Pier Paolo Pasolini

Ačkoli se narodil ve fašisticky smýšlející rodině, nedlouho po dosažení dospělosti vyjádřil svůj protest vůči stávajícím poměrům jak příklonem k antifašistickému odboji a komunistické straně, tak roztržkou s otcem a veřejnou manifestací své homosexuální orientace. Začíná psát básně, dramata, později eseje a romány (Darmošlapové, Zběsilý život a další tituly), v nichž se zabývá mládeží zbavenou životních perspektiv. Spolupracuje na filmových scénářích (s Federikem Fellinim a Bernardem Bertoluccim) a na počátku 60. let sám režijně debutuje. Hned svými prvními filmy (zvláště pak pojetím Ježíše jako mluvčího utlačované chudiny ve filmu Evangelium sv. Matouše) si zjednává mimořádnou pozornost a zařazuje se mezi nejvýznačnější filmaře, byť neustále skandalizované jak pro názorové buřičství, tak pro nezákonné sexuální aktivity. Ačkoli se vždy hlásil k levicovým kruhům, pro svůj nonkonformismus byl i pro ně obtížně přijatelnou osobností. Když počátkem 70. let začal natáčet ?trilogii života? podle klasických, eroticky laděných literárních předloh, vysloužil si obvinění z pornografie. Jeho poslední snímek Salo aneb 120 dnů Sodomy pak narazil na odmítnutí nejen pro vypjatost sexuálně motivovaných krutostí, ale též pro pojetí fašismu jako zvrhlosti mocenské i sexuální. 28. Letní filmová škola Římští vyšetřovatelé otevřeli v roce 2005 nově šetření stále poněkud záhadné vraždy Piera Paola Pasoliniho z listopadu 1975. Z nově zveřejněných skutečností vyplývá, že Pasoliniho vražda nemusela být motivována jeho homosexualitou, což je doposud oficiální vyšetřovací verze, ale mohla mít politický motiv.