Karel Hála

Karel Hála, 2. října 1933, Hradec Králové – 6. července 2008, Praha, český zpěvák a herec. Životní cesta a hudební kariéra Karel Hála se narodil v Hradci Králové do rodiny, kterou těžce zasáhla druhá světová válka. Jeho otec Alois, pracovník ředitelství Československých státních drah, byl v roce 1942 popraven nacisty za odbojovou činnost. Matka byla následně odvezena do koncentračního tábora, a ačkoliv se po osvobození vrátila, její zdraví bylo natolik podlomené, že v roce 1947 zemřela. O čtrnáctiletého Karla se poté starala jeho starší sestra Regina. Dětství prožil v Praze-Nuslích, kde zpíval v Kühnově dětském sboru. Na pražské konzervatoři původně plánoval studovat hru na kytaru, ale nakonec byl přijat na tanec. Ze zdravotních důvodů po dvou letech přešel na obor zpěv, který na Státní konzervatoři v Praze studoval v letech 1952-1956. Profesní dráha Po absolutoriu konzervatoře působil v letech 1953-1955 v Armádní opeře, kde s velkým úspěchem ztvárnil roli Figara v Rossiniho Lazebníku sevillském. V letech 1955-1956 byl členem Hudebního divadla Karlín. Následně vystřídal řadu hudebních těles a divadelních scén: vokální kvinteto Orchestru Karla Vlacha (1956-1957), Orchestr Karla Krautgartnera (1957-1958), Orchestr Ladislava Bezubky (1958-1965), Divadlo Apollo Praha (1965-1968) a pražské Rokoko (1968-1972). Hostoval také v Divadle ABC, v teplickém Krušnohorském divadle a opět v Hudebním divadle Karlín. Od roku 1972 působil jako umělec ve svobodném povolání. Filmová kariéra Karel Hála se ve filmu uplatnil především jako zpěvák, ale objevil se i v několika hereckých rolích. Jeho filmový debut přišel v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964) režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka, kde ztvárnil roli vojáka-hudebníka. V roce 1968 si zahrál popáleného stihače ve válečném dramatu Nebeští jezdci režiséra Jindřicha Poláka. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří postava pianisty a zpěváka v Diplomat Grillu v komedii Světáci (1969) a zpívajícího zbrojnoše v muzikálu Noc na Karlštejně (1973), oba v režii Zdeňka Podskalského. V roce 1980 se objevil jako zloděj Žežulka (kterého však daboval Jan Teplý) v komedii Blázni, vodníci a podvodníci režiséra Tomáše Svobody. V roce 1982 ztvárnil generála vlajkařů ve filmu Příhody pana Příhody režiséra Karla Steklého. Po dvaadvacetileté pauze se naposledy objevil na filmovém plátně v roce 2004 jako zpěvák ve filmu Non Plus Ultras režiséra Jakuba Sluky. Televizní tvorba Karel Hála byl častým účinkujícím v televizních pořadech a seriálech. Objevoval se v populárních hudebních a zábavných pořadech jako Vysílá Studio A, Píseň pro Rudolfa III., Gramohit, Co neodnesl čas, Kulaté písničky, Úsměvy, Nikdo není dokonalý, Bylo nám dobře a Kytice pro TOČR. V roce 1970 se částečně uplatnil i v českém dabingu, když nazpíval za dabéra Eduarda Cupáka party prince pro disneyovské pohádky Popelka a Sněhurka a sedm trpaslíků. Hudební úspěchy Karel Hála je považován za jednoho z nejlepších českých swingařů druhé poloviny 20. století. Jeho popularita dosáhla vrcholu v 60. a 70. letech. Jako zpěvák bezpečně a bez problémů intonoval v celém svém hlasovém rozsahu přes dvě oktávy s citem pro jazz a s podtržením swingového talentu. Mezi jeho nejznámější hity patří písně Já žil, jak jsem žil, Můj otčenáš, Dej mi pár okovů, Hádej Matyldo nebo Lodí bílou. K jeho významným albům patří Swing (1972) a Točí se svět (1978), na kterém nazpíval české verze světoznámých hitů. Ocenění a závěr kariéry V roce 1981 získal titul Zasloužilý umělec a po roce 1989 obdržel Cenu Senior Prix (2003). Postupně se během 80. a 90. let dostával do pozadí a jeho proslulost pomalu slábla. Ke konci života vystupoval jen sporadicky. Karel Hála zemřel 6. července 2008 v Praze ve věku 74 let.