Obyčejná rodina z Nymburka. Jarda a Katka Staňkovi. Vedou spolu provaznictví v uličce u náměstí. V obchodních i rodinných strategiích se ale, slušně řečeno, dost často neshodují. Jejich patnáctiletý syn Luděk chodí do kvarty místního gymnázia, chtěl by se stát hip-hoperem, ale zatím se cítí spíš nepochopen. Dcera Janička by se zase navzdory všem ráda stala právničkou, jako její strýc Vladimír Novotný, nejobávanější nymburský právník. Vladimírova krásná žena Pavlína by něco moc ráda, ale vůbec neví, co by to mělo být. To děda Václav ví moc dobře. Má nejradši kaši, ovšem ne tu, co dělají v domově důchodců. Staňkovi, jejich příbuzní, známí a sousedé, nejsou, jak už to bývá, se svými životy docela spokojeni. Že by ale nakonec mohlo být i hůř, na to v rozhodující chvíli nikdo z nich samozřejmě nemyslí.
Nejvíc se to odhaluje ve chvílích, kdy se to pokouší moralizovat - když pochopíte, co je podle Kolečka správně a co za vším tím výsměchem stojí. Obecně mi není blízké vysmívat se slabším, a to je základ Kolečkova resumé. Plus všechny ty klišé a stereotypy, z nichž většina je odkoukaná z amerických komedií, takže v českém prostředí působí extrémně nepřirozeně. Když se k tomu připočtou špatně vedení dětští herci, kteří by to měli táhnout...
