Největší dar

Slovy klasika: Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Scénář opravdu pracuje se zajímavým námětem pohádky postavené na slovanské mytologii ale nedává moc smysl a dialogy šustí papírem tak moc, že radši postavy zbytečně často křičí a herecké výkony tomu taky moc nepomáhají. V případě dětských herců a hlavně víl jsou celkem otravné, jinde pak pouze zvláštní (Vančura, Slavíková) a někteří herci jsou tady třeba úplně zbytečně (Zedníček, Čtvrtníček), stejně jako koza nebo lektvar lásky. Nahoru to pak tahá především klan Polívkových, hlavně Chantal a Anička, zatímco Bolek taky nepodává nejlepší výkon své kariéry, a pak další mužští bohové, hlavně Nový a jeho sympatický Radegast. Jedná se tak o jednu z mála postav, ke které jsem si vybudoval nějaké sympatie. U ostatních moc nefungují motivace, stejně jako v tomhle světě nefunguje logika. Například víc než vševědoucí bůh ví i babka kořenářka, mocnější než bohové jsou i děti a Smrťák se může jen tak válet v knihách a nikomu to nevadí. Obecně mi Smrťákova postava, jako čtenáři Pratchettovy Zeměplochy, dost nevyhovovala. Ani po filmařské stránce se pak nejedná o bůhví jaký skvost. Kamera se sice sem tam o nějaké umění snaží ale moc to nefunguje. Jediná scéna, která byla nějak kinematograficky zajímavá, je příchod zimy, který vypadá jako by vypadl z nějakého mnohem lepšího filmu. Poměrně solidně pak dopadly i kostýmy a bezesporu nejlepší složkou celého filmu je hudba. Díky ní si opravdu uvědomíte, o co jsme přišli s odchodem Davida Stypky. I když texty písní se drží spíše na úrovni scénáře než hudby. Suma sumárum nechápu jak bohové mohli dopustit něco takového na svůj účet.