

Luc Dardenne, narozený 10. března 1954 v Awirs v Belgii, je významný belgický filmový režisér, scenárista a producent, který spolu se svým bratrem Jean-Pierrem Dardennem tvoří jedno z nejuznávanějších režisérských tandemů evropské kinematografie. Jejich tvorba je charakteristická sociálním realismem, minimalistickým stylem a důrazem na morální dilemata postav z okraje společnosti.
Počátky a dokumentární tvorba
Luc Dardenne vystudoval filozofii a spolu s bratrem začal v 70. letech natáčet dokumentární filmy zaměřené na dělnickou třídu a sociální problémy v jejich rodném regionu Seraing, průmyslové oblasti poblíž Lutychu. V roce 1975 založili produkční společnost Dérives, pod kterou vznikly dokumenty jako Le Chant du rossignol (1978) o belgickém odboji během druhé světové války a Pour que la guerre s'achève, les murs devaient s'écrouler (1980) o dělnických stávkách v roce 1960.
Průlom do hraného filmu
Přechod k hranému filmu nastal v polovině 80. let s adaptací divadelní hry Falsch (1986) a následně s filmem Je pense à vous (1992). Skutečný průlom však přišel s filmem La Promesse (1996; Slib), který vypráví o dospívajícím chlapci, jenž se ocitá mezi loajalitou k otci a morální odpovědností vůči ilegálním imigrantům. Film získal mezinárodní uznání a etabloval Dardennovy jako významné tvůrce sociálně angažovaného filmu.
Mezinárodní uznání a ceny
V roce 1999 získali bratři Dardenne první Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes za film Rosetta, který sleduje mladou ženu bojující o zaměstnání a důstojnost v prostředí chudoby. Film také přinesl herečce Émilie Dequenne cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Druhou Zlatou palmu obdrželi v roce 2005 za film L'Enfant (Dítě), který pojednává o mladém muži, jenž prodá své novorozené dítě na černém trhu a následně se snaží napravit své činy.
V roce 2008 získali cenu za nejlepší scénář v Cannes za film Lorna's Silence (Lornino ticho), který se zabývá tématy nelegální migrace a fingovaných sňatků.
Další významné filmy
Mezi další významné filmy Luca Dardenna patří drama Syn (2002), které zkoumá komplikovaný vztah truhláře a mladého chlapce, jenž byl v minulosti zapojen do smrti jeho vlastního syna. Snímek se soustředí na téma odpuštění a viny, a je typickým příkladem režisérova zájmu o morální dilemata běžných lidí. V roce 2011 následoval film Chlapec s kolem, jenž získal Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes a byl rovněž nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Vypráví o opuštěném chlapci, který se snaží vypořádat s odmítnutím svého otce, a o ženě, která se mu rozhodne pomoci.
V roce 2014 Dardennovi natočili snímek Dva dny, jedna noc s Marion Cotillard v hlavní roli. Film sleduje zaměstnankyni malé továrny, která má jediný víkend na to, aby přesvědčila své kolegy, aby se vzdali svého bonusu, a ona tak nepřišla o práci. Minimalistickým stylem podaný příběh reflektuje tlak současného pracovního prostředí a etická rozhodnutí, jimž čelí jednotlivci v době ekonomické nejistoty.
V dramatu Neznámá dívka (2016) se mladá lékařka snaží vypátrat totožnost dívky, která zemřela poté, co jí odmítla otevřít dveře své ordinace. Film se pohybuje na hranici mezi lékařskou etikou a osobní odpovědností a tematizuje vinu i lidskou lhostejnost. V roce 2019 následoval film Mladý Ahmed, zaměřený na příběh dospívajícího chlapce, který podlehne radikalizaci a plánuje atentát na svou učitelku. Film získal cenu za režii na festivalu v Cannes.
Roku 2022 se bratři Dardenne vrátili k tématu migrace filmem Tori a Lokita, který sleduje osudy dvou afrických dětí ve belgickém azylovém systému. Snímek získal zvláštní 75. výroční cenu poroty v Cannes a byl oceňován pro své emotivní zpracování aktuálních společenských problémů.
V roce 2025 představili bratři Dardenne na festivalu v Cannes film Jeunes mères (Domov mladých matek), který se zaměřuje na životy mladých matek v belgickém systému péče. Film byl oceněn za svůj realistický a soucitný přístup k tématu mateřství v obtížných sociálních podmínkách.
Styl a vliv
Luc Dardenne je známý svým důrazem na autentické zobrazení postav a situací, často využívá neherce a natáčí v reálných lokacích. Jeho filmy se vyznačují ruční kamerou, přirozeným osvětlením a minimem hudebního doprovodu, což přispívá k dokumentárnímu dojmu. Témata jako chudoba, migrace, morální dilemata a sociální vyloučení jsou v jeho tvorbě častá.
Nejnovější články
2. 10. 2023Africké drama o únosu domnělého bratra. Tori a Lokita testují hranice zákonů i morálky
13. 6. 2023Krobot bude stříhat zaječíma ušima na ČT2. Je to umění, nebo výsměch umění?
31. 5. 2022Režisér Östlund natočil po Čtverci Trojúhelník a obdržel za něj druhou Zlatou palmu. Do českých kin ho doprovodí nová císařovna Sissi
20. 5. 2022V Cannes se budou zabíjet prostitutky a vyjevovat roztodivné lidské orgány. Ke slovu se dostanou i osvědčení „koně“ festivalové poroty
24. 10. 2019Premiéry v kinech: Jaký je život na zámku a mezi zombíky?
8. 12. 2014Recenze: Dva dny, jedna noc - art jako Brno
16. 12. 2011Zlaté glóby 2012 vyhlásily nominované: Clooney útočí na všech frontách
Luc Dardenne: Nejlepší filmy a seriály
Luc Dardenne: Filmy a pořady 134
Dodatečné informace
Awirs, Wallonia, Belgie
Další články
10. 11. 2011Česko-slovenská invaze válcuje filmový festival v SoluniNa filmové přehlídce v Soluni běží hned čtyři filmy z české či česko-slovenské produkce, z toho tři debuty v hlavní soutěži. Dále festival nabízí například retrospektivu Ulricha Seidla, blok zaměřený na Balkán či hity z "áčkových" festivalů.
6. 9. 2011A. J. Liehm: Patnáct let historie se vygumovalo II.
31. 5. 2011Soutěž v Cannes vrcholí, nejvyšší známku má Kaurismäkiho film Le Havre
23. 5. 2011Zlatá palma letos zapustila kořeny v mediální realitě
19. 5. 2011Konec světa podle Larse von Triera
17. 5. 2011Trpící a opuštěné děti v CannesFestivalová soutěž v Cannes je v polovině. Už teď je jasné, že jde o ročník silných jmen. A to ani nedošlo na očekávané tituly – nové filmy od Pedra Almodóvara (La piel qui habito), Akiho Kaurismäkiho (Le Havre), Larse von Triera (Melancholia) a Terrence Malicka (Tree of Life). Porota v čele s Robertem De Nirem bude mít z čeho vybírat.



