Nunzia Schiano

Nunzia Schiano, narozená 16. května 1959 v Portici, Kampánie, Itálie, je uznávaná italská herečka, která se prosadila jak v divadle, tak ve filmu a televizi. Její herecká kariéra začala již v dětství, kdy se "téměř pro zábavu" věnovala divadlu v místním oratoriu a později pokračovala v herectví během studií na klasickém gymnáziu Orazio Flacco v Portici. Počátky kariéry a divadelní tvorba V 70. letech, v období intenzivního kulturního rozkvětu v Neapoli, zahájila Nunzia Schiano svou profesionální dráhu jako zpěvačka v lidové hudební a pouliční divadelní skupině Compagnia de li Cunti (Společnost příběhů). Odtud se její kariéra přesunula k divadlu, kde účinkovala v dílech významných autorů jako Raffaele Viviani, Annibale Ruccello, Michel de Ghelderode a Luigi Pirandello. Spolupracovala s renomovanými divadelními režiséry včetně Gepy Gleijesese, Massima Ghiniho, Renata Carpentieriho, Giacoma Rizza a Gigiho Savoii. Filmová kariéra Nunzia Schiano se stala známou širšímu publiku především díky své roli matky Mattii Volpeho ve filmu Welcome to the South (Benvenuti al Sud) z roku 2010, režírovaném Lucou Minierem. Tento úspěšný film, který je italským remakem francouzské komedie Vítejte u Ch'tisů, vypráví příběh pošťáka Alberta z Brianza, který je přeložen do malého městečka v jižní Itálii. Schiano si stejnou roli zopakovala i v sequelu Welcome to the North (Benvenuti al Nord) z roku 2012. Spolupráce s významnými režiséry Během své kariéry Schiano opakovaně spolupracovala s režisérem Alessandrem Sianim, například ve filmu Ti lascio perché ti amo troppo (2006). Její všestrannost jako herečky se projevila i v dalších filmech, jako je Il paradiso all'improvviso (2003) režiséra Leonarda Pieraccioniho, La valigia sul letto (2009) s Eduardem Tartagliou a Biagiem Izzem, nebo Napoletans (2011) režiséra Luigiho Russa. Kriticky oceňované role Významným milníkem v její kariéře byla role v oceňovaném filmu Reality (2012) režiséra Mattea Garroneho, kde ztvárnila postavu tety Nunzie. Tento film, který získal Grand Prix na filmovém festivalu v Cannes, je satirou na italskou posedlost televizní realitou a celebritami. V roce 2018 opět spolupracovala s Garronem na filmu Dogman, kde hrála matku postavy Simoncina. Film byl vybrán do soutěže o Zlatou palmu na festivalu v Cannes, kde hlavní představitel Marcello Fonte získal cenu za nejlepšího herce. Televizní tvorba Nunzia Schiano se prosadila i v televizní tvorbě, kde ztvárnila různé typy neapolských žen. Mezi její významné televizní role patří účinkování v seriálu Gomorrah, kde hrála postavu Donny Nunzie, a v mezinárodně uznávaném seriálu My Brilliant Friend (L'Amica Geniale), adaptaci románů Eleny Ferrante, kde ztvárnila roli Nelly Incardo, sestřenice učitelky Oliviero, která žije na ostrově Ischia. Osobní život a současnost Přestože je často spojována s rolemi matek, včetně matky postavy hrané Alessandrem Sianim (což vedlo k mylnému přesvědčení, že je jeho skutečnou matkou), Nunzia Schiano je ve skutečnosti vdaná za hudebníka Nika Mucciho a má syna Francesca, který je talentovaným režisérem a se kterým také spolupracovala. I přes svůj mezinárodní úspěch zůstává věrná svým kořenům a dodnes žije se svou rodinou v rodném Portici. Nunzia Schiano je respektovaná a milovaná po celé Itálii díky svému talentu a schopnosti ztvárnit autentické neapolské postavy. Její herecký rejstřík sahá od komediálních rolí až po dramatické výkony, což z ní činí jednu z nejvšestrannějších italských hereček své generace.