James Whitmore

James Allen Whitmore Jr. (1. října 1921, White Plains, New York – 6. února 2009) byl americký herec, který se proslavil svými výkony na divadelních prknech, ve filmu i v televizi během své více než padesátileté kariéry. Vzdělání a začátky kariéry Whitmore studoval na Yale University, kam nastoupil díky fotbalovému stipendiu. Po zranění kolen však musel s fotbalem skončit a připojil se k univerzitnímu dramatickému spolku. Po absolvování univerzity s titulem v oboru státní správa sloužil během druhé světové války jako poručík v americké námořní pěchotě. Po válce studoval herectví na American Theatre Wing v New Yorku a v Actors Studio. Jeho profesionální herecká kariéra začala v letním divadle Peterborough Players v New Hampshire. Divadelní úspěchy V roce 1947 debutoval na Broadwayi v hře Command Decision, kde ztvárnil roli seržanta Harolda Evanse. Za tento výkon získal speciální cenu Tony Award pro nejlepšího nováčka sezóny. Divadlu zůstal věrný po celou svou kariéru a vystupoval jak na Broadwayi, tak ve Fordově divadle ve Washingtonu a na turné. V 70. letech si vysloužil přezdívku "Král one-man show" díky sólovým představením, v nichž ztvárnil významné americké osobnosti – Willa Rogerse v inscenaci Will Rogers' USA (1970), prezidenta Harryho Trumana v Give 'em Hell, Harry! (1975) a Theodora Roosevelta v Bully (1977). Filmová kariéra Jeho prvním významným filmem pro MGM byl Battleground (1949), kde získal roli, kterou původně odmítl Spencer Tracy. Za tento výkon byl nominován na Oscara za nejlepšího herce ve vedlejší roli a získal Zlatý glóbus za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Mezi jeho další významné filmy patřily Angels in the Outfield, The Asphalt Jungle, The Next Voice You Hear, Above and Beyond, Kiss Me, Kate, Them!, Oklahoma!, Black Like Me, Guns of the Magnificent Seven, Tora! Tora! Tora!, kde ztvárnil admirála Williama F. "Bulla" Halseyho. Whitmore střídal hlavní a vedlejší role po většinu 50. a 60. let. Často byl obsazován do autoritativních rolí, jako byl policista v sci-fi klasice Them! (1954) nebo bezpečnostní důstojník pracující na plánech svržení atomové bomby na Japonsko ve filmu Above and Beyond (1952). Dokázal však být i mimořádně sympatický, jak ukázal jeho výkon v roli řidiče v noir klasice The Asphalt Jungle (1950) nebo jako zmatený otec rodiny, který zjistí, že s ním Bůh komunikuje prostřednictvím rádia ve filmu The Next Voice You Hear (1950). Prokázal také schopnosti v muzikálech, zejména v duetu s Keenannem Wynnem v muzikálu Kiss Me Kate (1953). V 70. letech se Whitmore proměnil v brilantního interpreta one-man show, v nichž ztvárnil slavné a inspirativní historické a zábavní ikony jako Willa Rogerse, Harryho Trumana a Theodora Roosevelta. Do těchto historických legend se dokázal ponořit tak dokonale, že byly zachyceny na filmu a v televizi jako Will Rogers' USA (1972), Give 'em Hell, Harry! (1975), který mu vynesl druhou oscarovou nominaci, a Bully: An Adventure with Teddy Roosevelt (1978). Pozdější kariéra a The Shawshank Redemption V 80. letech se Whitmore soustředil především na divadelní práci, ačkoli se objevil i v několika kvalitních projektech, včetně hlavní role v hvězdně obsazené PBS verzi hry Arthura Millera All My Sons (1986) a jako soudce v právním dramatu Nuts (1987) s Barbrou Streisand. Jeho filmová kariéra dostala zasloužený impuls v roce 1994 díky filmu The Shawshank Redemption, dojemnému dramatu Franka Darabonta o přátelství, které překonává hranice drsného vězení. Whitmore podal jemně nuancovaný výkon jako vězeňský knihovník Brooks Hatlen, jehož dlouhé uvěznění způsobilo, že představa života mimo vězení je pro něj příliš matoucí a bolestná. Za svůj dojemný portrét starého trestance získal velké uznání kritiky a získal si novou generaci fanoušků. Televizní úspěchy a ocenění Whitmore působil na jevišti, ve filmu a v televizi více než 50 let a získal řadu ocenění, včetně Zlatého glóbu, ceny Grammy, ceny Emmy za roli v právnickém dramatu The Practice, ceny Theatre World a ceny Tony za Command Decision, plus dvě nominace na Oscara. V roce 1999 ztvárnil Raymonda Oze ve dvou epizodách seriálu The Practice, za což získal cenu Emmy za vynikajícího hostujícího herce v dramatickém seriálu. V roce 2002 hrál roli dědečka v původním filmu Disney Channel A Ring of Endless Light. Téhož roku se objevil ve vedlejší roli ve filmu The Majestic s Jimem Carreym. V roce 2003 se objevil jako otec Joshe Brolina v krátkodobém dramatickém seriálu NBC Mister Sterling, za což byl nominován na cenu Emmy. Osobní život a odkaz V 50. letech vedl Whitmore herecký workshop v Hollywoodu, kde jedním z jeho žáků byl tehdy neznámý mladý herec James Dean. Whitmore pomohl Deanovi získat několik prací v Los Angeles, ale povzbuzoval ho, aby odjel do New Yorku a ucházel se o přijetí do Actors Studio. Dean byl jedním z mála přijatých v roce, kdy se o přijetí ucházel. Whitmore zůstává jediným hercem, který byl kdy nominován na Oscara za one-man show za film Give 'em Hell, Harry! (1975). Dne 8. února 1960 mu byla udělena hvězda na hollywoodském chodníku slávy na adrese 6611 Hollywood Boulevard. Objevil se ve dvou filmech nominovaných na Oscara za nejlepší film: Battleground (1949) a The Shawshank Redemption (1994). James Whitmore zemřel 6. února 2009 ve věku 87 let, zanechávaje za sebou bohaté herecké dědictví, které zahrnuje desítky filmových, televizních a divadelních rolí, které definovaly jeho všestranný talent a schopnost ztvárnit širokou škálu postav s autenticitou a hloubkou.