Francis Perrin

Francis Pierre Horton Perrin, narozen 10. října 1947 ve Versailles (Francie), je francouzský herec, scenárista a režisér. Tento všestranný umělec se stal jednou z výrazných osobností francouzské kinematografie a divadla. Počátky kariéry a divadelní úspěchy Francis Perrin, jehož rodiče pracovali jako technici ve filmovém průmyslu a spolupracovali mimo jiné se Sachou Guitrym, projevoval umělecké sklony již od mládí. V roce 1966 získal diplom z filozofie a později absolvoval Národní konzervatoř dramatického umění v Paříži, kde v roce 1972 získal tři první ceny v oboru komedie. Téhož roku byl přijat do prestižního souboru Comédie-Française, který však následujícího roku opustil, aby se mohl věnovat širšímu spektru rolí. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutoval v roce 1973 ve snímku On s'est trompé d'histoire d'amour režiséra Jean-Louise Bertuccelliho. Skutečnou pozornost však získal o rok později ve filmu La Gifle (Facka) Clauda Pinoteaua, kde hrál po boku Lina Ventury. Během 70. let se objevil v řadě filmů jako C'est dur pour tout le Monde (1975), Folies bourgeoises (1976) nebo Les Fougeres Bleues (1977). Zlomovým momentem v jeho kariéře byl rok 1980, kdy zazářil ve filmu Le Roi des cons režiséra Clauda Confortèse. Perrinova popularita rostla a brzy se stal jednou z výrazných tváří francouzské komedie. Jeho charakteristický projev s lehkým koktáním a specifickou dikcí se stal jeho poznávacím znamením a učinil jeho komediální postavy nezaměnitelnými. Režisérská dráha V roce 1981 se Francis Perrin poprvé postavil za kameru a natočil film Tête à claques, v němž si také zahrál hlavní roli taxikáře a začínajícího hudebního skladatele Alexe Berthiera. Film zaznamenal úspěch, což Perrina povzbudilo k další režijní práci. Následovaly snímky Le Joli Coeur (1983) a Ça n'arrive qu'à moi (1984), kde opět vystupoval jako hlavní protagonista. V roce 1986 napsal scénář k částečně autobiografickému filmu Le Débutant, který režíroval Daniel Janneau. V tomto díle Perrin ztvárnil postavu Françoise Vebera, elektrikáře, který sní o herecké kariéře a dostane se až do Comédie-Française. Film reflektuje Perrinovy vlastní zkušenosti a patří k jeho nejvýznamnějším dílům. Pozdější kariéra Od konce 80. let se Perrin věnoval především divadlu, kde exceloval zejména v Molièrových hrách jako Le Malade imaginaire, Le Bourgeois gentilhomme nebo Les Fourberies de Scapin. V letech 1992 až 2000 vedl divadlo Théâtre Montansier ve svém rodném Versailles. Na filmové plátno se vracel spíše sporadicky, objevil se například ve filmech Club de rencontres (1987) nebo Presume Dangereux (1990). V novém tisíciletí zaujal ve filmech Le Genre Humain: Les Parisiens (2004) a Le Courage d'aimer (2005). Významnou roli ztvárnil také v posledním filmu Clauda Millera Thérèse Desqueyroux (2012), kde hrál otce hlavní hrdinky v podání Audrey Tautou. Televizní tvorba V posledních letech se Francis Perrin prosadil i v televizní tvorbě. Mezi lety 2013 a 2021 ztvárnil hlavní roli v populárním seriálu Mongeville, kde hrál bývalého soudce, který řeší kriminální případy. Objevil se také v seriálech jako Tropiques criminels nebo Tomorrow belongs to us. Osobní život a společenská angažovanost Francis Perrin je otcem šesti dětí. Se svou současnou manželkou Gersende Dufromentel, s níž se oženil v roce 2002, má tři děti - Louise (2002), Clarisse (2004) a Baptistu (2005). Jeho syn Louis byl ve třech letech diagnostikován s těžkou formou autismu, což vedlo Perrina k intenzivní osvětové činnosti v této oblasti. Společně s manželkou napsali knihu Louis, pas à pas (Louis, krok za krokem), která byla v roce 2016 adaptována do televizního filmu Presque comme les autres. V roce 2001 byl Francis Perrin jmenován důstojníkem Národního řádu za zásluhy, v roce 2007 důstojníkem Řádu čestné legie a v roce 2016 důstojníkem Řádu umění a literatury, čímž byla oceněna jeho celoživotní umělecká dráha a přínos francouzské kultuře. V současnosti Francis Perrin stále aktivně vystupuje v divadle, kde často účinkuje společně se svou rodinou, včetně syna Louise, který se navzdory svému handicapu stal také hercem.