Hynek Němec

Hynek Němec, narozen 4. března 1909 v Hromnicích u Plzně, zemřel 1. března 1971 v Praze, byl český filmový a divadelní herec. K herectví se dostal bez odborné průpravy jako devatenáctiletý a postupně se vypracoval na spolehlivého představitele menších a epizodních rolí. Divadelní začátky a první angažmá V letech 1928-1935 působil Hynek Němec u několika kočovných divadelních společností, kde získával první herecké zkušenosti. V polovině třicátých let se přesunul do Prahy, kde našel uplatnění v Československém rozhlase. Následně prošel několika pražskými divadelními scénami, včetně slavného Divadla Anduly Sedláčkové a Nezávislého divadla. Za německé okupace (1939-1945) kromě pražských scén získal angažmá i u oblastních divadel v Kladně a Českých Budějovicích, kde dále rozvíjel své herecké dovednosti. Poválečná divadelní kariéra Po válce Hynek Němec pomáhal rozvíjet poválečné divadelnictví jako člen ostravského Zemského divadla (1945-1948). Následně působil v Divadle státního filmu (1948-1951), což významně přispělo k rozšíření jeho filmografie. Nejdelší část své divadelní kariéry strávil v Divadle na Vinohradech (respektive v 50. letech v Ústředním divadle československé armády), kde byl angažován od roku 1951 až do své smrti v roce 1971. Filmová kariéra Před filmovou kameru se Hynek Němec poprvé dostal po válce. Ve středně velké roli desátníka se objevil v historickém snímku Portáši (1947) a menší postavu dřevorubce Erlbacha ztvárnil v Uloupené hranici (1947). Výrazné početní navýšení Němcovy filmografie nastalo na přelomu 40. a 50. let, což souviselo s jeho působením v Divadle státního filmu. V této době hrál ve více než dvaceti filmech, většinou v nevelkých rolích dělníků v budovatelských snímcích. Padesátá léta ve filmu V 50. letech se Hynek Němec objevil v řadě významných českých filmů, byť většinou v epizodních rolích. Zahrál si například v historické veselohře Císařův pekař – Pekařův císař (1951), kde ztvárnil havíře. Dále účinkoval v historických filmech jako Jan Hus (1954), kde hrál německého venkovana, nebo Jan Žižka (1955) v roli Pražana. V psychologickém dramatu Advent (1956) se představil jako strýc. Mezi další filmy z tohoto období patří Mikoláš Aleš (1951), kde ztvárnil prokuristu Wagenknechta, nebo První parta (1959), kde hrál horníka. Šedesátá léta a závěr kariéry V 60. letech pokračoval Hynek Němec ve své filmové kariéře, opět především v menších rolích. Zahrál si slévače v dramatu Lidé jako ty (1960), dělníka v Kohout plaší smrt (1961) a Bez svatozáře (1963). Ve sci-fi dramatu Ztracená tvář (1965) ztvárnil muže s deštníkem. Svou filmografii uzavřel postavou Otradovce v detektivce Po stopách krve (1969) a rolí muzikanta v podobenství O slavnosti a hostech (1968). Úplně posledním filmem, ve kterém účinkoval, byla Smuteční slavnost (1969) režiséra Zdenka Sirového, která měla premiéru až dvacet let po natočení. Rozhlasová a televizní tvorba Kromě divadla a filmu se Hynek Němec věnoval i rozhlasové tvorbě. Mimo své angažmá v rozhlase ve 30. letech spolupracoval s rozhlasovým vysíláním i v pozdějších letech, například jako bratr Antonio v Shakespearově dramatizaci Mnoho povyku pro nic (1953). S Československou televizí spolupracoval jen ojediněle, naposledy se před televizními diváky objevil v seriálu F. L. Věk (1971) režiséra Františka Filipa. Herecký styl a odkaz Hynek Němec byl po celý život představitelem malých a epizodních rolí, které však ztvárňoval s láskou a velkou připraveností. I na malém prostoru dokázal přesně charakterizovat a uvést i tu nejmenší divadelní a filmovou kreaci, což z něj učinilo potřebného herce pro české divadlo a film. Zemřel 1. března 1971 v Praze, pouhé tři dny před svými šedesátými druhými narozeninami.