Árpád Gyenge

Árpád Gyenge (13. prosince 1925, Asszonyvására, Rumunsko – 1. července 1979, Budapešť, Maďarsko) byl maďarský herec, nositel ceny Jászai Mari. Árpád Gyenge se narodil v rumunském Asszonyvására (také uváděno jako Targusor). Studoval v Nagyváradě (Oradea), kde získal základní vzdělání. Po druhé světové válce, v roce 1945, se přestěhoval do Maďarska, kde zahájil svou hereckou kariéru v Pécsi. Následně působil v divadlech v Sopronu a Debrecenu. V roce 1949 se stal členem Státního hornického divadla (Állami Bányász Színház) a od roku 1950 až do své smrti byl členem budapešťského Madách Színház. V letech 1954-1957 studoval herectví na Vysoké škole divadelního a filmového umění formou dálkového studia. Divadelní kariéra V divadle Madách Színház ztvárnil Árpád Gyenge především epizodní role, ve kterých vynikal svým charakteristickým projevem a schopností ztvárnit obyčejné lidi nebo postavy na okraji společnosti. Mezi jeho významné divadelní role patřily postavy ve hrách jako Steinbeckovi Myši a lidé (role Candyho), Molièrově Scapinově šibalství, Dürrenmattově Velkém Romulovi (role komorníka Achilla) nebo v Shakespearově Snu noci svatojánské (role Hubeňoura). Jeho herecký talent byl oceněn v roce 1968, kdy získal prestižní cenu Jászai Mari. Filmová kariéra Ve filmu debutoval v 50. letech a postupně se stal jedním z nejvýraznějších epizodních herců maďarské kinematografie. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Isten öszi csillaga (1963, Boží podzimní hvězda) režiséra Andrása Kovácse, kde ztvárnil roli v příběhu o kubických dělnících, kteří se po pozemkové reformě snaží obdělávat neúrodnou půdu. Dále účinkoval ve filmech Vörös tinta (1960, Červený inkoust) režiséra Viktora Gertlera, který vypráví o konfliktech v životě učitelů, a v komedii Két emelet boldogság (1960, Dvě patra štěstí) režiséra Jánose Herskó, jež sleduje osudy pěti novomanželských párů v novém dvoupatrovém domě. Árpád Gyenge se objevil také v dalších významných maďarských filmech jako Szegény gazdagok (1959, Chudí boháči) podle románu Móra Jókaie, Dollárpapa (1956, Dolarový tatínek), Ezek a fiatalok (1967, Tito mladí) režiséra Tamáse Banoviche, který zachycuje dospívání maďarské mládeže v 60. letech, a v komedii Nápolyt látni és... (1972, Vidět Neapol a...) režiséra Istvána Bácskai Lauró. Televizní tvorba V televizi se Árpád Gyenge proslavil především rolí v seriálu Keménykalap és krumpliorr (1974, Buřinka a brambora), který byl později upraven i do podoby celovečerního filmu. Významná byla také jeho role ve filmu Isten hozta, őrnagy úr! (1969, Vítejte, pane majore!) režiséra Zoltána Fábriho podle předlohy Istvána Örkényho, který satiricky zkoumá povahu mocenského útlaku. Mezi jeho další televizní role patří účinkování v seriálech jako Hahó, Öcsi! a Le a cipővel (Sundej si boty). Nezapomenutelným se stal také jako dabér postavy želvy Ernő v populárním animovaném seriálu Kérem a következőt! (Další, prosím!). Árpád Gyenge byl charakteristický svým osobitým hlasovým projevem a schopností ztvárnit širokou škálu postav, nejčastěji však hrál obyčejné lidi, úředníky, sluhy nebo postavy na okraji společnosti. Jeho herecký talent spočíval v umění vytvořit nezapomenutelnou postavu i z malé role, díky čemuž se stal jedním z nejoblíbenějších epizodních herců maďarské kinematografie. Árpád Gyenge zemřel náhle 1. července 1979 v Budapešti ve věku pouhých 53 let.