Philippe Castelli

Philippe Castelli, narozen 8. června 1925 v Chaville, Hauts-de-Seine, Francie, zemřel 16. dubna 2006 v Paříži, byl francouzský filmový herec. Během své více než třicetileté kariéry se stal jednou z charakteristických tváří francouzské kinematografie, i když většinou v menších rolích. Počátky kariéry Philippe Castelli zahájil svou hereckou dráhu na přelomu 50. a 60. let. Před vstupem do filmového průmyslu se účastnil slavného Petit conservatoire de la chanson, populární rozhlasové show moderované Mireille. Jeho filmový debut přišel v roce 1960 ve snímku Les Bonnes Femmes režiséra Clauda Chabrola. Díky svému charakteristickému vzhledu – vysoké, štíhlé postavě, flegmatické chůzi a typickému pařížskému přízvuku – začal být obsazován do menších, ale výrazných rolí. Filmová kariéra Během své kariéry se Philippe Castelli objevil ve více než 100 filmech, přičemž se specializoval na role druhého či třetího plánu. Jeho typickými postavami byli číšníci, hoteloví portýři, komorníci nebo policisté. Přestože hrál většinou epizodní role, dokázal jim vtisknout nezaměnitelný charakter a humor. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří kultovní komedie Les Tontons flingueurs (1963) režiséra Georgese Lautnera, kde ztvárnil krejčího. S Lautnerem spolupracoval na mnoha dalších projektech, včetně filmů Les Barbouzes (The Great Spy Chase, 1964), Les Seins de glace (1974), Flic ou voyou (Cop or Hood, 1979) a Le Guignolo (1980). Castelli se objevil také v několika významných filmech s Alainem Delonem, včetně Borsalino (1970), Pour la peau d'un flic (For a Cop's Hide, 1981) a Le Battant (1983). V roce 1975 si zahrál v parodii na bondovky Bons baisers de Hong-Kong (From Hong Kong with Love), která byla natáčena částečně ve studiích Shaw Brothers v Hongkongu. K jeho dalším pozoruhodným filmům patří Le Caporal épinglé (The Elusive Corporal, 1962) Jeana Renoira, Landru (1963) Clauda Chabrola a Liberté, égalité, choucroute (1985), kde ztvárnil roli doktora Guillotina. Spolupráce s významnými režiséry Philippe Castelli měl to štěstí spolupracovat s některými z nejvýznamnějších francouzských režisérů své doby. Kromě již zmíněného Georgese Lautnera, který ho obsadil do mnoha svých filmů, pracoval také s Jeanem Renoirem, Claudem Chabrolem, Jacquesem Derayem a Alainem Delonem, který režíroval film Pour la peau d'un flic, v němž Castelli ztvárnil barmana Jeana. Rozhlasová a televizní kariéra Od roku 1982 se Philippe Castelli stal pravidelným účastníkem populární rozhlasové show Les Grosses Têtes na stanici RTL, kterou moderoval Philippe Bouvard. Jeho pomalý způsob mluvy, nonšalantní hlas a historky uvozené typickým "Ah, j'ai une histoire!..." (Ach, mám jeden příběh!...) z něj učinily oblíbenou osobnost. Sám Castelli jednou řekl: "Bez Philippa Bouvarda, který mě prosadil v Les Grosses têtes, bych nebyl ničím, nebo jen skromným hercem, většinou hledajícím divadlo." Osobní život a odkaz Philippe Castelli zemřel 16. dubna 2006 v pařížské nemocnici Georges-Pompidou na kardiorespirační komplikace ve věku 80 let. Je pohřben na hřbitově Montmartre v 18. pařížském obvodu. Přestože nikdy nebyl hlavní hvězdou, jeho charakteristický vzhled a herecký projev z něj učinily nezapomenutelnou součást francouzské kinematografie druhé poloviny 20. století. Jeho schopnost vtisknout i malým rolím osobitý charakter a humor mu zajistila místo mezi oblíbenými francouzskými herci své generace.