Clint Mansell

Clint Mansell, narozený 7. listopadu 1963 v Coventry v Anglii, je uznávaný hudební skladatel, zpěvák a hudebník, který se proslavil především svou prací na filmových soundtracích. Jeho kariéra začala v hudebním průmyslu jako frontman britské alternativní rockové kapely Pop Will Eat Itself, kterou založil v roce 1986 ve svých 19 letech. Kapela kombinovala prvky rocku, hip-hopu a elektronické hudby a dosáhla mírného úspěchu ve Velké Británii a USA, přičemž jejich největším hitem byla píseň "Ich bin ein Ausländer" z roku 1994. Po rozpadu Pop Will Eat Itself v roce 1996 se Mansell přestěhoval do New Yorku, kde doufal v zahájení sólové kariéry. Kreativně však zápasil, dokud ho Trent Reznor z Nine Inch Nails nepozval, aby se přestěhoval do jeho bytu v New Orleans. Tam Mansell žil tři roky, než se usadil v Los Angeles. Reznor se stal jeho mentorem a seznámil ho s programem Pro Tools, což významně ovlivnilo jeho budoucí kariéru. Mansell dokonce nazpíval doprovodné vokály na albu Nine Inch Nails The Fragile z roku 1999. Zlomovým bodem v Mansellově kariéře bylo setkání s režisérem Darrenem Aronofskym, se kterým navázal dlouhodobou spolupráci. Jejich první společný projekt byl film Pi (1998), kde Mansell vytvořil experimentální soundtrack kombinující elektronické a orchestrální prvky. Tato spolupráce pokračovala filmem Requiem for a Dream (2000), jehož soundtrack se stal kultovním a obsahoval ikonickou skladbu "Lux Aeterna", která byla později přearanžována pod názvem Requiem for a Tower pro trailer filmu The Lord of the Rings: The Two Towers. Tato skladba se následně objevila v mnoha dalších filmových trailerech, reklamách, videohrách a dalších médiích. Spolupráce s Aronofskym Mansell složil hudbu pro celkem šest Aronofského filmů: Pi, Requiem for a Dream, The Fountain, The Wrestler, Black Swan a Noah. Za soundtrack k filmu The Fountain (2006) byl nominován na Zlatý glóbus a získal ocenění Chicago Film Critics Association za nejlepší původní hudbu. Soundtrack k filmu Black Swan (2010), který inovativně přepracoval Čajkovského Labutí jezero, mu vynesl nominaci na Grammy v kategorii Best Score Soundtrack for Visual Media. Kvůli použití Čajkovského původní hudby však nebyl způsobilý pro nominaci na Oscara. Další významné projekty Mimo spolupráce s Aronofskym se Mansell prosadil jako vyhledávaný filmový skladatel. V roce 2009 vytvořil hudbu pro film Moon režiséra Duncana Jonese, za kterou získal ocenění za nejlepší technický úspěch na British Independent Film Awards. Soundtrack k Moon je charakteristický svou minimalistickou klavírní melodií, která prostupuje celým filmem a vytváří atmosféru osamělosti a odcizení. V roce 2013 složil hudbu pro psychologický thriller Stoker, režijní debut jihokorejského režiséra Park Chan-wooka v anglickém jazyce. Mansellův soundtrack byl kritiky popsán jako "znepokojivě dynamický" a "bujný a zlověstný". Původně měl hudbu k filmu složit Philip Glass, ale nakonec byl nahrazen Mansellem, přičemž dvě Glassovy klavírní skladby zůstaly ve finální verzi filmu. Mansell také navázal úspěšnou spolupráci s britským režisérem Benem Wheatleym, pro kterého složil hudbu k filmu High-Rise (2015), adaptaci románu J.G. Ballarda. Tento orchestrální soundtrack byl popsán jako "ponurý, drsný a krásně zneklidňující". Pro Wheatleyho později vytvořil hudbu i k filmům Happy New Year, Colin Burstead (2018), Rebecca (2020) a In the Earth (2021). Hudební styl a přístup Mansell nemá formální hudební vzdělání v oblasti notového zápisu a své filmové soundtracky vytváří stejnou metodou, jakou používá pro psaní rockové hudby – bicí, basa, kytara a vokální linky – přičemž spolupracuje s orchestrátory. Jeho hudba často kombinuje elektronické a orchestrální prvky s minimalistickými melodiemi. Mezi jeho vlivy patří Philip Glass, Trevor Jones, David Holmes a kapely jako Death in Vegas, Mogwai a Unkle. Pro soundtrack k Requiem for a Dream spolupracoval s kvartetem Kronos Quartet, který se podílel i na hudbě k filmu The Fountain spolu se skotskou post-rockovou kapelou Mogwai. Mansell také vystupoval se svými filmovými kompozicemi živě se Sonus Quartet v USA, Velké Británii a Austrálii. Odkaz a uznání Mansellovy filmové soundtracky byly samplovány mnoha hudebními umělci, včetně Lil Jona, A$AP Rockyho, Bastille a Paula Oakenfolda. Jeho schopnost vytvořit jedinečný zvuk pro každý film, na kterém pracuje, z něj učinila jednoho z nejvyhledávanějších skladatelů v oboru. V roce 2019 podepsal dlouhodobou smlouvu s Decca Publishing, která sjednotila jeho katalog více než 650 původních skladeb, včetně jeho práce s Pop Will Eat Itself, pod jednou střechou poprvé v jeho kariéře. Clint Mansell zůstává jedním z nejvýraznějších hlasů v moderní filmové hudbě – neklidným, posouvajícím hranice a emocionálně rezonujícím. Ať už skládá hudbu pro psychologické thrillery, artové dramaty nebo vizionářské sci-fi filmy, jeho práce je charakteristická svou atmosféričností, emocionalitou a schopností dokonale podpořit filmový příběh.