Josef Střecha

Josef Střecha se narodil 3. listopadu 1907 v Úvalech u Prahy a stal se jedním z významných kameramanů československé kinematografie. Odešel do Prahy a studoval v letech 1924 – 1926 na grafické škole, ale záhy však odešel k milovanému filmu a odbyl si praxi ve vinohradských ateliérech a laboratořích A – B a pařížských ateliérech Paramountu. Začátky kariéry Jako laborant, asistent kamery a kameraman byl zaměstnán ve známé firmě Bratři Deglové (1926 – 1932). Poprvé stál za kamerou s rakouským kameramanem Viktorem Glückem na koprodukčním snímku Pražský Monte Christo (1929). K vlastní samostatné kameramanské práci se dostal až roku 1933 ve zvukové éře, v příběhu Mizející svět (1933), který byl dokumentárním snímkem o sbírání materiálu na Slovácku. Období před válkou a za okupace Od 30. let snímal dokumenty různých délek s přírodní a národopisnou tematikou, a hlavně přes šedesát hraných filmů rozmanitých žánrů a kvalit. Do roku 1945 natáčel převážně komerční filmy s Jiřím Slavíčkem, Karlem Špelinou, G. Hašlerem, Miroslavem Cikánem a V. Slavínským, za okupace se podílel pod jménem Josef Strecher na několika německých filmech. Kameraman Josef Střecha byl tehdy už hodně zkušený i kritikou vysoce hodnocený, proto často uspořádal scény sám a radil hercům. Poválečná tvorba Ve znárodněné kinematografii do počátku 70. let spolupracoval příležitostně i s umělecky náročnějšími režiséry: Alfrédem Radokem (Daleká cesta, 1949; Divotvorný klobouk, 1953), Václavem Krškou (Až se vrátíš, 1948), Jiřím Weissem (Zbabělec, 1961). Nejvýznamnějším dílem této etapy byla Daleká cesta (1949) režiséra Alfréda Radoka, expresivně pojaté vyprávění o osudech židovské rodiny Kaufmannových za druhé světové války obohacené o novátorské postupy kombinující hraný a dokumentární film. Josef Střecha byl kameramanem tohoto významného snímku. Ocenění a uznání Josef Střecha získal za svou práci několik významných ocenění. II. prémie za filmovou fotografii Až se vrátíš... v hodnotě 20 000 korun udělena 20. 1. 1948 a II. prémie za filmovou fotografii V horách duní v hodnotě 20 000 kroun udělena v listopadu 1946. „Za obětavou práci pro rozvoj československé kinematografie" získal Stříbrný odznak vzorného pracovníka ministerstva školství a kultury (1958). Herecká činnost Kromě kameramanské práce se Josef Střecha věnoval i herectví. Objevoval se i v jiných profesích: ošetřovatel (Dým bramborové natě, 1976), profesor gymnázia (Případ mrtvých spolužáků, 1976), učitel (Kouzelné dobrodružství, 1982), novinář (Tichý Američan v Praze, 1977), hostinský (Vítězný lid, 1977), sklenář (Všichni proti všem, 1977), strážce pokladu (Jak se budí princezny, 1977), krejčí (Julek, 1979), soudce (Causa Králík, 1979), režisér Národního divadla (Božská Ema, 1979), kriminalista (Čas pracuje pro vraha, 1979), trenér (Paragraf 224, 1979). Hrál otce a manžele, hlavně ve dvojici s J. Bílou („Marečku, podejte mi pero!", 1976; Postavení mimo hru, 1979; Lásky mezi kapkami deště, 1979). Osobní život a závěr kariéry Jeho ženou byla herečka Jiřina Bílá (1921 – 1999), se kterou často hrál ve filmu, a synem je režisér Jiří Střecha (*1954). Spolupracoval jako kameraman (MAGNETICKÉ VLNY LÉČÍ, POPEL) a herec (seriály TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ARABELA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA a NÁVŠTĚVNÍCI) i s Československou televizí. Josef Střecha zemřel 29. 3. 1985 v Praze.