František Klika

František Klika (10. prosince 1896 Praha – 15. února 1956 Praha) byl český herec a divadelní režisér, autor dramatizace Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Počátky kariéry Narodil se v Praze v rodině holičského pomocníka Antonína Kliky a jeho manželky Karoliny, rozené Tomíčkové. Jeho otec byl náruživý divadelní ochotník, ale nepřál si, aby se syn stal profesionálním hercem. Po otcově smrti odjela matka s jeho bratry do Ameriky s tím, že je František bude následovat po dokončení průmyslové školy. Když mu matka poslala lodní lístek, neuposlechl, lístek prodal a začal se naplno věnovat herectví. Jako herec začínal ve společnosti Rudolfa Lince (pozdějšího ředitele Moravského oblastního divadla). Na hereckou práci se nijak speciálně nepřipravoval, ale první zkušenosti získal právě u této kočovné divadelní společnosti. Divadelní kariéra Hrál v Národním divadle v Praze (1927) a v Zemském divadle v Brně (1924–1945). V roce 1943 uvedl časopis Pestrý týden, že za 25 let herecké dráhy vytvořil František Klika více než 200 významných rolí. Ihned po válce převzal vedení českého divadla v Brně, které údajně opustil po neshodě s novým ředitelem E. F. Burianem. Poté se stal ředitelem Hanáckého divadla, ze kterého podle deníku Slovo národa odešel proto, že trval na nadstranickosti divadla a nechtěl vyhovět požadavkům komunistů. V letech 1946–1948 hrál v Činohře 5. května. Poté se v letech 1948–1951 stal hercem a režisérem Divadla státního filmu. Ve vlastní úpravě hrál hlavní roli (ve které vystupoval již před válkou) v Osudech dobrého vojáka Švejka v roce 1954 v pražské Alhambře. Filmová tvorba Ač herec, do českého filmu vstoupil dosti nezvykle – jako autor námětů, scénářů a jedné režie v němém období. Z jeho námětů vznikly melodrama Pražská švadlenka (1926), s podtitulem Maminčiny slzičky, a Její princ (1927), jiným názvem Sirotek, režiséra ruského původu V. Ch. Vladimírova, který současně napsal scénáře. Dále napsal námět ke komedii režiséra Martina Friče Vše pro lásku (1930) s Valentinem Šindlerem a Suzanne Marwille v titulních úlohách, kde si František Klika současně zahrál třetí titulní úlohu zhýčkaného Douglase Odkolky. V roce 1929 si napsal vlastní námět, scénář a pokusil se i o režii brněnské komedie Strýček z Ameriky (1929). Na dalších třináct let se ve filmových análech odmlčel kvůli svému mimopražskému angažmá. Situace se ale razantně změnila až po Klikově angažování do Divadla státního filmu. Další role stojící za pozornost dostal až po válce. Zaujal jako statkář Bervida ve snímku Žízeň (1949), hlavní roli Fortunata Moče dostal v Zvony z rákosu (1950), jako Datel se představil v Štika v rybníce (1952) a coby Jan Oliva se objevil ve filmu Anna proletářka (1952). Svým zjevem se přesně hodil do dramaturgie filmů 50. let v záporných rolích (bývalí nacisté, kolaboranti, kapitalističtí příživníci a odpůrci socialistického zřízení). Další umělecká činnost Neopomněl spolupracovat s rozhlasem (jako starý vinař Sarmiento ve hře „Sto dukátů za Juana" 1953 režiséra Vladimíra Dvořáka, Bassova „Klapzubova jedenáctka" 1935 či „Svatba" 1938 režiséra Josefa Bezdíčka) a s televizí. V televizi stihnul jedinou inscenaci O Palečkovi (1955). Byl autorem divadelní příručky Jak vytvořím masku, která se dočkala několika vydání. Odkaz Autor námětů, scenárista, režisér a herec divadla i filmu, jenž má na svém kontě přesně šestadvacet malých i velkých filmových postav a desítky a desítky divadelních inscenací a režií, František Klika zemřel 15. února 1956 v Praze ve věku pouhých nedožitých šedesáti let. Na svém kontě měl přesně šestadvacet malých i velkých filmových postav a desítky divadelních inscenací a režií. Je pochován na Olšanských hřbitovech.