Jan Černý

Jan Černý, narozen 21. února 1878 v Sadské u Poděbrad (Rakousko-Uhersko), zemřel 3. března 1944 v Praze, byl český filmový a divadelní herec. Původ a osobní život Jan Černý se narodil v bývalém lázeňském městě Sadská v okrese Nymburk, konkrétně v osadě Eichelburk, která byla později sloučena se Sadskou. Jeho otec se jmenoval František Černý a matka Barbora Pochová. V roce 1904 se v Lounech, kde působil s divadelní společností J. Dobrého, oženil s herečkou Teklou Zapadlovou (1877-1938). Z jejich manželství vzešla jediná dcera, také Tekla, později provdaná Jouglíčková (1904-1978). Divadelní kariéra O divadelní dráze Jana Černého se dochovalo jen málo informací. Hrál v různých menších kočovných divadelních společnostech, například u J. Dobrého. Z jeho stálých angažmá je doloženo pouze působení v pražské Aréně. Jeho divadelní kariéra zůstává z velké části nezdokumentována, což odpovídá jeho postavení herce menších rolí. Filmová kariéra Jan Černý vstoupil do světa filmu až ve svých 42 letech. Jeho filmová kariéra začala v roce 1920 v němém filmu Odplata, kde ztvárnil roli předsedy soudu. V němém období české kinematografie vytvořil mezi lety 1920 až 1925 pouze čtyři menší role. Do zvukového filmu zasáhl poprvé až v roce 1935, kdy se jeho filmová kariéra výrazně rozběhla. Od tohoto roku až do roku 1943 natočil na 60 filmů, přičemž jen v roce 1935 účinkoval v devíti snímcích. Charakteristické role Ačkoliv Jan Černý zanechal v českém filmu výraznou stopu s více než 60 filmovými rolemi, jeho tvář patří k těm méně známým. Důvodem bylo, že mu byly přisuzovány převážně epizodní role. Jeho doménou byly postavy komorníků a sluhů, které ztvárnil celkem v sedmi filmech (například Ulička v ráji z roku 1936 nebo Píseň lásky z roku 1940). Často také hrával lékaře (Srdce na kolejích 1937, V pokušení 1938) nebo četníky a policejní komisaře (Lojzička 1936, Výdělečné ženy 1937). Významné filmové role Rok 1937 byl pro Jana Černého nejplodnější, natočil v něm deset filmů. Z jeho významnějších rolí stojí za zmínku postava hvězdáře Kepplera ve francouzsko-československém filmu Golém (1936) režiséra Juliena Duviviera s Harry Baurem v hlavní roli. Tento film byl natočen v Barrandovských ateliérech jako volné pokračování německého němého filmu z roku 1920. Další výraznější rolí byl po slávě toužící holič Hanák ve filmu Klatovští dragouni (1937). Ve filmu Studentská máma (1935) ztvárnil znalce obrazů Lukeše. Jako přísedícího u soudu ho diváci mohli vidět ve filmu Batalion (1937) a jako informovaného ředitele cementárny ve snímku Nebe a dudy. Uštěpačného úředníka si zahrál v populárním filmu Valentin Dobrotivý. Závěr kariéry Posledním filmem Jana Černého byl Bláhový sen z roku 1943, kde ztvárnil postavu filmového dramaturga. Tři měsíce po premiéře tohoto filmu Jan Černý zemřel ve věku 66 let. Svou o rok starší manželku Teklu přežil o sedm let. Ačkoliv jeho filmografie čítá přes 60 filmů, většinou se jednalo o menší role, které nezanechaly v povědomí diváků výraznější stopu. Přesto patří Jan Černý k hercům, kteří svou pílí a všestranností přispěli k rozvoji české kinematografie v jejím raném období.