Josef Bartůněk

Josef Bartůněk, narozen 12. listopadu 1897 v Říčanech u Prahy, zemřel 17. června 1973 v Praze, byl český divadelní a filmový herec. Divadelní začátky a kariéra Josef Bartůněk se již v mládí nadchl pro umění a v pouhých osmnácti letech, v roce 1915, zahájil svou hereckou dráhu v Pištěkově lidovém divadle v Praze. Až do konce druhé světové války působil v různých kočovných divadelních společnostech, především u ředitelů J. V. Kousy, Františka Grabingera a od roku 1941 u Josefa Burdy a jeho Středočeské činohry. Po osvobození v roce 1945 se stal členem souboru Revoluční scény a následně Městského divadla Teplice-Šanov (1945-1951). Významnou část své divadelní kariéry strávil v Armádním uměleckém divadle, později přejmenovaném na Divadlo D 34 a Divadlo E. F. Buriana (1951-1968), kde působil až do svého odchodu do důchodu. Filmová kariéra Před filmovou kamerou debutoval Josef Bartůněk poměrně pozdě, až v 55 letech, kdy ztvárnil vedlejší úlohu sociálního demokrata doktora Františka Soukupa ve Steklého sociálním dramatu Anna proletářka (1952). Přestože nikdy nezískal hlavní role, vytvořil během své filmové kariéry téměř třicet menších, ale výrazných postav. V 50. letech se objevil v řadě významných českých filmů - jako dělník ve snímku Výstraha (1953), krejčovský dělník Vesecký v Krejčovské povídce (1953), muž v podhradí v pohádce Byl jednou jeden král... (1954), císařský úředník ve filmu Psohlavci (1955), závozník ve snímku Nechte to na mně (1955), velitel dělostřelců Josef Vasiljevič v Tankové brigádě (1955) či husitský hejtman Chval ve filmu Proti všem (1956). Vrchol filmové tvorby V roce 1957 si zahrál pana Sokola v komedii Poslušně hlásím, který v Táboře pohostí samotného Josefa Švejka. V 60. letech pokračoval v natáčení menších rolí u významných režisérů - byl lodníkem v Blumenfeldově Tereze (1961), vězněm v Reportáži psané na oprátce (1962) Jaroslava Balíka, vozkou ve Vávrově Horoucím srdci (1962) a strážníkem ve filmu Miloše Makovce Praha nultá hodina (1962). Dále ztvárnil přísného strážného v ČKD v komedii Král králů (1963) Martina Friče, návštěvníka hospody v Balíkově snímku Pět hříšníků (1964) a generála ve Fotbale (1965). Koncem 60. let se objevil jako děda-model s berlemi v Papouškově Nejkrásnějším věku (1968), rychtář ve Steklého Slasti otce vlasti (1969) a poslanec v Sirového Smuteční slavnosti (1969). Svou poslední filmovou roli, muže s knírem, ztvárnil v komedii Bořivoje Zemana Ženy v ofsajdu (1971), pouhé dva roky před svou smrtí. Další umělecké aktivity Josef Bartůněk se díky svému charakteristickému zjevu, ostře řezané tváři, působivému a přísnému pohledu, robustní postavě a zvláštnímu chraplavému hlubokému hlasu uplatnil nejen ve filmu a divadle, ale také v rozhlase a dabingu. Jeho hluboký hlas byl výborně využit pro rozhlasové hry jako "Matka" či "Měkká jarní země" a v dabingu zahraničních filmů jako Vzkříšení, Syn pluku, Osmé dveře, Nedokončený román, Kněžna de Cléves, Jezdci z Nového lesa, Tajemný nález nebo Okno dokořán. Za svůj herecký výkon v roli Policejního ředitele ve hře "Píseň o turecké zemi" získal v roce 1953 Stříbrný odznak Divadelní žatvy.