Alain Cuny

Alain Cuny (12. července 1908 – 16. května 1994) byl francouzský herec divadla a filmu. Narodil se jako René Xavier Marie Alain Cuny v Saint-Malo v Bretani. Vyrůstal u tety v Boucé a část dětství strávil v sirotčinci. Již od mládí projevoval zájem o umění a ve věku 15 let začal studovat na École des Beaux-Arts v Paříži. Umělecké začátky Cuny původně studoval medicínu s úmyslem stát se lékařem, ale studia opustil ve prospěch umělecké dráhy. Během svých studií na umělecké škole se setkal s významnými osobnostmi jako byli Pablo Picasso, Georges Braque a členové surrealistické skupiny. Do filmového průmyslu vstoupil nejprve jako návrhář kostýmů, plakátů a scén, kdy spolupracoval s režiséry jako Alberto Cavalcanti, Jacques Feyder a Jean Renoir. Po setkání s hercem a divadelním manažerem Charlesem Dullinem byl přesvědčen, aby studoval herectví, a koncem 30. let začal vystupovat na divadelních prknech. Divadelní kariéra V divadle se Cuny stal úzce spjatým s díly Paula Claudela, který o něm po představení L'Annonce faite à Marie v roce 1944 prohlásil: "Čekal jsem na vás 20 let." Dalším jeho literárním přítelem a vzorem byl Antonin Artaud, jehož texty interpretoval v době, kdy byl Artaud prakticky vyobcován z uměleckých kruhů. Později Cuny spolupracoval s Jeanem Vilarem v Théâtre national populaire a s Jean-Louisem Barraultem v Odéon-Théâtre de France, čímž si vybudoval pověst jednoho z nejvýznamnějších divadelních herců své generace. Filmová kariéra Jeho první významnou filmovou rolí byl jeden z ďáblových vyslanců ve filmu Marcela Carného Les Visiteurs du soir (1942). Po několika dalších romantických hlavních rolích se postupně začal objevovat v podpůrných charakterních rolích, zejména v postavách intelektuálů. Mezi jeho nejpamátnější filmové výkony patří role trýzněného filozofa Steinera ve Felliniho filmu La Dolce Vita (1960), která definovala jeho schopnost ztvárnit komplexní, vnitřně rozpolcené postavy. Mezinárodní úspěch Cuny často pracoval v italské kinematografii a měl blízké vazby na režiséry jako Federico Fellini, Michelangelo Antonioni a Francesco Rosi. Mezi jeho další významné filmy patří Les Amants (1958) režiséra Louise Malla, Felliniho Satyricon (1969) a Uomini contro (1970) Francesca Rosiho. V roce 1974 překvapil filmový svět, když přijal roli v erotickém filmu Emmanuelle režiséra Justa Jaeckina. Ve stejném roce ztvárnil také náčelníka Sedícího býka v absurdním westernu Don't Touch the White Woman!. Pozdní kariéra a odkaz Ke konci své kariéry se Cuny vrátil k dílu Paula Claudela. V roce 1988 se objevil ve filmu Camille Claudel, životopisném snímku o sestře spisovatele, kde ztvárnil jejich otce Louise-Prospera Claudela. Za tento výkon byl nominován na Césara za nejlepšího herce ve vedlejší roli. V roce 1991 dokončil dlouho plánovanou filmovou adaptaci Claudelovy hry L'Annonce faite à Marie (Zvěstování Panně Marii), francouzsko-kanadskou produkci, kterou sám režíroval a ve které také hrál. Tento film mu vynesl cenu Prix Georges-Sadoul. Pravidelně také předčítal Claudelovo dílo na festivalu v Avignonu. Osobní život a závěr V roce 1962 se Cuny oženil s Marie-Blanche Guidicelli, ale manželství skončilo rozvodem v roce 1969. Alain Cuny zemřel 16. května 1994 v Paříži ve věku 85 let. Je pohřben v Civry-la-Forêt západně od Paříže, kde žil. V roce 1992, dva roky před smrtí, obdržel cenu Josepha Plateau za celoživotní dílo, která ocenila jeho mimořádný přínos filmovému umění. Během své více než padesátileté kariéry vytvořil Alain Cuny nezapomenutelné postavy, které se vyznačovaly hloubkou, intelektuální silou a vnitřní rozpolceností, čímž se zapsal do dějin evropské kinematografie jako jeden z nejvýraznějších charakterních herců své doby.