Pavel Vinnik

Pavel Borisovič Vinnik, narozen 22. září 1925 v Oděse, Ukrajinská SSR, SSSR (nyní Ukrajina), zemřel 9. června 2011 v Moskvě, Rusko, byl sovětský a ruský filmový herec, který se během své dlouhé kariéry objevil v desítkách filmů. Počátky kariéry Pavel Vinnik zahájil svou hereckou kariéru v poválečném období a postupně se vypracoval na charakterního herce, který se specializoval především na menší, ale výrazné role. Jeho typická tvář a schopnost ztvárnit různorodé postavy z něj učinily vyhledávaného herce pro sovětskou kinematografii 60. až 80. let 20. století. Filmová kariéra Mezi jeho nejznámější filmy patří komedie Koroleva benzokolonki (1963), kde ztvárnil postavu dopravního inspektora. Tento film režisérů Alexeje Mišurina a Nikolaje Lituse vypráví příběh mladé dívky Ljudmily, která po neúspěšném pokusu o přijetí do baletního souboru začne pracovat jako obsluha čerpací stanice. Vinnikova role, ač menší, přispěla k celkovému úspěchu tohoto populárního sovětského filmu. V roce 1968 se Pavel Vinnik objevil v satirické komedii The Golden Calf (Zolotoy telyonok) režiséra Michaila Švejcera, kde ztvárnil postavu Berlaga. Film byl adaptací kultovního románu Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova a patří mezi nejúspěšnější sovětské komedie své doby. Vinnik zde hrál po boku takových hereckých hvězd jako byli Sergej Jurskij, Leonid Kuravlev a Zinovij Gerdt. Významnou roli ztvárnil také ve filmu Chipollino (1973), kde hrál postavu Hruškáře. Tento sovětský hudební komediální film režisérky Tamary Lisicianové byl natočen podle italské dětské knihy a stal se oblíbeným dílem mezi mladými diváky. Vinnik zde prokázal svůj talent pro komediální role v pohádkovém žánru. Ve stejném roce se objevil ve špionážním thrilleru Pyatdesyat na pyatdesyat (1973) režiséra Alexandra Fajncimmera, kde ztvárnil roli policisty. Film se odehrává v období studené války a sleduje složitou hru tajných služeb, kdy sovětská rozvědka infiltruje svého agenta do britské zpravodajské služby. Spolupráce s významnými režiséry V roce 1977 Pavel Vinnik účinkoval ve dvou významných filmech sovětské kinematografie. V komedii Mimino režiséra Georgije Daneliji ztvárnil menší roli přítele Papišviliho. Tento film o gruzínském pilotovi vrtulníku, který sní o létání pro mezinárodní aerolinky, získal Zlatou cenu na 10. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě. Ve stejném roce se objevil také v dramatu Rozygrysh režiséra Vladimira Menšova, kde hrál postavu Semjona Semjonoviče. Film vypráví příběh o studentech střední školy, kteří se rozhodnou provést žert své učitelce, což vede k nečekaným následkům. Pozdější kariéra Pavel Vinnik pokračoval v herecké kariéře i v pozdějších letech, objevoval se v menších rolích v různých filmech a televizních projektech. Jeho filmografie čítá více než sto filmových a televizních rolí, což svědčí o jeho všestrannosti a oblíbenosti mezi sovětskými a později ruskými režiséry. Odkaz Pavel Vinnik patří mezi ty herce, kteří sice nezískali hlavní role ve velkých filmech, ale svými charakterními výkony v menších úlohách významně přispěli k sovětské a ruské kinematografii. Jeho schopnost vytvořit zapamatovatelnou postavu i s omezeným prostorem z něj učinila respektovaného charakterního herce, jehož tvář znají diváci z mnoha klasických sovětských filmů. Pavel Vinnik zemřel 9. června 2011 v Moskvě ve věku 85 let, zanechávaje za sebou bohaté filmové dědictví.