Ingrid Pitt

Ingrid Pitt, narozená jako Ingoushka Petrov 21. listopadu 1937 ve Varšavě v Polsku, byla polsko-britská herečka a spisovatelka, která se proslavila především svými rolemi v britských hororových filmech 70. let 20. století. Dramatické dětství a mládí Narodila se do rodiny německého otce s ruskými kořeny a polské židovské matky. Během druhé světové války byla spolu s matkou vězněna v koncentračním táboře Stutthof nedaleko Gdaňsku. Z tábora se jim podařilo uprchnout, když byly vedeny do lesa na popravu. Po útěku žily s partyzány v lesích až do konce války. Po válce se rodina znovu shledala, včetně otce a starší sestry Brigitte, která byla poslána do jiného tábora. Její otec byl však válečnými událostmi zlomený a zemřel o pět let později. Útěk z východního Berlína a začátky kariéry V 50. letech se Ingoushka přestěhovala do Berlína, kde se stala členkou prestižního divadelního souboru Berliner Ensemble pod vedením Helene Weigelové, vdovy po dramatikovi Bertoltu Brechtovi. Její kritické postoje vůči komunistickému režimu ve východním Německu ji však přivedly do problémů. V noci, kdy měla mít svůj divadelní debut, byla nucena uprchnout z východního Berlína. Při útěku skočila do řeky Sprévy, kde se téměř utopila. Zachránil ji americký poručík Laud Roland Pitt Jr., za kterého se později provdala a přijala jeho příjmení. Spolu odešli do Kalifornie, kde se jim narodila dcera Steffanie. Cesta k filmové kariéře Po rozpadu manželství se vrátila do Evropy, kde získala malou roli ve filmu a přijala umělecké jméno "Ingrid Pitt". Následně se vydala do Hollywoodu, kde pracovala jako servírka a zároveň se snažila prorazit ve filmovém průmyslu. Její filmový debut přišel v roce 1965 v epizodní roli ve filmu Doctor Zhivago. Skutečný průlom v její kariéře nastal v roce 1968, kdy ztvárnila britskou špionku Heidi ve válečném filmu Where Eagles Dare po boku Richarda Burtona a Clinta Eastwooda. Královna hororu Její exotický vzhled a východoevropský přízvuk upoutaly pozornost producentů společnosti Hammer Films, kteří ji obsadili do role upírky Mircally v hororovém thrilleru The Vampire Lovers (1970). Film, založený na novele Josepha Sheridana Le Fanu "Carmilla", byl komerčně úspěšný díky kombinaci hororových a erotických prvků. Pitt v něm ztvárnila krásnou, ale zároveň nebezpečnou upírku. Tento snímek odstartoval její pověst jako jedné z nejvýraznějších hereček britského hororu. Následně byla obsazena společností Amicus Productions do další role upírky v povídkovém filmu The House That Dripped Blood (1971), konkrétně v epizodě "The Cloak". Zde hrála herečku účinkující v hororových filmech, která se později odhalí jako skutečná upírka. Potřetí si nasadila upíří zuby ve filmu Countess Dracula (1971), volně inspirovaném legendou o krvelačné hraběnce Alžbětě Báthoryové. Ačkoli tento film nebyl tak úspěšný jako předchozí dva, Ingrid Pitt si jím definitivně upevnila pozici jedné z klíčových osobností britského hororu 70. let. Další filmová kariéra V roce 1973 se objevila v dnes již kultovním filmu The Wicker Man jako nespolupracující úřednice, která komplikuje Edwardu Woodwardovi pátrání po zmizelém dítěti. Tento film byl v době svého uvedení podceňovaný, ale dnes je považován za klasiku. Její filmografie zahrnuje také snímky jako Who Dares Wins (1982), Wild Geese II (1985) a The Asylum (2000). Televizní role a další aktivity Ingrid Pitt se objevila i v řadě televizních seriálů, včetně dvou epizod kultovního sci-fi seriálu Doctor Who - v roce 1972 jako královna Galleia z Atlantidy v epizodě "The Time Monster" a v roce 1984 jako Dr. Solow v "Warriors of the Deep". Účinkovala také v adaptaci špionážního thrilleru Johna le Carré Smiley's People (1982) jako Elvira. V polovině 70. let zasedala v porotě britské talentové show New Faces na ITV. V 80. letech se vrátila k mainstreamovým filmům a televizi. V produkci BBC Playhouse Unity z roku 1981 ztvárnila postavu Fraulein Baum, která je Unitou Mitfordovou (Lesley-Anne Down) označena za Židovku, což bylo blízké jejím skutečným životním zkušenostem. Spisovatelská činnost Vedle herectví se Ingrid Pitt věnovala i psaní. Napsala autobiografii "Life's a Scream", v níž popisuje své dramatické životní zkušenosti. Je autorkou deseti knih, včetně titulů jako "The Ingrid Pitt Bedside Companion for Vampire Lovers" (1998) a "The Ingrid Pitt Book of Murder, Torture & Depravity" (2000). Pravidelně přispívala do různých časopisů a periodik, včetně Shivers, TV & Film Memorabilia a Motoring and Leisure. Osobní život a odkaz Ingrid Pitt byla třikrát vdaná: za amerického vojáka Lauda Rolanda Pitta Jr., britského filmového producenta George Pinchese a spisovatele a automobilového závodníka Tonyho Rudlina. Z prvního manželství měla dceru Steffanii Pitt-Blake, která se také stala herečkou. Mezi její vášně patřila letadla z druhé světové války. Byla držitelkou studentského pilotního průkazu a měla černý pás v karate. Její popularita mezi fanoušky hororu ji přivedla k pravidelným vystoupením na hororových konvencích a filmových festivalech. Její fanouškovský klub byl známý jako "Pitt of Horror". Ingrid Pitt zemřela na srdeční selhání v jiholondýnské nemocnici 23. listopadu 2010, dva dny po svých 73. narozeninách. Sedm měsíců před smrtí dokončila namluvení krátkého animovaného filmu "Ingrid Pitt: Beyond the Forest" (2011) o svých zkušenostech z holocaustu, na kterém se pracovalo pět let. Jako přeživší holocaustu, která se stala ikonou hororového žánru, zanechala Ingrid Pitt trvalý odkaz v dějinách kinematografie. Její jedinečná kombinace elegance a odvahy v jejích rolích z ní učinila nezapomenutelnou postavu filmové historie.