Josef A. Stehlík

Josef A. Stehlík, narozen 22. ledna 1909 v Praze (některé prameny uvádějí i rok 1907), byl český filmový a divadelní herec s mimořádně dlouhou kariérou, která trvala šestašedesát let. Divadelní začátky a kariéra Josef Antonín Stehlík se k divadlu rozhodl věnovat již v šestnácti letech. Od roku 1925 získával jevištní zkušenosti u různých kočovných divadelních společností, například u ředitelů Adolfa Marka, Karla Želenského nebo Josefa Burdy. První pražské angažmá si odbyl ve Varieté Antonína Fencla. Po roce 1945 působil krátce v Praze v Novém divadle (1945–1948) a následně pokračoval jako herec oblastních scén: Divadlo pracujících Zlín (1948–1950), Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav (1950–1957), Severomoravské oblastní divadlo Šumperk (1957–1959) a Divadlo Petra Bezruče Ostrava (1959–1961). Vystupoval také v kladenském Městském divadle a ve Vesnickém divadle. Svou aktivní jevištní dráhu zakončil v kolínském Městském divadle (1961–1971). I ve vysokém věku však hostoval na pražských jevištích Činoherního klubu (70. léta) a Národního divadla (1974–1976 a 1980–1983). Filmové začátky Josef A. Stehlík vstoupil do české kinematografie již ve 20. letech v dobách němého filmu. Debutoval v dramatu Rudolfa Měšťáka Pražský kat (1927), kde ztvárnil postavu lupiče po boku Jindřicha Plachty a dalších. Kvůli svým mimopražským angažmá se k dalšímu filmování dostával jen ojediněle. Po dvaceti letech se objevil v poválečném zestátněném filmu jako německý voják v komedii Nikdo nic neví (1947) Josefa Macha. Po dalších dvanácti letech hrál vedoucího Sběrných surovin Šaldu ve filmu Partyzánská stezka (1959) Emanuela Kaněry. Častěji se na plátně začal objevovat až na konci 60. let, kdy ztvárnil role faráře a listonoše ve dvou filmech Evalda Schorma – Návrat ztraceného syna (1966) a Den sedmý – osmá noc (1969). Vrchol filmové kariéry v 70. a 80. letech Až v normalizačních 70. letech, kdy odešel ze stálého divadelního angažmá v Kolíně, se začal jako penzista na plátně objevovat pravidelně v malých epizodních rolích svérázných dědů. Mezi jeho role z tohoto období patří cirkusák s loutkovým divadlem (Jsem nebe), pastevec (Princ Bajaja), Porůzek (Cesty mužů), pacient děda Potužník (My, ztracený holky), hlídač v muzeu (Jezdec formule risk), straník z Lucerny (Dvacátý devátý) či skladník Maršálek v populární komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! V letech 1977–1979 se objevil ve filmech Vítězný lid (slovenský sazeč), Město mé naděje (strojvůdce mašinky), Sólo pro starou dámu (příbuzný), Causa králík (Regentík) a Koncert na konci léta (havíř Meduna). Osmdesátá léta znamenala pro Stehlíka další plodné období. Zahrál si v řadě filmů, mezi něž patří Svítalo celou noc (povstalec a stařík s knírkem), Konečná stanice (Josef Magierka), Zralé víno (děda Skřivánek), Kouzelné dobrodružství (občan), Zelená vlna (děda s pivem), Šílený kankán (berní úředník), Jára Cimrman, ležící, spící (turista), Atomová katedrála (František Dočkal), Experiment Eva (školník), Hry pro mírně pokročilé (stařeček), Krajina s nábytkem (Dlabáček), Narozeniny režiséra Z. K. (vrátný) a Vrať se do hrobu! (hlídač). Televizní tvorba a závěr kariéry Od 70. let častěji vystupoval také v televizních filmech (Muž a žena, Půlpenny, Jehla, Vrba, Skleník a další) a v seriálech (Byli jednou dva písaři, Nejmladší z rodu Hamrů, Okres na severu, Sanitka, Létající Čestmír, Třetí patro a další). Ojediněle si vyzkoušel i práci pro rozhlas a dabing. Svou pozoruhodnou filmovou kariéru zakončil v roce 1993 rolí kostelníka v adaptaci slavného foglarovského příběhu Záhada hlavolamu. Stal se tak jedním z mála herců, kteří hráli jak v němém filmu, tak i v polistopadové kinematografii 90. let. Josef A. Stehlík zemřel v roce 1995 v Praze ve vysokém věku šestaosmdesáti let. Přesný den a měsíc jeho úmrtí není znám. Za svou dlouhou kariéru vytvořil desítky drobných, ale nezapomenutelných rolí, které se staly součástí české filmové historie.