podstatě pozapomenutý a je zázrak, když se někde objeví. On ho i ten zub času dosti ohlodává a tak čím je starší, tím je i po divátské stránce horší. V rámci kinematografie Sylvestra Stalloneho je však pro jeho fanoušky nutností. Ukazuje podstatný fakt, že se nebál ani komediálního žánru a že do něčeho takového šel s chutí.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dalsi posledni

OMůj oblíbený uživatel

5 ×

Poslední aktivita