Anneli Sauli

Anneli Sauli (rozená Anneli Helena Savolainen; 6. srpna 1932, Pyhäjoki, Finsko – 15. března 2022, Helsinky, Finsko) byla významná finská herečka, jejíž kariéra zahrnovala téměř sedm desetiletí, více než 40 filmů a významnou práci v televizi i divadle. Původ a začátky kariéry Anneli Sauli se narodila v Pyhäjoki ve Finsku romskému otci Valdemarovi Schwartzovi a finské matce Salli Marii Heikkilä. Vyrůstala ve skromných podmínkách ve venkovském Finsku, což formovalo její přístup k životu i kariéře. Její filmová dráha začala v roce 1953 rolí ve snímku Me tulemme taas (Přicházíme znovu). Téhož roku přišel její průlom v titulní roli filmu Hilja – maitotyttö (Mlékařka), který ji etabloval jako významnou hvězdu finské kinematografie. Erotické podtóny tohoto filmu vedly k jejímu srovnávání s mezinárodními ikonami jako Harriet Andersson, Sophia Loren a Brigitte Bardot. Zlatá éra ve finské kinematografii V 50. letech patřila Anneli Sauli k nejzářivějším hvězdám finského filmu. Byla pod smlouvou u největší finské produkční společnosti Suomen Filmiteollisuus (SF). Mezi její nejvýznamnější filmy z tohoto období patří Miriam (1957), který byl uveden na 8. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. V tomto snímku režiséra Williama Markuse ztvárnila sedmnáctiletou osiřelou dívku, která po smrti své tety začíná pracovat jako služebná u rodiny Allnesových. Film zkoumá témata lásky, sociální hierarchie a společenských omezení v malé komunitě. Dalším významným dílem v její filmografii byl film 1918 (1957), který je považován za nejlepší film nejplodnějšího finského režiséra Toiva Särkkä. Särkkä byl také tím, kdo jí dal umělecké jméno Sauli pro její první film Me tulemme taas (1953), který produkoval. Mezi další důležité filmy z tohoto období patří Jokin ihmisessä (1956) podle románu Miky Waltariho. Mezinárodní kariéra v Německu Když finský filmový průmysl v 60. letech upadal, Sauli se přestěhovala do Západního Německa, kde natočila přibližně deset filmů pod jménem Ann Savo. V Německu účinkovala v mnoha populárních žánrových filmech té doby, ale také ve snímcích s mimořádnou uměleckou hodnotou. Mezi její nejvýznamnější německé filmy patří Unruhige Nacht (Neklidná noc, 1958) režiséra Falka Harnacka, kde ztvárnila postavu Ljuby. V Německu se také objevila v několika známých kriminálních thrillerech, včetně Die toten Augen von London (Mrtvé oči Londýna, 1961), kde hrála postavu Fanny Weldon, a Das Testament des Dr. Mabuse (Testament doktora Mabuseho, 1962), kde ztvárnila roli Wackel-Heidi. Tyto filmy patřily k populárním žánrovým snímkům své doby a pomohly jí vybudovat mezinárodní renomé. Návrat do Finska a divadelní kariéra Po návratu do Finska pokračovala Sauli v herecké kariéře. Byla také divadelní herečkou po více než 25 let, než v roce 1996 odešla do důchodu. Její divadelní práce, ačkoli méně známá než filmová, tvořila významnou část její umělecké dráhy a přispěla k jejímu všestrannému hereckému profilu. Pozdní kariéra a uznání Jedním z jejích posledních a nejvýznamnějších filmů byl The Man Without a Past (Muž bez minulosti, 2002) uznávaného finského režiséra Akiho Kaurismäkiho. V tomto oceňovaném snímku, který získal Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, ztvárnila roli majitelky baru. Film vypráví příběh muže, který po ztrátě paměti začíná svůj život od nuly a nachází lidskost a lásku mezi nejchudšími obyvateli Helsinek. V roce 2009 se objevila ve filmu Kohtaamisia, za který získala v roce 2010 svou první nominaci na cenu Jussi (finské Oscary) po filmové kariéře trvající více než 57 let. V roce 2013 obdržela cenu Jussi za celoživotní přínos filmu, což bylo významným uznáním její dlouhé a bohaté kariéry. Osobní život Anneli Sauli byla dvakrát vdaná, oba její manželé byli herci a režiséři. S filmovým režisérem a hercem Åke Lindmanem byla v manželství v letech 1956 až 1962 a s režisérem a hercem Jaakko Pakkasvirta v letech 1965 až 1968. Měla jednu dceru. Odkaz Anneli Sauli zemřela 15. března 2022 v Helsinkách ve věku 89 let. Její poslední vystoupení bylo v dokumentárním filmu Annelin aika (Annelin čas), který zkoumá její život a kariéru. Dokument režírovala a napsala Saara Cantell. Festival Red Carpet odhalil v roce 2022 Anneli Sauliové hvězdu na Tähtiraitti (Hlavní třída hvězd) v Hyvinkää. Anneli Sauli zůstává jednou z nejvýznamnějších postav finské kinematografie, jejíž kariéra překlenula téměř sedm desetiletí a zahrnovala práci ve Finsku i v zahraničí. Její schopnost přizpůsobit se měnícím se trendům v kinematografii a její všestrannost jako herečky z ní činí jedinečnou osobnost v historii evropského filmu.