Jaroslav Vízner

Jaroslav Vízner, 30. května 1937, Praha, Československo – 29. května 2022, Praha, Česká republika, herec a režisér Dětství a vzdělání Jaroslav Vízner se narodil v Praze jako druhý ze čtyř bratrů. Jeho nejmladším bratrem byl známý český herec Oldřich Vízner, dalším bratrem byl kameraman Vladimír Vízner, který zemřel v roce 1983, a nejstarší bratr Vlastimil zemřel ve dvanácti letech po nehodě na kole v roce 1945. Jaroslav toužil být hercem již od mládí, ale z kádrových důvodů mu bylo v 50. letech zakázáno studovat jakýkoliv humanitní obor včetně DAMU. Nakonec v roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou, obor lodě. Počátky herecké kariéry Po návratu z vojny nastoupil Jaroslav Vízner na místo asistenta produkce a režie u Krátkého filmu. V roce 1958 krátce působil v Semaforu, odkud se vydal na hereckou pouť po oblastních divadlech v Uherském Hradišti, Českém Těšíně a Kladně. Zlomovým okamžikem v jeho kariéře byl rok 1962, kdy ho Jan Grossman angažoval do pražského Divadla Na zábradlí, kde působil až do své emigrace v roce 1968. Filmová kariéra v 60. letech Svou filmovou kariéru zahájil Jaroslav Vízner v roce 1962 hlavní rolí ve filmu Život bez kytary. V šedesátých letech následovaly filmy jako Handlíři, Obraz a Úplně vyřízený chlap. Největší popularitu mu však přinesla série dětských detektivních filmů, kde ztvárnil postavu kapitána VB dr. Martina, vedoucího dětského oddělení. Jednalo se o snímky Volejte Martina (1965), U telefonu Martin (1966), Martin a červené sklíčko (1966) a Martin a devět bláznů (1966). Tyto filmy režiséra Milana Vošmika a scenáristy Oty Hofmana se staly velmi populárními mezi dětskými diváky. Emigrace a kariéra ve Švýcarsku V listopadu 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, Jaroslav Vízner emigroval do Švýcarska. Díky svému diplomu konstruktéra lodí nejprve pracoval v továrně Motosacosh jako kontrolor zakázek lodních motorů. Později se setkal s programovým ředitelem ženevské televize TSR, Jean-Jacques Demartinem, a byl přijat na režisérskou stáž. Ve Švýcarsku pak pracoval jako programový ředitel Ženevské televize, režisér i herec až do roku 2000. Byl také jmenován profesorem na vysoké škole dramatických umění v Ženevě (ESAD). Během svého pobytu ve Švýcarsku pracoval také jako herec a režisér pro divadlo i ve Francii. Návrat do České republiky a pozdější kariéra Do České republiky se Jaroslav Vízner vrátil v roce 2001. Po návratu se objevil v několika zahraničních filmech, které se natáčely v Česku. Mezi nejznámější patří Van Helsing (2004), kde ztvárnil roli četníka (Gendarme), a Iluzionista (The Illusionist, 2006), kde si zahrál člena publika. Dále účinkoval ve filmech jako Hannibal: Zrození (Hannibal Rising, 2007) a Edith Piaf (La Vie en Rose, 2007), který byl jeho posledním filmovým projektem. V roce 2001 si také konečně zahrál se svým bratrem Oldřichem v seriálu Vraždy v kruhu. Osobní život a odkaz Jaroslav Vízner byl otcem ilustrátorky dětských knih Veroniky Víznerové. Po návratu do vlasti žil na Kokoříně. Zemřel 29. května 2022, den před svými 85. narozeninami. Jaroslav Vízner zůstává v paměti českých diváků především jako představitel kapitána Martina z oblíbené série dětských detektivek 60. let, ale jeho profesní dráha byla mnohem pestřejší – od herce přes režiséra až po pedagoga. Jeho životní příběh je také příkladem osudu umělce, který musel kvůli politickým okolnostem opustit svou vlast, ale dokázal se profesně prosadit i v zahraničí.