Národní třída (2019)

Příběh sígra z ponurého sídliště žijícího svůj svět a přísně se držící svých zásad. Je to takové jednoduché filmové seznámení s charakterem ve slušné společnosti ne zrovna populárního člověka, kdy se postupně dozvídáme co je vlastně zač a čím si v minulosti prošel. Jako portrét se to povedlo. Určitě si každý ve svém městě vybaví někoho podobného. Všude někdo takový je. V pozadí toho všeho je ale víc a těžko říct, jestli si toho vůbec po divácké stránce lze všimnout, neb Hynek Čermák v roli sígra na sebe strhává pozornost dokonale. Každopádně náznaků je více než dost. Atmosféra se veze v potemnělosti ve smutné realitě zklamaného života, ale přeci jen jakoby tomu chyběla výraznější šeď, která by všemu dala výraznější ráz. Události točící se kolem peněz mají s realitou hodně společné, ale události zasazené do událostí 17. listopadu 1989 bohužel vyznívají dosti nepatřičně až trapně. Ani jako vtípek to vůbec nevyznívá. Snad by neuškodilo i více osobní psychologie, i když Hynek Čermák svou roli skutečně pojal dokonale. Snímek nepatří mezi nejhorší a své místo v divácké přízni by dostat mohl. Jen je pro užší výběr diváků.

Šla jsem na to se synem. Takové filmy nejsou můj šálek kávy, jak se říká. Nicméně zas tak hrozné to nebylo. Rozhodně to nebylo tak vtipné jako Dycky Most!, jak konstatoval i syn, ale o to to zas bylo akčnější, hotový thriller! A s otevřeným koncem. Zavřeli Vandama přece jenom nakonec do vězení? Nebo se s Luckou odstěhovali do hor a tam si otevřeli malé pohostinství a žili tam v lásce až do konce svého života? Výkon Hynka Čermáka byl opravdu vynikající! Jak kdyby takovým člověkem skutečně byl! Rovněž se mi líbilo setkání Vandama se svým bratrem Romanem, boháčem, který žije se svou ženou a dvěma malými synky v luxusní vile s krásným výhledem na Prahu a má prakticky všechno, co si v dnešní době člověk může jen přát. Jan Cina ("Nejsi buzerant! Že ne?" "Neee!!!") je taky výborný po všech stránkách a velmi silně na mne zapůsobil příběh Vandamova otce a jeho sebevražda, když zjistil, že onemocněl rakovinou. A bylo mi líto toho divočáka! Já vím, na šípkové omáčce bych si ho dala taky, a možná i s tím zelím, ale jak tak hezky roztomile koukal a všude čmuchal jak psík, a pak ho zastřelili... Naštěstí toho druhého, který se v tom lese objevil, nezastřelili! :-) Jinak hodně mě vždycky zajímá u filmu hudba. Ta Pergolesiho Stabat mater dolorosa byla krásná a musím říct, že mě DOST překvapila!

Hodně povedené dílo. Přes všechny vulgarismy a jednoduchý příběh hodně vypovídá o naší době. Kdo má peníze, má moc a může cokoli. Kdo je nemá a žije si svůj malý život, musí "držet hubu a krok". Pokud vybočí, tak přes ní dostane.

Super film! Pod tvrdou slukou a všemi těmi vulgarismy a zdarma rozdávanými pěstmi je skryt nádherný, ale smutný lidský příběh z pražského legendárního sídliště, který se režisérovi opět podařilo nádherně odvyprávět a hlavně zakončit nečekaně silným závěrem. Zdánlivě jednoznačný film, jenž dokáže překvapit skvělými kontrasty a skvelym hudebním doprovodem. Milé překvapení a druhá pozvánka na další filmový počin Štěpána Altrichtera.