Petr Svárovský

Petr Svárovský, narozen 26. února 1949 v Brně, je český herec, televizní dramaturg, scenárista a režisér. Jeho profesní dráha zahrnuje jak hereckou kariéru, tak pozdější působení v oblasti televizní tvorby. Vzdělání a divadelní začátky Petr Svárovský se na hereckou dráhu připravoval studiem na Státní konzervatoři v Brně (1964-1967), odkud přešel na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), kde v letech 1967-1971 vystudoval činoherní herectví. Po dokončení studií našel první angažmá v Opavě, kde jednu sezónu působil ve Slezském divadle (1971-1972). Následovalo čtyřleté období ve Východočeském divadle v Pardubicích (1972-1976), kde se seznámil se svou první manželkou, herečkou Zuzanou Ondrouchovou (1950-1978). Poslední stálé divadelní angažmá měl v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1976-1977), poté se věnoval umělecké činnosti ve svobodném povolání. Filmová kariéra Z Pardubic byl Svárovský v polovině sedmdesátých let poprvé přizván do filmových ateliérů a v epizodní roli vojína Kadlece debutoval ve filmu Na konci světa (1975). Vojenské uniformy jako kostýmy nosil ještě v dalších filmech. Hrál také architekta (Hněv, 1977), mechanika razícího štítu (Píseň o stromu a růži, 1978), číšníky a vrchní (Lásky mezi kapkami deště, 1979; Srdečný pozdrav ze zeměkoule, 1982; Tísňové volání, 1985), konduktéra (Tajemství hradu v Karpatech, 1981) a televizního kameramana (Jemné umění obrany, 1987). Mihl se i ve filmech Něco je ve vzduchu (1980), Pozor, vizita! (1981), …nebo být zabit (1985), Smích se lepí na paty (1986) a Byli jsme to my (1990). Významné filmové role Na přelomu 70. a 80. let stál Petr Svárovský před filmovou a televizní kamerou poměrně často, nikdy ale nepřekročil rámec vedlejších rolí. Objevil se v umělecky hodnotných dílech jako Lásky mezi kapkami deště (1979) nebo Pozor, vizita! (1981), diváci si jej můžou všimnout i v dodnes oblíbené komedii Tajemství hradu v Karpatech (1981). Z většinou bezejmenných rolí výrazně vystupuje postava pražského porodníka Karla Steinbacha, patřícího k okruhu Čapkových nejbližších přátel, kterou ztvárnil v životopisném portrétu Karla Čapka, který natočil Štěpán Skalský pod názvem Člověk proti zkáze (1989). Televizní tvorba Hereckými úkoly ho zaměstnávala i televize: v bakalářských příbězích, pohádkách (Loupežnická pohádka, 1980) a inscenacích (Ohnivé ženy se vracejí, 1986), ale hlavně v seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; Sanitka, 1984; Bylo nás šest, 1986; Gottwald, 1986; Rodáci, 1987 a po dlouho odmlce se mihl v Pojišťovně štěstí, 2004). Do povědomí vstoupil i účastí v několika dodnes reprízovaných seriálech (Návštěvníci, 1983; Sanitka, 1984; Bylo nás šest, 1986). Přechod k dramaturgii a režii Ve druhé polovině 80. let studoval Petr Svárovský dálkově dramaturgii a scénáristiku na FAMU. Studium dokončil v roce 1989 a od té doby se začal věnovat práci mimo kameru. Výjimečně si zahrál ještě menší role, mimo jiné i v zahraničních produkcích, především byl ale dlouholetým dramaturgem, scénáristou a režisérem v televizi Nova, v roce 2008 přešel do nově vzniklé televize Barrandov TV, kde se podílí na vzniku jejích vlastních zábavných pořadů. Osobní život Během svého působení ve Východočeském divadle v Pardubicích se Petr Svárovský seznámil s předčasně zemřelou herečkou Zuzanou Ondrouchovou (1950-1978), která potom byla jeho manželkou. Jeho současnou manželkou je Ľubica Svárovská, která působí v Českém rozhlase jako vedoucí redakce vysílání pro menšiny.