Dovidenia v pekle, priatelia

Film zasažený „normalizací“ měl pohnutý osud. Od verze, dokončené italským koproducentem, se autor v roce 1972 distancoval. Po letech se v nových podmínkách k dávnému projektu vrátil, výrazně jej přepracoval, dotočil několik sekvencí a změnil dialogy. Bizarní feérie s prvky černého humoru v charakteristickém jakubiskovském přebujelém stylu je rámována symbolickou ideovou rovinou, značně poplatnou revolučnímu nadšení přelomu 80. a 90. let. Skupinka divných lidí se oddává hrám na jakémsi venkovském sídle. Živočišné scény jsou provázeny úvahami o smrti, „filosofickými meditacemi, surrealistickými motivy i narážkami na národní téma. To vše je rozvíjeno v retrospektivě: svět je postižen katastrofou, ze které se má lidstvo zachránit v arše. Hrdinové se ale odmítnou podřídit krutému diktátu terorizujících „zachránců“, vyvolají revoluci a odcházejí tam, odkud nedávno přišli. Tajemná spirála věčného lidského boje se dostává do dalšího bodu…