V roce 1965 převzala v Indonésii násilně moc armáda. Do té doby „malé ryby“ místního podsvětí, zloději či vymahači dluhů, dostaly od vojáků jediný úkol: zabíjet komunisty. Jejich eskadry smrti a představitelé režimu vyvraždili více než milion údajných komunistů, etnických Číňanů a intelektuálů. Dánští filmaři nyní vyzvali bývalé vůdce těchto jednotek, aby se pokusili své řádění ztvárnit v hraném filmu a proces zdokumentovali. Anwar a jeho druzi tak tančí minulostí ve stylizovaných scénách, oslavují „osvobození“ duší mrtvých komunistů, vyslýchají oběti převlečeni za gangstery z hollywoodských filmů 50. let nebo se prohánějí prérií a kosí nepřátele jako dobyvatelé Divokého západu. Natáčení filmu je soustem pro místní média a oživování nevyřešené minulosti vyvolává rozporuplné reakce Indonésanů. Vrazi vtipkují o svých činech v televizních show a jsou oslavovanými hosty státních představitelů. Dokument Způsob zabíjení je děsivým vhledem do myslí masových vrahů a sondou do společnosti, kterou pomohli stvořit. (Jeden svět)
Problém tohohle dokumentu je, že po deseti minutách si uděláte celkem jasný obrázek o celém jeho smyslu, a pak už se o něm jen dvě a půl hodiny znovu a znovu přesvědčujete. Minimálně režisérský sestřih svou délku neobhájil i přes zajímavou premisu.
Congo používá píseň "Born Free" jako svou hymnu: gangsteři v průběhu filmu říkají, že slovo "gangster" pochází z anglických slov, která znamenají "svobodný člověk". (Ve skutečnosti "preman", indonéský výraz pro gangstera, pochází z holandského "vrijman", což skutečně znamená "svobodný člověk".) Slovo gangster v angličtině pochází z "member of a criminal gang", 1896, americká angličtina, z gang (n.) v kriminálním významu + -ster.
Hrálo se 52 týdnů v londýnském Institutu současného umění od 28. června 2013.
Jako výkonní producenti jsou uvedeni dva z nejuznávanějších světových dokumentaristů - Werner Herzog a Errol Morris.