?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Ulla Ryghe: Filmy a seriály

  • Persona
    Persona (1966)
    Film
    • Edison
    81%
    1
  • Hosté Večeře Páně
    Hosté Večeře Páně (1963)
    Film
    • Edison
    Farář Thomas ztrácí schopnost pomáhat a naslouchat. Pochybuje o sobě, pochybuje o Bohu. Na jeho mše chodí čím dál méně lidí, jeho varhaník k víře nemá žádný vztah. A té hrstce lidí, která na mše chodí, Thomas nedokáže pomoci, nedokáže ulevit jejich trápení. Sám se utápí ve smutku a se stále chatrnějším zdravím nedokáže pomoci ani sám sobě. Není schopen vykonávat Boží poslání, které by jako farář konat měl. Po smrti manželky se farář topí v sebelítosti, jistým způsobem si těžko dělá sám. Ačkoliv mu Marta pomoc nabízí a stojí při něm, nechce o ní ani slyšet a Martu odbíjí. Již při první scéně, při rozdávání hostií, je v Thomasově tváři vidět lhostejnost a emocionální vratkost. Divák je tak od začátku, ve vyprázdněné farnosti, vržen do světa plného smutku, ticha a bezvýchodnosti. Thomas nevěří sobě, ztratil víru v Boha, jehož existenci později dokonce i popírá. Pouze přežívá, s lhostejností, se kterou ke světu přistupuje. Thomas je přesvědčen, že nikdo nemůže porozumět jeho utrpení. Sám ze sebe udělal trpitele, který nechce být pochopen. Učitelka Marta, která je do Thomase zamilovaná, se neustále snaží do Thomasova negativního světa dostat a ulevit mu od jeho trápení. Není to však nic platné, jelikož Thomas po smrti jeho manželky již není schopen milovat ženy a Martě to dává jasně najevo. Marta se však nedá a i přesto, jak jí Thomas mnohdy ubližuje, stále stojí při jeho boku. Thomas ve filmu pronese: "Láska je Bůh, Bůh je láska." Mohlo by se tedy zdát, že Martina láska k němu by mohla být vysvobozením a nalezením Boha, kterého Thomas už dávno ztratil. Thomas však odmítá, někdy až hrubě, a Boha už v podstatě ani najít nechce.
    81%
    Farář Thomas ztrácí schopnost pomáhat a naslouchat. Pochybuje o sobě, pochybuje o Bohu. Na jeho mše chodí čím dál méně lidí, jeho varhaník k víře nemá žádný vztah. A té hrstce lidí, která na mše chodí, Thomas nedokáže pomoci, nedokáže ulevit jejich trápení. Sám se utápí ve smutku a se stále chatrnějším zdravím nedokáže pomoci ani sám sobě. Není schopen vykonávat Boží poslání, které by jako farář konat měl. Po smrti manželky se farář topí v sebelítosti, jistým způsobem si těžko dělá sám. Ačkoliv mu Marta pomoc nabízí a stojí při něm, nechce o ní ani slyšet a Martu odbíjí. Již při první scéně, při rozdávání hostií, je v Thomasově tváři vidět lhostejnost a emocionální vratkost. Divák je tak od začátku, ve vyprázdněné farnosti, vržen do světa plného smutku, ticha a bezvýchodnosti. Thomas nevěří sobě, ztratil víru v Boha, jehož existenci později dokonce i popírá. Pouze přežívá, s lhostejností, se kterou ke světu přistupuje. Thomas je přesvědčen, že nikdo nemůže porozumět jeho utrpení. Sám ze sebe udělal trpitele, který nechce být pochopen. Učitelka Marta, která je do Thomase zamilovaná, se neustále snaží do Thomasova negativního světa dostat a ulevit mu od jeho trápení. Není to však nic platné, jelikož Thomas po smrti jeho manželky již není schopen milovat ženy a Martě to dává jasně najevo. Marta se však nedá a i přesto, jak jí Thomas mnohdy ubližuje, stále stojí při jeho boku. Thomas ve filmu pronese: "Láska je Bůh, Bůh je láska." Mohlo by se tedy zdát, že Martina láska k němu by mohla být vysvobozením a nalezením Boha, kterého Thomas už dávno ztratil. Thomas však odmítá, někdy až hrubě, a Boha už v podstatě ani najít nechce.
    2
  • Hanba
    Hanba (1968)
    Film
    • Edison
    Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou. Film režiséra Ingmara Bergmana představuje temnou vizi světa, za který se jeho stvořitel musí stydět. Příběh se odehrává v době, která žije neustálými válkami a konflikty. V takovémto světě se manželský pár hudebníků uchýlí na ostrov. Eva a Jan Rosenbergovi jsou apolitičtí a doufají, že na ostrově se vyhnou zuřící občanské válce. Před válkou však není úniku, najde si je i na samotě. Jan stále více propadá strachu a zoufalství, Eva marně touží po dítěti. Když ostrov napadnou povstalci, zabijí několik sousedů Rosenbergových. Po porážce povstalců jsou Eva s Janem považováni za kolaboranty a Evě se pouze díky poměru s místním plukovníkem podaří dosáhnout jejich propuštění na svobodu. Ale když se vrátí domů, povstalci znovu zaútočí a všechno začíná od začátku. Manželé se rozhodnou utéct na pevninu či jiný ostrov, ačkoli naděje, že najdou místo bez války, je mizivá. Film vznikl v roce 1968 a ozývá se z něj deziluze z aktuálního světového dění, poznamenaného studenou válkou i boji v Koreji a Vietnamu. Bohužel ani dnes, v časech globální války, nepřestává být jeho poselství aktuální. Hanba získala několik cen, mimo jiné i švédskou národní cenu Guldbagge pro Liv Ullmannovou a ceny americké filmové kritiky pro nejlepší film, režii a herečku.
    Žánry:DramaVálečný
    80%
    Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou. Film režiséra Ingmara Bergmana představuje temnou vizi světa, za který se jeho stvořitel musí stydět. Příběh se odehrává v době, která žije neustálými válkami a konflikty. V takovémto světě se manželský pár hudebníků uchýlí na ostrov. Eva a Jan Rosenbergovi jsou apolitičtí a doufají, že na ostrově se vyhnou zuřící občanské válce. Před válkou však není úniku, najde si je i na samotě. Jan stále více propadá strachu a zoufalství, Eva marně touží po dítěti. Když ostrov napadnou povstalci, zabijí několik sousedů Rosenbergových. Po porážce povstalců jsou Eva s Janem považováni za kolaboranty a Evě se pouze díky poměru s místním plukovníkem podaří dosáhnout jejich propuštění na svobodu. Ale když se vrátí domů, povstalci znovu zaútočí a všechno začíná od začátku. Manželé se rozhodnou utéct na pevninu či jiný ostrov, ačkoli naděje, že najdou místo bez války, je mizivá. Film vznikl v roce 1968 a ozývá se z něj deziluze z aktuálního světového dění, poznamenaného studenou válkou i boji v Koreji a Vietnamu. Bohužel ani dnes, v časech globální války, nepřestává být jeho poselství aktuální. Hanba získala několik cen, mimo jiné i švédskou národní cenu Guldbagge pro Liv Ullmannovou a ceny americké filmové kritiky pro nejlepší film, režii a herečku.
    Žánry:DramaVálečný
    3
  • Jako v zrcadle
    Jako v zrcadle (1961)
    Film
    • Edison
    Karin, trpící několika psychickými poruchami, se právě vrátila z léčebny ke své rodině. Tu tvoří otec David - spisovatel stále na cestách, manžel Martin - lékař bez schopnosti pomoci Karin s léčbou, bratr Minus - osamělý hoch s vlastními problémy. Téma odcizení, hledání lásky a víry tentokrát Bergman zasadil na komorní scénu ostrova, jejž bičuje příboj. Nelze z něj uniknout a nelze čekat změnu. Bez pomoci nejbližších se Karinin stav zhoršuje až za hranici možného návratu. (oficiální text distributora)
    79%
    Karin, trpící několika psychickými poruchami, se právě vrátila z léčebny ke své rodině. Tu tvoří otec David - spisovatel stále na cestách, manžel Martin - lékař bez schopnosti pomoci Karin s léčbou, bratr Minus - osamělý hoch s vlastními problémy. Téma odcizení, hledání lásky a víry tentokrát Bergman zasadil na komorní scénu ostrova, jejž bičuje příboj. Nelze z něj uniknout a nelze čekat změnu. Bez pomoci nejbližších se Karinin stav zhoršuje až za hranici možného návratu. (oficiální text distributora)
    4
  • Mlčení
    Mlčení (1963)
    Film
    • Edison
    Ve třetím díle komorní trilogie nazvaném MLČENÍ v němž Bůh nejen mlčí, ale zcela "absentuje", zkoumá Bergman duševní a citovou krizi dvou sester: intelektuálky Ester a živočišné Anny, které se octnou ve fiktivní zemi v předválečném stavu. V intimním vhledu do jejich napjatého vztahu a tíživé osamělosti ve dvou se obnažuje jako diagnostický příznak i narušená sexualita. Tři proslavené erotické scény na svou dobu odvážně odtabuizované vyvolaly skandální reakci a vedly dokonce k obvinění režiséra z pornografie. Umělecký výraz byl tehdy při uvedení filmu lehce zastíněn diváckým "voyeurským" zážitkem. Pro Bergmana sex v MLČENÍ představoval sféru, v níž se zrcadlilo odcizení v mezilidských vztazích.
    Žánry:DramaErotickýLGBTQ+
    75%
    Ve třetím díle komorní trilogie nazvaném MLČENÍ v němž Bůh nejen mlčí, ale zcela "absentuje", zkoumá Bergman duševní a citovou krizi dvou sester: intelektuálky Ester a živočišné Anny, které se octnou ve fiktivní zemi v předválečném stavu. V intimním vhledu do jejich napjatého vztahu a tíživé osamělosti ve dvou se obnažuje jako diagnostický příznak i narušená sexualita. Tři proslavené erotické scény na svou dobu odvážně odtabuizované vyvolaly skandální reakci a vedly dokonce k obvinění režiséra z pornografie. Umělecký výraz byl tehdy při uvedení filmu lehce zastíněn diváckým "voyeurským" zážitkem. Pro Bergmana sex v MLČENÍ představoval sféru, v níž se zrcadlilo odcizení v mezilidských vztazích.
    Žánry:DramaErotickýLGBTQ+
    5
  • Hodina vlků
    Hodina vlků (1968)
    Film
    • Edison
    V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. Hodina vlka je časem mezi půlnocí a úsvitem, kdy umírá nejvíce nemocných a rodí se nejvíce dětí. Je to čas, kdy živé v hlubokém spánku pronásledují jejich nejtemnější obavy a noční můry. V tomto čase ožívají duchové a démoni. Těm musí čelit Johan Borg, malíř sužovaný strachem i tvůrčí krizí, který žije na odlehlém ostrově daleko od lidí pouze se svou těhotnou manželkou Almou. Johan se noc co noc vyhýbá spánku, aby unikl před svými vnitřními démony. Během probdělých nocí vypráví ženě zvláštní příběhy, neznámo zda noční můry nebo vzpomínky, a ona jen poslouchá. Jejich tichý život naruší bohémská společnost zchudlého barona von Merkensa, který manžele pozve do svého sídla na druhém konci ostrova. Během této návštěvy bujará společnost konfrontuje Johana s jeho minulostí a noční můry se náhle mění ve skutečnost. Režisér Ingmar Bergman natočil existenciální podobenství o strachu, dřímajícím v každém člověku, jako surrealisticky laděný horor. Fantazie se v něm mísí se skutečností a pohlcuje hrdiny v bezedné propasti jejich vlastního nitra. Americká filmová kritika ocenila režii Ingmara Bergmana a sdružení amerických filmařů National Board of Review udělilo herečce Liv Ullmannové cenu za ztvárnění role Almy Borgové.
    Žánry:DramaHororGotický
    72%
    V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. Hodina vlka je časem mezi půlnocí a úsvitem, kdy umírá nejvíce nemocných a rodí se nejvíce dětí. Je to čas, kdy živé v hlubokém spánku pronásledují jejich nejtemnější obavy a noční můry. V tomto čase ožívají duchové a démoni. Těm musí čelit Johan Borg, malíř sužovaný strachem i tvůrčí krizí, který žije na odlehlém ostrově daleko od lidí pouze se svou těhotnou manželkou Almou. Johan se noc co noc vyhýbá spánku, aby unikl před svými vnitřními démony. Během probdělých nocí vypráví ženě zvláštní příběhy, neznámo zda noční můry nebo vzpomínky, a ona jen poslouchá. Jejich tichý život naruší bohémská společnost zchudlého barona von Merkensa, který manžele pozve do svého sídla na druhém konci ostrova. Během této návštěvy bujará společnost konfrontuje Johana s jeho minulostí a noční můry se náhle mění ve skutečnost. Režisér Ingmar Bergman natočil existenciální podobenství o strachu, dřímajícím v každém člověku, jako surrealisticky laděný horor. Fantazie se v něm mísí se skutečností a pohlcuje hrdiny v bezedné propasti jejich vlastního nitra. Americká filmová kritika ocenila režii Ingmara Bergmana a sdružení amerických filmařů National Board of Review udělilo herečce Liv Ullmannové cenu za ztvárnění role Almy Borgové.
    Žánry:DramaHororGotický
    6
  • Stimulantia
    Stimulantia (1967)
    Film
    • Edison
    64%
    7
  • Exercise in Discipline - Peel, An
    Exercise in Discipline - Peel, An (1983)
    Film
    63%
    8
  • A co všechny ty ženy
    A co všechny ty ženy (1964)
    Film

    Bergmanův první barevný film je jednou z mála komedií tohoto tvůrce. Poněkud afektovaný hudební kritik Cornelius navštíví letní rezidenci geniálního violoncellisty Felixe, aby tu dokončil jeho životopis. Kritikovi sice není dovoleno se s velkým umělcem osobně setkat, zato se ocitá uprostřed houfu žen, které jsou zjevně všechny Mistrovými manželkami či milenkami. Zdá se, že kapitola o jeho soukromém životě tak bude plná pikantních historek...

    Žánry:KomedieSatira
    61%

    Bergmanův první barevný film je jednou z mála komedií tohoto tvůrce. Poněkud afektovaný hudební kritik Cornelius navštíví letní rezidenci geniálního violoncellisty Felixe, aby tu dokončil jeho životopis. Kritikovi sice není dovoleno se s velkým umělcem osobně setkat, zato se ocitá uprostřed houfu žen, které jsou zjevně všechny Mistrovými manželkami či milenkami. Zdá se, že kapitola o jeho soukromém životě tak bude plná pikantních historek...

    Žánry:KomedieSatira
    9

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.