Originální adaptace Dostojevského, v níž nechybí typický Zelenkův humor, nadsázka a mystifikace. Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festi-valu v netradičním prostoru oceláren uvedla je-vištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování ot-covraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jedno-ho z diváků, který projeví nezvyklé přání. Poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vy-stupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jeviš-ti, ale v hledišti...
Na naše poměry slušný film. Hlavní linka je vlastně divadelní příbeh o Karamazových. Příběh je dosti nesourodý a nemůžu proto hodnotit extra vysoko. Je to prakticky divadelní hra a dobře zahraná divadelní hra propletena s reálným životem herců, což nechápu, protože tam jen jeden herec řeší, že musí do Prahy a k tomu se přidal Polský údržbář, kterému zemřelo dítě. Je to smutné, kvalitně zahrané, ale celkově to působí prostě nesourodě.
