Jaroslav Brabec

Jaroslav Brabec se narodil 14. června 1954 v Praze a je český filmový a televizní kameraman, režisér, scenárista a vysokoškolský pedagog. V roce 1979 dokončil studium kamery na FAMU a následně nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde od roku 1983 pracoval i jako režisér. Kameramanské začátky a spolupráce s významnými režiséry Jako samostatný kameraman debutoval právě snímkem Džusový román (1984) a výrazně na sebe upozornil kamerou ve filmu Poklad hraběte Chamaré (1984). Jaroslav Brabec se podílel hlavně na celovečerních hraných filmech Zdeňka Trošky, mezi které patří O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Zkouškové období nebo Z pekla štěstí 2. Spolupracoval také s Věrou Chytilovou na filmech Kopytem sem, kopytem tam a Mí Pražané mi rozumějí, s Dušanem Kleinem na snímku Kdo se bojí, utíká. Režijní debut a autorské filmy V 90. letech režíroval a natočil hororový snímek Krvavý román, který se stal jeho režijním debutem. Film Krvavý román (mezinárodní anglický název Horror Story) z roku 1993 představuje svébytnou adaptaci Váchalova románu z roku 1924, která pracuje s přenosem literární poetiky, čerpající z brakových románů 19. století, do jazyka kinematografie. Následoval thriller Holčičky na život a na smrt (v obou hrála jeho manželka Veronika Freimanová). Úspěšný film Kuře melancholik Kameraman a režisér Jaroslav Brabec si pro svůj třetí režijní opus zvolil poněkud neobvyklou předlohu: povídku Kuře melancholik zapomenutého autora Josefa K. Šlejhara, která poprvé vyšla v roce 1889. Kuře melancholik je český film režiséra Jaroslava Brabce z roku 1999, který byl oceněn Českým lvem za nejlepší kameru a výpravu. Jaroslav Brabec věnoval náročnému projektu čtyři roky usilovné práce. Ocenění a uznání Jaroslav Brabec je držitelem tří ocenění Český lev za nejlepší kameru za filmy Krvavý román (1993), Kuře melancholik (1999) a Andělská tvář (2002). Andělská tvář (anglický název Angelic Face) je český dobrodružný romantický film z roku 2002 režírovaný Zdeňkem Troškou, kde Jaroslav Brabec působil jako kameraman. Za svou tvorbu byl oceněn pěti cenami Český lev a řadou cen v zahraničí. Televizní a dokumentární tvorba Ve filmu PF 77 podle Vlasty Chramostové zpracoval počátky Charty 77. Většinu další produkce vytvořil pro televizi, z této doby lze jmenovat filmy Samota, Zlatá brána, seriál Hraběnky nebo Americké dopisy o životě Antonína Dvořáka. Nepočetná dokumentární tvorba je pozoruhodná dvěma tituly: Jan Masaryk (1. díl Život, 2. díl Smrt, oba 1998) a Paralelní portrét (2005). Pedagogická činnost a fotografická tvorba Od roku 1987 působí na katedře kamery na FAMU, 2006 se habilitoval a v současné době je profesorem. Ve své tvorbě se zaměřuje nejen na film, ale také na fotografii, kterou vnímá jako prostor absolutní volnosti a svobody tvorby, oproti striktním pravidlům filmového štábu. Zabývá se i fotografií a mimo jiné soustavně zaznamenává expresivní portréty českých výtvarníků, které souborně představil na výstavě Orbis Artis v roce 2008 v Brně, Praze, Bruselu a New Yorku.