Luc Dardenne

Luc Dardenne, narozený 10. března 1954 v Awirs v Belgii, je významný belgický filmový režisér, scenárista a producent, který spolu se svým bratrem Jean-Pierrem Dardennem tvoří jedno z nejuznávanějších režisérských tandemů evropské kinematografie. Jejich tvorba je charakteristická sociálním realismem, minimalistickým stylem a důrazem na morální dilemata postav z okraje společnosti.

Počátky a dokumentární tvorba

Luc Dardenne vystudoval filozofii a spolu s bratrem začal v 70. letech natáčet dokumentární filmy zaměřené na dělnickou třídu a sociální problémy v jejich rodném regionu Seraing, průmyslové oblasti poblíž Lutychu. V roce 1975 založili produkční společnost Dérives, pod kterou vznikly dokumenty jako Le Chant du rossignol (1978) o belgickém odboji během druhé světové války a Pour que la guerre s'achève, les murs devaient s'écrouler (1980) o dělnických stávkách v roce 1960.

Průlom do hraného filmu

Přechod k hranému filmu nastal v polovině 80. let s adaptací divadelní hry Falsch (1986) a následně s filmem Je pense à vous (1992). Skutečný průlom však přišel s filmem La Promesse (1996; Slib), který vypráví o dospívajícím chlapci, jenž se ocitá mezi loajalitou k otci a morální odpovědností vůči ilegálním imigrantům. Film získal mezinárodní uznání a etabloval Dardennovy jako významné tvůrce sociálně angažovaného filmu.

Mezinárodní uznání a ceny

V roce 1999 získali bratři Dardenne první Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes za film Rosetta, který sleduje mladou ženu bojující o zaměstnání a důstojnost v prostředí chudoby. Film také přinesl herečce Émilie Dequenne cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

Druhou Zlatou palmu obdrželi v roce 2005 za film L'Enfant (Dítě), který pojednává o mladém muži, jenž prodá své novorozené dítě na černém trhu a následně se snaží napravit své činy.

V roce 2008 získali cenu za nejlepší scénář v Cannes za film Lorna's Silence (Lornino ticho), který se zabývá tématy nelegální migrace a fingovaných sňatků.

Další významné filmy

Mezi další významné filmy Luca Dardenna patří drama Syn (2002), které zkoumá komplikovaný vztah truhláře a mladého chlapce, jenž byl v minulosti zapojen do smrti jeho vlastního syna. Snímek se soustředí na téma odpuštění a viny, a je typickým příkladem režisérova zájmu o morální dilemata běžných lidí. V roce 2011 následoval film Chlapec s kolem, jenž získal Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes a byl rovněž nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Vypráví o opuštěném chlapci, který se snaží vypořádat s odmítnutím svého otce, a o ženě, která se mu rozhodne pomoci.

V roce 2014 Dardennovi natočili snímek Dva dny, jedna noc s Marion Cotillard v hlavní roli. Film sleduje zaměstnankyni malé továrny, která má jediný víkend na to, aby přesvědčila své kolegy, aby se vzdali svého bonusu, a ona tak nepřišla o práci. Minimalistickým stylem podaný příběh reflektuje tlak současného pracovního prostředí a etická rozhodnutí, jimž čelí jednotlivci v době ekonomické nejistoty.

V dramatu Neznámá dívka (2016) se mladá lékařka snaží vypátrat totožnost dívky, která zemřela poté, co jí odmítla otevřít dveře své ordinace. Film se pohybuje na hranici mezi lékařskou etikou a osobní odpovědností a tematizuje vinu i lidskou lhostejnost. V roce 2019 následoval film Mladý Ahmed, zaměřený na příběh dospívajícího chlapce, který podlehne radikalizaci a plánuje atentát na svou učitelku. Film získal cenu za režii na festivalu v Cannes.

Roku 2022 se bratři Dardenne vrátili k tématu migrace filmem Tori a Lokita, který sleduje osudy dvou afrických dětí ve belgickém azylovém systému. Snímek získal zvláštní 75. výroční cenu poroty v Cannes a byl oceňován pro své emotivní zpracování aktuálních společenských problémů.

V roce 2025 představili bratři Dardenne na festivalu v Cannes film Jeunes mères (Domov mladých matek), který se zaměřuje na životy mladých matek v belgickém systému péče. Film byl oceněn za svůj realistický a soucitný přístup k tématu mateřství v obtížných sociálních podmínkách.

Styl a vliv

Luc Dardenne je známý svým důrazem na autentické zobrazení postav a situací, často využívá neherce a natáčí v reálných lokacích. Jeho filmy se vyznačují ruční kamerou, přirozeným osvětlením a minimem hudebního doprovodu, což přispívá k dokumentárnímu dojmu. Témata jako chudoba, migrace, morální dilemata a sociální vyloučení jsou v jeho tvorbě častá.