Zdeněk Černín

Zdeněk Černín, narozen 2. září 1954 v Opavě, je český herec, divadelní režisér a pedagog. Vystudoval gymnázium v Opavě a v roce 1978 absolvoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením profesorů Rudolfa Krátkého, Jaroslava Dufka a Pavla Hradila. Divadelní začátky a formování kariéry Své první profesionální angažmá nastoupil v Severomoravském divadle v Šumperku, kde během dvou sezón vytvořil několik významných rolí, mezi nimi Thyla Ulenspiegla ve stejnojmenné Gorinově hře, D'Artagnana v muzikálu Tři mušketýři po třiceti letech či hlavní mužskou roli v Gelmanově hře My, níže podepsaní. Po dvou letech šumperského působení se Zdeněk Černín vrátil do Brna, kde se stal členem souboru Mahenovy činohry. Zde ztvárnil jednu ze svých nejvýznamnějších rolí - titulní postavu ve hře Amadeus (1982) Petera Shaffera, kterou později sám režíroval v Městském divadle Brno. Významné divadelní role K dalším významným divadelním rolím Zdeňka Černína patřil poručík Emil ve Slaměném klobouku (1987), Bulanov v Lese (1987), Orin ve hře Smutek sluší Elektře (1988), sluha Pomet ve hře Dundo Maroje (1989) či učitel Kudrlička v Našich furiantech (1989). V roce 1992 odešel ze souboru Mahenovy činohry a působil nejdříve jako herec, později jako režisér v Městském divadle Brno. Zde se uvedl jako herec v titulní roli Nashovy komedie Obchodník s deštěm a v roce 1994 zde debutoval jako režisér inscenací Naše městečko. Filmová a televizní tvorba Vedle bohaté divadelní kariéry se Zdeněk Černín objevil také v několika filmových a televizních projektech. Širší veřejnosti je znám především díky roli advokáta Vodičky v populárním seriálu TV Nova Ulice, kde se objevil ve 35 epizodách. Tento dlouhoběžící seriál, vysílaný od roku 2005, představuje jeden z jeho nejvýraznějších televizních počinů. V seriálu Ulice ztvárnil postavu JUDr. Vodičky , což byla role, která mu přinesla širší diváckou popularitu. Kromě Zdeňka Černína se v tomto seriálu objevili také další známí herci jako Jan Vlasák, Michaela Maurerová, Luboš Veselý, Pavel Kříž, Jiří Vyorálek či Adrian Jastraban. Z filmové tvorby stojí za zmínku jeho účinkování v televizní inscenaci o profesoru Viktoru Kaplanovi. V tomto snímku, kde hrál po boku Ivo Kubečky a Ivany Valešové, byl ztvárněn příběh profesora inženýra Viktora Kaplana (1876-1934), rakouského rodáka, který byl velmi hrdý na své československé státní občanství. Ačkoliv se narodil a je pochován v Rakousku, celé své dílo uskutečnil v Brně. Pedagogická a režijní činnost Kromě herectví se Zdeněk Černín věnoval také režijní práci a pedagogické činnosti. Jeho režijní portfolio zahrnuje řadu úspěšných inscenací, mezi něž patří Alžběta Anglická (1995), za niž představitelka hlavní role Zdena Hefortová obdržela cenu Thálie, dále Heda Gablerová (1996), Othello (1996), Kean IV. a Amadeus (1997), Les (1998), Mistr a Markétka, Naši furianti (1999), Sluha dvou pánů (2000), vlastní text hry Libuša (2001), Libertin (2002), Přelet nad kukaččím hnízdem (2002), Gogolovy Hráči (2003), Čekání na Godota (2003) a Racek (2004). Pozdější kariéra Kromě působení v Městském divadle Brno hostoval Zdeněk Černín také v dalších divadlech u nás i v zahraničí. V říjnu 2001 se poprvé představil jako operní režisér na scéně Moravského divadla Olomouc režií Mozartova Dona Giovanniho. Mimo Městské divadlo Brno působil jako umělecký šéf Slezského divadla v Opavě. V posledních letech byl znám televizním divákům především díky své roli v seriálu Ulice, kde ztvárnil advokáta Vodičku. V letech 2013 až 2020 vedl vlastní Dvorní divadlo manželů Černínových , kde mohl plně uplatnit své bohaté zkušenosti z divadelní scény. Zdeněk Černín patří k výrazným osobnostem českého divadla, jehož všestranný talent se projevil nejen v herectví, ale i v režijní a pedagogické práci.