Vojta Novák

Vojta Novák, 16. března 1886, Praha, Rakousko-Uhersko – 18. března 1966, Praha, Československo, herec a divadelní režisér. Divadelní začátky a vzdělání Vojta Novák, vlastním jménem Vojtěch Novák, se narodil v rodině univerzitního laboranta Jana Nováka a jeho manželky Marie, rozené Widemanové, jako nejmladší ze tří dětí. Pro divadlo se nadchnul již jako ochotnický herec během středoškolských studií, která zakončil maturitou. Do roku 1910 navštěvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, přičemž se souběžně školil v herectví u člena Národního divadla Richarda Schlaghammera. Svou profesionální dráhu zahájil jako herec v dramatickém odboru spolku Akademikové vinohradští (1910-1911). Následně se stal spoluzakladatelem, hercem, dramaturgem, výtvarníkem a režisérem smíchovského Lyrického divadla (1911-1912) a Divadla Umění (1912-1914). V letech 1914-1919 působil v Intimním divadle, kde zastával funkce tajemníka, režiséra a uměleckého šéfa. Národní divadlo a organizační činnost V roce 1919 byl jako již renomovaný a uznávaný režisér angažován do činohry Národního divadla, kde působil až do roku 1955. Příležitostně režíroval i operní představení. I když byl již v penzi, stal se krátce ředitelem Divadla Jiřího Wolkera (1955-1957). Své organizační schopnosti využil v různých organizacích, kde se snažil o zlepšení postavení herců a vydání nového divadelního zákona. V roce 1920 se stal předsedou Organizace českého herectva, později i Svazu českého herectva. V této funkci pomáhal vydávat časopis Divadlo, do něhož přispíval svými polemikami a odbornými články. Rozvíjel také lidovýchovnou činnost v Dělnické akademii a režijně nastudoval slavnostní scény na třech Dělnických olympiádách. V roce 1937 režíroval na Strahovském stadiónu významnou scénu Obrana státu–Zborov. Filmová kariéra Do českého filmu pronikl již v roce 1916 jako úředník ve Fenclově komedii Zlaté srdéčko. Po tomto debutu se na filmovém plátně objevil znovu až po dvaceti třech letech, kdy začal během druhé světové války až do konce okupace pravidelně spolupracovat s režiséry Martinem Fričem, Otakarem Vávrou a J. A. Holmanem. Na plátně se objevil jako univerzitní profesor Dr. Vondrák v komedii Cesta do hlubin študákovy duše (1939), profesor dramatické konzervatoře Vácha v Jiném vzduchu (1939), dramaturg v Minulosti Jany Kosinové (1940), prokurista firmy Ullik v Turbíně (1941), psychiatr v komedii Hotel Modrá hvězda (1941), učitel zpěvu profesor Bertolini v Advokátu chudých (1941), bankéř Antonín Berka v Rukavičce (1941), notář J. Mayer v komedii Příjdu hned (1942), lékař v Okouzlené (1942), hospodský ve Velké přehradě (1942), ředitel pojišťovny Arnošt Kahoun v komedii Valentin Dobrotivý (1942), ředitel divadla v Bláhovém snu (1943) a jako ředitel panských lomů ve Skalním plemeni (1944). Poválečná filmografie a ocenění V zestátněné kinematografii se jeho herecký typ mohl uplatnit jen v několika historických a stylizovaných filmech, především pod režií Václava Kršky. Byl hrabětem Evženem Vilémem Vrbnou z Hořovic v životopisném snímku Housle a sen (1946), sousedem šlechticem v dalším životopisném snímku Mikoláš Aleš (1951), abiturientem děkanem v poetickém Měsíci nad řekou (1953) podle stejnojmenné divadelní hry Fráni Šrámka, konšelem ve Vávrově husitské trilogii Jan Hus (1954) a Proti všem (1956). Jeho poslední filmovou rolí byla nevelká postava starého pána v klobouku v cestovní kanceláři Čedoku v Machově československo-polské komedii Co řekne žena (1958). Za svou uměleckou činnost získal Státní cenu (1930), Řád práce (1953) a titul Zasloužilého člena Národního divadla (1961). Jeho manželkou byla spisovatelka Milena Nováková (1888-1970). Vojta Novák zemřel 18. března 1966 v Praze, pouhé dva dny po svých osmdesátých narozeninách. Je pohřben na vyšehradském Slavíně.