Eugeniusz Kaminski

Eugeniusz Kamiński, narozen 8. listopadu 1931 v Bydhošti, zemřel 15. října 2018 ve Varšavě, byl významný polský herec s bohatou filmovou a divadelní kariérou. Vzdělání a divadelní začátky V roce 1956 absolvoval Státní filmovou školu v Lodži a ve stejném roce debutoval v Novém divadle v Lodži. Jeho divadelní kariéra se rychle rozvíjela a postupně působil v několika významných polských divadlech. V letech 1956-1959 a 1962-1968 byl členem Nového divadla v Lodži, v období 1960-1961 působil v Polském divadle v Poznani a v letech 1961-1962 v Divadle Słowackého v Krakově. Následně se v letech 1968-1970 vrátil do Lodže, kde vystupoval v Lidovém divadle. Varšavské období Od roku 1971 spojil svou kariéru s varšavskými divadelními scénami. Postupně působil v Klasickém divadle (1971-1972), divadle Studio (1972-1979), divadle Na Woli (1979-1986), Národním divadle (1986-1990) a nakonec v Polském divadle ve Varšavě (1990-1999). Za svou divadelní tvorbu získal v roce 1965 Čestnou plaketu v Lodži. Filmová kariéra Eugeniusz Kamiński vytvořil během své kariéry téměř 150 divadelních a filmových rolí. Jeho filmografie zahrnuje spolupráci s významnými polskými režiséry. Mezi jeho první filmové role patřily vystoupení ve snímcích Jerzyho Kawalerowicze Prawdziwy koniec wielkiej wojny (1957) a Tadeusza Chmielewského Ewa chce spać (1957). Významné filmové role V 70. letech ztvárnil roli Flamanda ve filmu Poludnik zero (1971) režiséra Waldemara Podgórského. Tento černobílý film se odehrává na jaře 1945 v malém mazurském městečku, kde se bývalý poručík Bartkowiak snaží zavést pořádek a organizovat normální život v oblasti terorizované bandou lupičů vedenou Szczygiełem. Další významnou rolí byla jeho účast ve filmu Krótkie zycie (1976) režiséra Zbigniewa Kuźmińského. Tento snímek se odehrává v roce 1949 na Podhalu, kde probíhají poslední boje s kontrarevolučními skupinami. Kamiński zde ztvárnil jednu z hlavních postav v příběhu o Staszku Koczesovi, který se zapojuje do akce likvidace bandy vedené Emirem. Pozdější tvorba V 90. letech se Kamiński objevil v seriálu a filmové verzi Kuchnia polska (1991, 1993) režiséra Jacka Bromského, kde ztvárnil postavu Władysława Łabuze. Tento příběh sleduje osudy poručíka Stanisława Szymanky, který se po válce vrací do Polska se svou anglickou manželkou Margaret, ale je zatčen bezpečnostními složkami v den narození své dcery. Během své kariéry spolupracoval s dalšími významnými režiséry jako Stanisław Różewicz (Wolne miasto, 1958), Janusz Morgenstern (Życie raz jeszcze, 1964) a Janusz Zaorski (Matka Królów, 1982). Objevil se také v populárních filmech jako Jak rozpętałem drugą wojnę światową (1969), Westerplatte (1967) a v seriálech Polskie drogi (1976) a Dom (1980). Závěr kariéry V pozdějších letech své kariéry se objevil v seriálech Królewskie sny (1988), Pogranicze w ogniu (1991) a ve filmu 1968. Szczęśliwego Nowego Roku (1992). Jeho poslední známou rolí bylo účinkování v seriálu Tygrysy Europy (2003) režiséra Jerzego Gruzy. Eugeniusz Kamiński byl uznávaným hercem, který svým talentem a všestranností zanechal významnou stopu v polské kinematografii a divadelním umění.