Helena Anýžová

Helena Anýžová, 21. 8. 1936, Plzeň – 23. 8. 2015, Praha, česká kostýmní výtvarnice a herečka Umělecké začátky a vzdělání Helena Anýžová se narodila 21. srpna 1936 v Plzni. Po absolvování jedenáctileté střední školy s maturitou zahájila svou uměleckou dráhu na počátku 60. let. Primárně se věnovala kostýmní tvorbě, ale souběžně se prosadila i jako herečka menších, avšak výrazných filmových rolí. Její kariéra kostýmní návrhářky začala v roce 1960, kdy postupně začala spolupracovat s významnými divadelními scénami po celém Československu. Herecká kariéra Ačkoliv Helena Anýžová byla především uznávanou kostýmní výtvarnicí, do filmové historie se zapsala i jako herečka. Její nejvýznamnější herecký výkon představuje trojrole ve filmu Valerie a týden divů (1970) režiséra Jaromila Jireše, natočeného podle románu Vítězslava Nezvala. V tomto surrealistickém snímku, který je považován za jeden z posledních filmů československé nové vlny, ztvárnila postavu babičky, Elsy a matky. Film se stal kultovním dílem, oceněným na mezinárodních festivalech, a dodnes je považován za jeden z vizuálně nejpůsobivějších českých filmů. Mezi další významné filmy, ve kterých Helena Anýžová účinkovala, patří Mučedníci lásky (1966) režiséra Jana Němce, experimentální povídkový film o nešťastně zamilovaných samotářích. Dále se objevila v Kristových rocích (1967) Juraje Jakubiska a ve slavném hororu Spalovač mrtvol (1968) Juraje Herze, kde ztvárnila menší, ale zapamatovatelnou roli bledé dívky. Tento film s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli patří k nejvýznamnějším dílům české kinematografie a byl později zakázán komunistickým režimem. Kostýmní tvorba Po roce 1970 se Helena Anýžová věnovala téměř výhradně kostýmní tvorbě. Spolupracovala s mnoha významnými divadelními scénami, především s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci (1969-82), Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích (1980-91), Národním divadlem v Praze (1980-88) a Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě (1991-2009). Její kostýmní návrhy obohatily také několik stěžejních děl české a slovenské kinematografie, včetně filmů Kristove roky (1967) a Zbehovia a pútnici (1968) Juraje Jakubiska. Ve své tvorbě projevovala smysl pro lyrickou metaforu, uplatňovala pastelovou barevnost a měkký obrys. V 80. letech se v její tvorbě začal objevovat důraz na elegantní, esteticky vytříbené linie s nostalgickým podtextem, inspirované italskými a zejména francouzskými atributy někdejší improvizované komedie. Osobitě čerpala i z lidového divadla masopustních masek, což se projevilo například v jejích návrzích pro inscenaci Strakonický dudák (1984). Pozdní kariéra a odkaz Po dlouhé přestávce se Helena Anýžová vrátila k herectví v roce 2005, kdy si zahrála malou roli stařenky s hřebenem ve filmu Šílení režiséra Jana Švankmajera. Své kostýmní návrhy samostatně vystavovala v Liberci, Ústí nad Labem a v pražském Divadle Na Vinohradech. Kromě práce pro česká divadla spolupracovala také se zahraničními scénami, zejména německými. Helena Anýžová byla manželkou divadelního fotografa Jaromíra Svobody a matkou tanečnice Antonie Svobodové. Zemřela 23. srpna 2015 v Praze ve věku 79 let, dva dny po svých narozeninách. Zanechala po sobě významný umělecký odkaz jak v oblasti kostýmního výtvarnictví, tak v české filmové historii, kde se zapsala několika nezapomenutelnými rolemi v klíčových dílech československé kinematografie 60. let.