Michel Piccoli

Michel Piccoli, narozen 27. prosince 1925 v Paříži, zemřel 12. května 2020, byl francouzský herec, producent a filmový režisér s kariérou trvající více než 70 let. Pocházel z hudební rodiny – jeho francouzská matka byla pianistka a švýcarský otec houslista z kantonu Ticino. Počátky kariéry S herectvím začal Michel Piccoli krátce po skončení druhé světové války, když mu bylo pouhých 19 let. Jeho cesta k úspěchu však nebyla snadná. Téměř dvě desetiletí se objevoval pouze ve vedlejších rolích, přestože jeho filmografie z tohoto období obsahuje desítky titulů. Objevil se například ve filmech Třikrát žena, Čarodějky ze Salemu nebo Smrt v této zahradě (1956), který byl jeho první spoluprací s režisérem Luisem Buñuelem. Průlom v kariéře Uznávaným a známým hercem se stal díky roli scénáristy Paula Javala v Godardově snímku Contempt (1963), kde hrál manžela Brigitte Bardotové. Tento film, adaptovaný podle románu Alberta Moravii, ale inspirovaný Godardovým osobním životem, se stal jedním z klíčových děl francouzské nové vlny. Piccoli o této roli později řekl: "Postava byla z 99 procent samotný Godard. Neměl jsem tušení, že vytváříme mistrovské dílo." Spolupráce s významnými režiséry Po úspěchu ve filmu Contempt začal Piccoli spolupracovat s nejvýznamnějšími evropskými režiséry své doby. Zvláště plodná byla jeho spolupráce s Luisem Buñuelem, pro kterého natočil celkem šest filmů, včetně Belle de Jour (1967) s Catherine Deneuve a The Discreet Charm of the Bourgeoisie (1972). Buñuel rozpoznal Piccoliho potenciál a využil jeho intelektuální výmluvnost v klíčových rolích svých významných filmů. Další významnou spoluprací byla ta s francouzským režisérem Claudem Sautetem, pro kterého natočil pět filmů v průběhu 70. let. V The Things of Life (1970) hrál po boku Romy Schneiderové, se kterou se později objevil i v dalších filmech jako Mado (1976). V Sautetových intimních, emocionálních dramatech často ztvárňoval tiše trpící muže procházející krizí středního věku. Kontroverzní role V roce 1973 si Piccoli zahrál v kontroverzním filmu La Grande Bouffe (Velká žranice) režiséra Marca Ferreriho. Tento film o čtyřech mužích ve středním věku (Marcello Mastroianni, Philippe Noiret, Michel Piccoli a Ugo Tognazzi), kteří se rozhodnou ujíst k smrti, vyvolal na filmovém festivalu v Cannes jeden z největších skandálů. Přes téměř jednomyslné nepřátelství ze strany publika a kritiků film získal cenu FIPRESCI. Vrchol kariéry v 80. letech Osmdesátá léta byla Piccoliho nejplodnějším obdobím. Za film Salto nel Vuoto získal cenu na festivalu v Cannes v roce 1980. Hrál v Godardově filmu Vášeň, úspěšném Atlantic City, Lelouchově Ať žije život či jako šachový velmistr v oscarovém snímku Střelcova diagonála. Jeho všestrannost mu umožnila ztvárňovat širokou škálu postav – od svůdců přes policisty a gangstery až po papeže. Pozdní kariéra a režijní práce V první polovině 90. let natočil zajímavé filmy jako Marta a já, Kráska dne, Sto a jedna noc či Milou v máji. V poměrně pokročilém věku debutoval jako režisér. V roce 1997 natočil film Alors voilà, který získal kritické ocenění na filmovém festivalu v Benátkách. Jednou z jeho posledních významných rolí byla hlavní postava ve filmu Habemus Papam (We Have a Pope) z roku 2011, kde ztvárnil kardinála, který je proti své vůli zvolen papežem a prochází hlubokou osobní krizí. Za tento výkon, ve věku 86 let, získal italskou filmovou cenu David di Donatello pro nejlepšího herce. Film režíroval Nanni Moretti a Piccoli v něm předvedl hluboce lidský a dojemný výkon. Odkaz Michel Piccoli byl jedním z nejvýznamnějších charakterních herců své generace, který hrál v více než 170 filmech. Jeho schopnost ztvárnit jakoukoliv postavu (jak sám řekl: "Nehraju... ztrácím se za svými postavami") z něj učinila nenahraditelnou součást evropské kinematografie. Byl oceněn cenou pro nejlepšího herce na festivalu v Cannes a Stříbrným medvědem na Berlínském filmovém festivalu. Piccoli zemřel 12. května 2020 ve věku 94 let na následky mozkové mrtvice, zanechávaje za sebou mimořádné filmové dědictví.