Milan Klásek

Milan Klásek, narozen 5. října 1932 ve Svatobořicích u Kyjova, zemřel 9. dubna 2010 v Praze, byl český herec, který se původně narodil jako Milan Ronát. Vzdělání a divadelní začátky Milan Klásek vystudoval herectví na brněnské JAMU, kterou absolvoval v roce 1955. Ještě během studií statoval ve Státním divadle v Brně. Po absolutoriu získal své první stálé angažmá v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové (1955-1956). Následně absolvoval základní vojenskou službu v rámci Armádního divadla v Martině (1956-1958). Poté následovala dvě krátká angažmá v Těšínském divadle v Českém Těšíně (1958-1960) a v Západočeském zájezdovém divadle v Klatovech (1960-1961). Jihočeské divadlo Delší dobu Milan Klásek strávil na jevišti Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1961-1971), kde dostával středně velké příležitosti v různorodém repertoáru. Často účinkoval ve hrách Williama Shakespeara (Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový). Významnou roli rytíře de Grieux ztvárnil v Nezvalově Manon Lescaut. Koncem 60. let se propracoval i k několika hlavním úlohám, například v inscenaci Jak je důležité míti Filipa. Počátkem roku 1972 se ještě jednou vrátil do Českých Budějovic v hlavní roli pásma Reportáž psaná na oprátce na motivy knihy Julia Fučíka. Divadlo na Vinohradech Počátkem sedmdesátých let přešel Milan Klásek do Prahy a více než dvacet sezón až do svého odchodu do důchodu odehrál ve Vinohradském divadle (1971-1992). Na jevišti Vinohradského divadla hrál spíše menší role, ale patřil k platným členům hereckého souboru. Věnoval se také uměleckému přednesu a přednesu revoluční poezie. Po roce 1989 se nadobro odmlčel. Filmová kariéra V epizodní roli vojáka se poprvé objevil ve filmu Neklidnou hladinou (1962), sportovním dramatu inspirovaném vítězstvím třeboňských veslařů na olympijských hrách v Helsinkách. Ve vedlejší postavě závodníka Dlaboly jej pak bylo možno vidět v psychologickém dramatu Škola hříšníků (1965). V malé úloze dvořana jej můžeme zaznamenat i ve slavné pohádce Šíleně smutná princezna (1968) režiséra Bořivoje Zemana s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem v hlavních rolích. Normalizační období Ve filmu i televizi se objevoval více či méně pravidelně po celá 70. a 80. léta, ale i práce před kamerou se odehrávala převážně v souvislostech jeho politického přesvědčení, neboť byl aktivním členem Komunistické strany. Pokud nešlo o vysloveně zpolitizované filmy jako Člověk není sám (1971), Vítězný lid (1977) či Hněv (1977), jednalo se o tituly dnes již zapomenuté. Jen výjimečně se objevil ve snímcích vyšších hodnot. V uniformě příslušníka bezpečnosti jej můžeme vidět například ve filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) režisérky Věry Chytilové. Poslední filmové role V 80. letech před svým odchodem do soukromí sehrál v české kinematografii herce Romana v psychologickém dramatu Dostih (1981) Jaroslava Soukupa, strážmistra VB v komedii Petra Tučka Od vraždy jenom krok ke lži (1982) a pak naposledy vedoucího katedry profesora Kalouse v tragikomedii Prodloužený čas (1984) Jaromila Jireše. Zbylých šestadvacet let se už před filmové kamery Milan Klásek nepostavil. Televizní tvorba a dabing Řadu příležitostí nalezl také v rozhlase, kde účinkoval v inscenacích jako "Případ druhé Anny", "Vše pro firmu", "Finist, jasný sokol", "Zlatý drak" či "I chudák má čest". Věnoval se také dabingu (filmy Roztržitý, Rocky, Vrátný od Maxima, Neúplatní). V televizních filmech ztvárnil role v inscenacích Klobouk plný deště, Když Praha povstala, Dům bez oken, Slečna Rajka, Poslední koncert, Měsíční tónina i Lékaři. Objevil se také v řadě populárních seriálů jako Duhový luk, 30 případů majora Zemana, My z konce světa, Ve znamení Merkura, Dnes v jednom domě, Malý pitaval z velkého města, Dlouhá bílá stopa, Návštěvníci, Panoptikum města pražského, Rodáci a Dobrodružství kriminalistiky.