Sylvia Ashton

Sylvia Ashton (26. ledna 1880, Denver, Colorado, USA – 18. listopadu 1940, Los Angeles, Kalifornie, USA) byla americká filmová herečka éry němého filmu, která se proslavila především jako představitelka matek a babiček. Počátky kariéry Svou filmovou kariéru zahájila v roce 1912, kdy se stala členkou herecké společnosti legendárního režiséra D.W. Griffitha. Její robustnější postava a výrazné rysy ji předurčily k rolím matek a babiček, které začala hrát již ve svých 30 a 40 letech. Po působení u Griffitha přešla do společnosti Famous Players–Lasky, kde se později stala pravidelnou členkou skupiny charakterních herců režiséra Cecila B. DeMilla. Vrchol kariéry Během své kariéry se objevila ve více než 130 filmech natočených mezi lety 1912 a 1929. Její filmografie zahrnuje řadu významných němých snímků té doby. Mezi její nejznámější filmy patří The Fourteenth Man (1920), The Love Special (1921) a Greed (1924). V posledně jmenovaném filmu, který režíroval Erich von Stroheim, se podílela na jednom z nejslavnějších děl němé kinematografie. Greed je dodnes považován za mistrovské dílo, které mělo původně osmihodinovou délku, než bylo drasticky zkráceno studiem. Spolupráce s Cecilem B. DeMillem Významnou část své kariéry strávila jako pravidelná členka skupiny charakterních herců režiséra Cecila B. DeMilla. DeMille byl jedním z nejvlivnějších filmařů své doby a průkopníkem hollywoodského systému. Pod jeho vedením se Ashton objevila v řadě úspěšných filmů, které pomáhaly definovat standardy americké kinematografie. Její spolupráce s DeMillem jí zajistila stabilní kariéru a možnost pracovat s jedním z nejvýznamnějších režisérů té doby. Herecký styl a typické role Sylvia Ashton byla známá svou robustnější postavou, která připomínala herečku Jane Darwell. Podobně jako Darwell se specializovala na role matek a babiček, ačkoli v éře němého filmu byla v těchto rolích slavnější než její kolegyně. Tyto role hrála již ve svých 30 a 40 letech, což bylo v té době běžnou praxí. Její výrazná tvář a schopnost vyjádřit emoce bez použití slov z ní učinily vyhledávanou charakterní herečku. Konec kariéry S příchodem zvukového filmu se její kariéra chýlila ke konci. Z filmového průmyslu odešla téměř okamžitě na počátku éry zvukového filmu. Jedním z jejích posledních filmů byl částečně ozvučený snímek The Barker (1928). The Barker byl romantický drama film produkovaný a distribuovaný společností First National Pictures, dceřinou společností Warner Bros. Film režíroval George Fitzmaurice a hlavní role ztvárnili Milton Sills, Dorothy Mackaill, Betty Compson a Douglas Fairbanks Jr. Jednalo se o částečně ozvučený film s mluvenými sekvencemi a sekvencemi se synchronizovanou hudební partiturou a zvukovými efekty. Odkaz Sylvia Ashton zemřela 18. listopadu 1940 ve věku 60 let v Los Angeles v Kalifornii. Přestože dnes není tak známá jako některé hvězdy němé éry, její rozsáhlá filmografie a spolupráce s významnými režiséry jako byli D.W. Griffith a Cecil B. DeMille z ní činí důležitou postavu rané hollywoodské kinematografie. Její schopnost ztvárňovat přesvědčivé mateřské postavy přispěla k úspěchu mnoha filmů a pomohla definovat archetyp filmové matky v éře němého filmu.