Mrazivá výpověď o tom, jak komunistický režim držel pod krkem kněžské vzdělávání. Minimalismus, třeskutě dusná atmosféra, odcizení, podezírání, zbabělost a odvaha, kompromisy za cenu zkřivení charakteru, vydírání. Věčná otázka, kolik můžu slevit ze svých zásad a jak se neušpinit ve snaze vyjít s temnými charaktery. „Kdo má nevinné ruce a čisté srdce,“ opakuje studentům ten, kdo na nich má hromadu bláta. Stručné dialogy, záměrně chybí polopatické vysvětlení, nedoslovnost, náznaky. Největším zážitkem při odchodu je právě ta mrazivost zažraná pod kůží ještě dlouho po skončení filmu. „Si konečně uvědomte, že tady nejsme od toho, abychom byli šťastni,“ klade budoucím kněžím na srdce spirituál. Stručné hodnocení obludnosti komunistického režimu.
