Helen Shaver

Helen Jane Shaver, narozená 24. února 1951 v St. Thomas v Ontariu v Kanadě, je uznávaná herečka, režisérka a producentka, která si vybudovala pozoruhodnou kariéru jak před kamerou, tak za ní. Dětství a začátky kariéry Helen Shaver vyrůstala s pěti sestrami v malém městě St. Thomas v Ontariu. Její dětství bylo poznamenáno chronickou revmatickou horečkou, kvůli které musela mezi pátým a dvanáctým rokem trávit šest měsíců každého roku v posteli nebo v nemocnicích. Toto období jí však paradoxně pomohlo rozvinout představivost a touhu stát se herečkou. Ve věku 16 let získala ocenění pro nejlepší herečku na festivalu Sears Ontario Drama Festival a stipendium na Banff School of Fine Arts. Své první profesionální angažmá získala o rok později v roli Hilde v Ibsenově hře Stavitel Solness v Londýně v Ontariu. Studovala herectví na University of Victoria v Britské Kolumbii a v 70. letech působila v divadlech Vancouver's City Stage a Arts Theatre a v ontarijském Muskoka Festival. Průlom v kanadské kinematografii Na filmovém plátně debutovala v roce 1976 ve snímku Shoot, ale skutečný průlom přišel s řadou oceňovaných kanadských filmů. V roce 1977 se objevila ve filmech Outrageous!, Starship Invasions a Who Has Seen the Wind, za který získala cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. O rok později zazářila po boku Toma Berengera ve filmu In Praise of Older Women, který jí vynesl Kanadskou filmovou cenu za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Tyto úspěchy upoutaly pozornost Hollywoodu a otevřely jí dveře do mezinárodní filmové scény. Hollywoodská kariéra V roce 1979 se Helen Shaver objevila v hororu The Amityville Horror v roli Carolyn, kde hrála po boku Jamese Brolina a Margot Kidder. Film se stal jedním z nejvýdělečnějších nezávislých snímků své doby. V roce 1983 účinkovala v posledním filmu režiséra Sama Peckinpaha The Osterman Weekend. Její filmografie zahrnuje také role v snímcích Best Defense (1984) s Dudleym Moorem a Eddiem Murphym a The Believers (1987) s Martinem Sheenem. Přelomové role Rok 1985 přinesl Helen Shaver jednu z jejích nejpamátnějších rolí ve filmu Desert Hearts, kde ztvárnila univerzitní profesorku z 50. let, která se zamiluje do jiné ženy (Patricia Charbonneau). Její výkon byl kritiky vysoce ceněn a vynesl jí Bronzového leoparda na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Film se stal průkopnickým dílem s lesbickou tematikou, které se vymykalo tehdejším konvencím a nabídlo pozitivní vyobrazení stejnopohlavního vztahu. Za zmínku stojí, že po uvedení filmu obdržela Helen telefonát od legendární Grety Garbo, která ocenila její výkon. Další významnou roli ztvárnila v roce 1986 jako partnerka Paula Newmana v oscarovém filmu Martina Scorseseho The Color of Money. V tomto pokračování klasiky The Hustler z roku 1961 hrála Janelle, přítelkyni "Fast Eddieho" Felsona (Newman), který se vrací do světa kulečníku jako mentor mladého talentu Vincenta (Tom Cruise). Její chemie s Newmanem byla jedním z pilířů filmu, který získal uznání kritiky i diváků. Televizní kariéra V televizním světě se Helen Shaver prosadila v několika seriálech. V roce 1980 hrála po boku Beau Bridgese v krátkodobém seriálu NBC United States, který vytvořil Larry Gelbart. O rok později ztvárnila hlavní roli v seriálu Jessica Novak. Objevila se také v populárních seriálech jako Hill Street Blues a T. J. Hooker. V roce 1990 hostovala jako vražedkyně v epizodě Rest in Peace, Mrs. Columbo a později téhož roku hrála televizní novinářku v seriálu WIOU. Významnou televizní roli získala v letech 1996-1999, kdy ztvárnila Dr. Rachel Corrigan v hororovém seriálu Poltergeist: The Legacy. Její postava ovdovělé psychiatričky s osmiletou dcerou, která se stane součástí tajné společnosti bojující proti paranormálním hrozbám, jí vynesla nominaci na cenu Saturn Award. Během natáčení tohoto seriálu také režírovala několik epizod, což odstartovalo její režisérskou kariéru. Divadelní úspěchy Přestože je známá především díky filmové a televizní tvorbě, Helen Shaver se věnovala i divadlu. V roce 1992 debutovala na Broadwayi v Simonově hře Jake's Women po boku Alana Aldy, za což získala Theatre World Award. Její divadelní výkony byly oceňovány pro jejich hloubku a autenticitu. Režisérská kariéra Přechod Helen Shaver k režii byl inspirován Martinem Scorsesem, který jí jako první navrhl, aby se vydala touto cestou. Svůj celovečerní režisérský debut uskutečnila v roce 1999 televizním filmem Summer's End s Jamesem Earlem Jonesem v hlavní roli. Film získal cenu Emmy za vynikající dětský speciál a Shaver byla nominována za režii. Snímek byl také oceněn jako nejlepší film na Mezinárodním dětském filmovém festivalu v Chicagu v roce 1999. Od té doby režírovala desítky epizod populárních televizních seriálů, včetně The Outer Limits, Judging Amy, Joan of Arcadia, Medium, The O.C., Law & Order: Special Victims Unit, The L Word, Jericho, Journeyman, Private Practice, The Unit, Crusoe, Orphan Black, Vikings, 13 Reasons Why a Westworld. V roce 2003 získala cenu Gemini za nejlepší režii dramatického seriálu za epizodu "Death's Details" seriálu Just Cause. V roce 2023 získala cenu DGA za režii epizody "Who's There?" seriálu Station Eleven. V roce 2020 debutovala jako režisérka celovečerního filmu pro kina snímkem Happy Place, který měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu Cinéfest Sudbury a byl promítán na Mezinárodním filmovém festivalu ve Vancouveru. Producentská činnost Helen Shaver je také producentkou. Její produkční společnost MAWD (Mother Actress Wife Director) má v přípravě tři celovečerní filmy a jeden celovečerní dokument. Společnost se rozrůstá a stává se zastřešující organizací pro mladé filmaře, které Helen mentoruje. Mezi její producentské počiny patří seriál Judging Amy (1999) pro CBS, televizní film Due East (2002) pro Showtime s Cybill Shepherd a Robertem Forsterem v hlavních rolích a nezávislý film We All Fall Down (2000), ve kterém také hrála a získala cenu Genie za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Ocenění a uznání Za svou dlouholetou kariéru získala Helen Shaver řadu ocenění. Kromě již zmíněných cen byla v roce 2004 uvedena do Canada's Walk of Fame. V roce 2021 obdržela ocenění The Living Legend Tribute na 23. ročníku Women's Image Network Awards. Její všestranný talent a přínos kanadské i mezinárodní kinematografii z ní činí jednu z nejvýznamnějších osobností filmového průmyslu.