Chata (2019)

Psychologické drama o ztrátě křesťanství doslova podporující hrůzu trpícího jedince a o traumatu nad sebevražednou ztrátou matky od rodiny. Jako pojítko děsivého účinku je použita panenka, která tak vyvolává pocit, že v celém příběhu hraje nejdůležitější roli. Ta role je však ve vytváření emocí a nálad v charakterech daných postav dle situace v rámci vývoje děje. Byť se to na první pohled nezdá, hlavní devizou je vztah mezi křesťanstvím a sebevražedným činem. Emočních scén, právě v tomto kontrastu, je tu několik. Biblických výjevů je skutečně obrazově ztvárněno více než dost a právě tyto výjevy vytvářejí onen nejsilnější emoční pocit. Například vnímání reality rozpadající se pod kříži, obrazy světců a mrtvol. Nebo opakující výzva k pokání neotevírající bránu do nebeského království, která působí jako meč zapíchnutý v těle ve jménu viry. Své vyjadřují i malinkaté panenky v domečku pro panenky. Tak, jak jsou rozptýleny, zdůrazňují duševní stav lidí. Vše má své místo, vše má svůj smysl, vše je vyprávěno výhradně ze subjektivních hledisek. Tady zkrátka všechno souvisí se vším. I ten ledový sníh venku plně odráží situaci v domku. Děti nikdy nepociťovali takovou samotu a chlad, jako nyní. Snímek byť se zdá jednoduchý, opak je pravdou. Tady nestačí pouze sledovat počínání postav. Tady se musí zároveň i přemýšlet nad danou situací, podstatou věci a hlavně nad skrytými motivy ukrytých právě v oněch obrazech posloupnosti příběhu. Kdo celý tento koncept plně pobere, má vyhráno.

Nuda