Olympia Dukakis

Olympia Dukakis (20. června 1931 – 1. května 2021) byla americká herečka řeckého původu. Narodila se v Lowell v Massachusetts jako dcera řeckých přistěhovalců Alexandry a Constantina Dukakisových. Během své dlouhé kariéry účinkovala ve více než 130 divadelních inscenacích, 60 filmech a přibližně 50 televizních seriálech. Počátky kariéry a divadelní úspěchy Olympia Dukakis vystudovala fyzioterapii a později herectví na Bostonské univerzitě. Svou kariéru zahájila v divadle, kde se brzy prosadila jako výrazný talent. V roce 1963 získala prestižní cenu Obie Award za vynikající výkon v off-broadwayské inscenaci Brechtovy hry "Man Equals Man". Divadlu zůstala věrná po celý život a v roce 1970 založila se svým manželem, hercem Louisem Zorichem, divadelní společnost Whole Theater v Montclair v New Jersey, kterou vedla téměř 20 let. Na Broadwayi debutovala v roce 1962 ve hře "The Aspern Papers" a později účinkovala v mnoha dalších inscenacích včetně "Social Security", "Rose" a "Who's Who in Hell". Filmový průlom a Oscar Přestože se ve filmu objevovala již od 60. let, kdy debutovala v snímku Lilith (1964), skutečný průlom v její filmové kariéře přišel až v 56 letech. V roce 1987 ztvárnila roli Rose Castorini, pragmatické matky hlavní hrdinky v romantické komedii Moonstruck (Magická posedlost). Její výkon byl oceněn Oscarem za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, Zlatým glóbem a řadou dalších prestižních cen. Režisér Norman Jewison jí roli nabídl poté, co ji viděl v broadwayské inscenaci "Social Security", a předpověděl jí, že za tento výkon získá ocenění. Hvězdná filmová kariéra Po úspěchu filmu Moonstruck se Dukakis stala vyhledávanou charakterní herečkou. V roce 1989 zazářila hned ve třech významných filmech: jako Clairee Belcher v dojemné komedii Steel Magnolias (Ocelové magnólie) po boku Shirley MacLaine a Julie Roberts, jako Rosie v komedii Look Who's Talking (Kdopak to mluví) s Kirstie Alley a Johnem Travoltou, a jako Bette Tremont v dramatu Dad (Táta) s Jackem Lemmonem. Následovaly role v pokračováních Look Who's Talking Too a Look Who's Talking Now, ve filmu The Cemetery Club (1993), a jako přísná ředitelka školy Helen Jacobs v dramatu Mr. Holland's Opus (Pan Holland má opus, 1995). V pozdějších letech se objevila v mnoha dalších filmech, včetně Mighty Aphrodite (Mocná Afrodité, 1995) Woodyho Allena, kde ztvárnila Jokastu v řeckém sboru, v kriticky oceněném dramatu Away From Her (Daleko od ní, 2006), a jako teta hlavního hrdiny v thrilleru The Infiltrator (2016). Zvláštní místo v její filmografii zaujímá film Cloudburst (2011), kde ztvárnila hlavní roli lesbické ženy po boku Brendy Fricker, za kterou získala několik ocenění na filmových festivalech. Televizní tvorba V televizi se Dukakis proslavila především rolí transgender domácí Anny Madrigal v seriálu Tales of the City (Příběhy ze San Francisca, 1993), kterou si zopakovala v pokračováních More Tales of the City (1998) a Further Tales of the City (2001), a naposledy v roce 2019 v novém zpracování pro Netflix. Za tuto roli byla nominována na cenu Emmy. Další nominace na Emmy získala za výkony v televizních filmech Lucky Day (1991) a Joan of Arc (1999). V roce 1992 ztvárnila Dolly Sinatra, matku slavného zpěváka, v minisérii Sinatra, za což byla nominována na Zlatý glóbus. Osobní život a aktivismus V roce 1962 se Dukakis provdala za herce Louise Zoricha, s nímž zůstala až do jeho smrti v roce 2018. Měli spolu tři děti: Christinu, Petera a Stefana. Byla sestřenicí Michaela Dukakise, bývalého guvernéra Massachusetts a demokratického kandidáta na prezidenta USA v roce 1988. Olympia Dukakis byla známá svým aktivismem za práva žen a LGBT komunity. Často přednášela na témata jako feminismus, život v divadle, chronická onemocnění žen a životní prostředí. V roce 2003 vydala autobiografii "Ask Me Again Tomorrow: A Life in Progress". V roce 2013 získala hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a v roce 2018 byl o jejím životě natočen dokumentární film "Olympia". Olympia Dukakis zemřela 1. května 2021 ve svém domě v New Yorku ve věku 89 let po několika měsících zhoršujícího se zdravotního stavu. Zanechala po sobě mimořádné umělecké dědictví a pověst herečky, která dokázala přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav a která se nebála přijímat role, jež zpochybňovaly společenské konvence.