Smrtihlav (2017)

Po skončení snímku jsem se nemohl ubránit porovnání s nedávným snímkem Anthropoid,který pojednává o tom samém. Jenže zatím co se Anthropoid zaměřil čistě jen na osudy parašutistů a jejich misi,tak Smrtihlav to celé pojal o něco rozsáhleji. Vidím zde první polovinu,která je zaměřena na život samotného Heydricha a druhou polovinu zaměřenou na osudy Československých parašutistů. Za mne bych více ocenil právě tu první půli,která měla i celkem spád. Bohužel mi to celé přišlo příliš zdlouhavé a vzhledem k látce i překvapivě nezáživné. Tohle podle mě připadá na vrub režii,která nebyla schopna z takového tématu vytěžit více. Ve výsledku je pro mne jasným vítězem Anthropoid. Kdyby celý snímek pojednával jen o životě Heydricha a šel více do hloubky,tak by to mohlo být o dost lepší.

Mě na tomhle vadily žluté tramvaje, kostel mohl být také trochu lépe vybrán, nechápu proč si v Praze nenatočili aspoň exteriér a útok v kostele je vyloženě odfláknutý. Herecky je to ale slušný a má to i temnou atmosféru. Anthropoid byl ale lepší.

Jak název napovídá, primárním cílem tvůrců bylo přiblížit postavu nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. Po zhlédnutí ale nabývám dojmu, že film o muži se železným srdcem vypověděl nicotně málo. První polovina, vázaná výhradně na Heydrichovu osobu, je sledem nesouvislých scén, které sice představí Heydrichův cit pro organizovanost a systematické "pročištění" země, narůstající krutost či chladnou odměřenost vůči manželce, kořeny tohoto zla ale nepřiblíží. Během několika scén se z rozpolceného námořníka stává bezcitná bestie, postupný přerod či zásadní zvrat je ale divákovi odepřen. Věřil Heydrich Hitlerově ideologii bezmezně a konal tedy hrůzné činy ve zfanatizovaném stavu, nebo si byl vědom svých hříchů a jeho "pracovní výkonnost" byla dána obyčejnou touhou po moci? Je jasné, že dodat jednoznačnou odpověď je téměř nemyslitelné v rámci dostupných informací, na druhou stranu je nutné se moci do postavy maximálně pohroužit a pochopit ji, což umožněno není a o tyranovi se dozvíme pouze to, že je tyran, ne však proč. Celkový dojem tak upadá s množstvím bezvýznamných scén, které jsou řemeslně zvládnuté, žádný efekt ale nevyvolají. Druhá polovina se soustředí na osud českých parašutistů. Nutno dodat, že se jedná o zahraniční pohled na českou historii značně zdeformovanou pro potřeby zámořského publika - parašutisté tak mají ruský přízvuk, hory jsou větší, sněhu je víc a některá historická fakta jsou doladěna akcí a melodramatičností ( viz. transparentní smrt Morávka, bitva v kostele, kdy si odbojáři zbraně propůjčily z Predátora atd. ). Pro historiky pravděpodobně trýznivý zážitek, pro obyčejného Čecháčka stravitelné. I přes historické paskvily jsou pasáže s parašutisty výrazně zábavnější než 1. polovina a v samotném závěru dosahují i částečně úspěšného emocionálního nátlaku. Jen nevím, zda je to filmařským umem, mou vlasteneckou povahu, či prostě tím, že jsem citlivka. 60%