Viktor Müller

Vladislav Müller se narodil 19. března 1936 v Bratislavě jako slovenský herec. Vladislav Müller, známy ako Vlado Müller (* 19. marec 1936, Bratislava – † 20. jún 1996, Bratislava) bol slovenský herec. Otec speváka Richarda Müllera. Po smrti matky při porodu vyrůstal u otce v Bratislavě. V roku 1954 absolvoval Odborný divadelný kurz pri Štátnom konzervatóriu v Bratislave. Divadelní začátky Vlado Müller zahájil svou profesionální kariéru velmi mladý. V rokoch 1954 – 1956 a 1956 – 1966 bol členom Krajského divadla v Nitre. Vojenčinu vykonával ako herec Armádneho divadla v Martine (1956 – 1958). V rokoch 1966 – 1990 bol členom činohry Novej scény v Bratislave. Vlado Müller bol psychologicko-realistickým hercom, ktorý priniesol na slovenské jeviště nový herecký typ. Filmové začátky a první úspěchy Do filmu vstoupil Vlado Müller již v roce 1953 epizodní rolí ve filmu Rodná zem. Prvý raz sa objavil v hudobnom filme Josefa Macha Rodná zem (1953), v roku 1960 si zahral v gruzínsko-československej koprodukcii Prerušená pieseň, v snímke Františka Kudláča Na pochode sa vždy nespieva a v televíznom spracovaní známeho vojnového románu Ladislava Mňačka s názvom Smrť sa volá Engelchen (Ivan Balaďa). Významný průlom přišel v roce 1964, kdy si zahrál hlavní roli ředitele Kudrny ve filmu Accused režisérů Jána Kadára a Elmara Klosa. Klos a Kadár zverili v roku 1964 Müllerovi hlavnú úlohu v dráme Obžalovaný. Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Spolupráce s Martinem Hollým Nejdůležitější filmové role získal Vlado Müller od režiséra Martina Hollého. Veľké herecké príležitosti mu ponúkol režisér Martin Hollý. V jeho filmoch si zahral financa Pardeka Medená veža (1970) a Orlie pierko (1971), majiteľa krajčírstva Alfréda Bluma Smrť šitá na mieru (1979), kaprála rakúsko-uhorskej armády Hoferika Signum laudis (1980). – najskôr v roku 1979 v dráme Smrť šitá na mieru, ktorá bola hereckým koncertom Vlada Müllera a Milana Kiša. Za herecký vrchol považujú kritici Müllerovu kreáciu kaprála Hoferika vo filme Signum laudis z obdobia prvej svetovej vojny (1980). Vrchol kariéry - Signum Laudis Nejslavnější rolí Vlada Müllera se stala postava kaprála Hoferika ve válečném dramatu Signum Laudis z roku 1980. V hlavných úlohách sa predstavili Vlado Müller ako ikonický kaprál Hoferík, Josef bláha, Ilja Pachař alebo Radovan Lukavský. Vlado Müller shines in the starring role, and thanks to careful casting, each and every bit part is memorable. Hollý za tento film dostal zvláštnu cenu poroty na Filmovom festivale v Karlových Varoch. Film získal anglický název The Medal a stal se jedním z nejlepších československých válečných filmů. Televizní tvorba a seriály Vlado Müller se výrazně uplatnil také v televizní tvorbě. Vlado Müller se výrazně uplatnil i v televizní tvorbě. Účinkoval v řadě televizních filmů jako Sedem svedkov, Čierne ovce, Americká tragédia, Louis Pasteur, Krkavci či Chuť vody. Diváci si ho pamatují také ze seriálů A. C. Dupin zasahuje, Straty a nálezy, Muž, který nesmí zemřít, Přátelé Zeleného údolí či Alžbetin dvor. Mimořádnou popularitu mu přinesl dětský seriál Přátelé Zeleného údolí (1980), kde ztvárnil nezapomenutelnou roli hajného Horyny. V tomto dvanáctidílovém seriálu vytvořil postavu moudrého a přírodě oddaného lesníka, který se spřátelí s městským chlapcem Pavlíkem a učí ho poznávat krásy přírody. Konec kariéry a smrt Herecká kariéra Vlada Müllera skončila tragicky v roce 1990. V roce 1990 utrpěl vážný pracovní úraz (zlomeninu bedrového kloubu), když se pod ním prolomila podlaha v divadle. Po operaci se již nikdy nevrátil na jeviště a odešel na svou chatu, kde žil v ústraní. Posledný raz stál pred kamerou v roku 1994, kedy si spolu s Karolom Machatom a Ladislavom Chudíkom zahral v televíznej adaptácii prózy Stanislawa Stampfla s názvom Psí život. Později mu byla diagnostikována rakovina, které 20. června 1996 podlehl. Na konte má viac než 150 úloh, a tiež takmer štvrťstoročie, ktoré strávil na doskách Novej Scény v Bratislave.