Miroslava Hozová

Miroslava Hozová, známá pod uměleckým jménem Slávka Hozová, se narodila 7. července 1944 v Praze a je česká herečka. Vystudovala herectví na DAMU v letech 1961-1965, kde jejími pedagogy byli například Vítězslav Vejražka nebo Ilja Prachař. Divadelní kariéra Po dokončení studií působila dvě sezóny v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (1965-1967), poté krátce v Klicperově divadle v Hradci Králové (1967-1968). Od roku 1968 natrvalo zakotvila v pražském Divadle S. K. Neumanna, respektive Divadle pod Palmovkou, kde působila až do roku 2001. Zde vytvořila ženské hrdinky především ve světových dramatech jako Sen noci svatojánské, Vojna a mír, Jeptiška, Tramvaj do stanice Touha, Peer Gynt, Dům doni Bernardy nebo Kočka na rozpálené plechové střeše. Věnuje se i divadelní režii, například u inscenací Lucerna a Balada ze Salamanky. Filmová kariéra Již za studií se začala objevovat před kamerou a vedlejší dívčí role vytvořila například ve filmech Na laně (1963) nebo Perličky na dně (1965). Většinou ztvárňovala vedlejší úlohy ve filmech jako Strakatí andělé (1964),...a pozdravuji vlaštovky (1972), Škaredá dědina (1975), Jak se budí princezny (1977) nebo Jak svět přichází o básníky (1981). V pohádce Jak se budí princezny (How to Wake a Princess) hrála roli Bětky, manželky Jakuba. V oblíbených komediích Jak svět přichází o básníky (How the World Is Losing Poets) (1982) a Jak básníkům chutná život (1987) se představila jako paní Ječmenová, manželka postavy ztvárněné Josefem Somrem. Televizní tvorba Pravděpodobně obsahově největší příležitost jí poskytl seriál Synové a dcery Jakuba Skláře (1985), kdy rozehrála postavu obětavé a starostlivé Fanynky, švagrové Jakuba, která se po smrti jeho ženy (a své sestry) Terezky stává náhradní maminkou sedmi zpola osiřelých dětí. Později se před kamerou uplatnila jen příležitostně v postavách matek a manželek v televizních filmech jako Nechci nic slyšet (1978), Muž přes palubu (1980) nebo Poločas štěstí (1984).