-
90%
Opus magnum nejen Haliny Pawlowské a Milana Šteindlera (oba získali Českého lva), ale především skvostného Franciszka Pieczky v roli tatínka, ústředního hybatele veškerého dění. Sebeironie byla vždy silnou stránkou autorky scénáře, tady je skvěle zkoncentrovaná (a podtržená velice sebeironickou roličkou ukrajinské neteře Vasiliny). Jde vlastně o povídkový film složený z epizod členěných kreslenými předěly a slokami staré ukrajinské pijácké písně (zpívané rusínským sborem v čele se skvělou Marienkou Mačoškovou). Filmová hudba zkomponovaná Petrem Ulrychem získala poprávu Cenu Alfréda Radoka, Pieczka Českého lva, na kterého byl nominován, bohužel nezískal.
-
75%
Když člověk vidí víc věcí od Haliny Pawlowské, má pocit, že všechno je to "na jedno brďo". Tento film mi připadá nejlepší po všech stránkách, co se týče hereckých výkonů, hudby Petra Ulrycha, kamery Jiřího Krejčíka, apod. Nezařadila bych ho sice přímo mezi klenoty naší kinematografie, to si myslím, že tam máme klenoty větší, ale svou nezaměnitelnou poetiku nicméně má. A tatínek v podání Franciszeka Pieczky je fantastický! A za všechny dobré hlášky aspoň tuto : Olga: Můj otec byl chudý, ze své domoviny si donesl jen černý kabát. Za války si ho v něm spletli Němci i Židi. Otec ale neměl rád ani Němce ani Židy. Měl rád jen Oskara Kahlera, který byl ukrajinský Žid německého původu.
-
Určitě jeden z nejlepších filmů brzké porevoluční doby, podle mě navíc bezesporu nejlepší dílo dvojice Pawlovská-Šteindler. Film skýtá zajímavé hlášky, které jsou mnohdy jsou opravdu nesmrtelné, stejně jako herecký výkon Franciszka Pieczky. Vynikající ztvárnění podtrhuje mistrná hudba Petra Ulrycha.