Name: Černý narcis
Released: 1947
Duration: 100 min
Rating: 75
Cast: Deborah Kerr, Flora Robson, Jean Simmons, David Farrar, Sabu

Psychologickému dramatu z roku 1947 patří v dějinách britské kinematografie čestné místo nejen za jeho mimořádnou kameru (Oscarem oceněný Jack Cardiff), ale i jako jednomu z prvních děl s intenzivním erotickým nábojem. Román Rumer Goddenové posloužil jako předloha příběhu o skupině anglikánských jeptišek, jež se snaží na odlehlém místě v Himálaji přebudovat palác orientálního vládce na ošetřovnu a školu pro místní děti. Komunita jeptišek, řídící se přísnými pravidly, naráží na smyslnou atmosféru tajemstvím opředeného místa vysoko v horách, jež autokratickému rádžovi v minulosti sloužilo jako harém. Důrazem na konflikt mezi disciplínou a vášní předjímají Powell a Pressburger jeden z ústředních motivů Červených střevíčků, v případě dramatu s kontroverzním tématem potlačených tužeb řádových sester však mnohem víc těží z mystické moci krajiny (podobně jako v Cestě k cíli)

Herci a tvůrci 51

Deborah Kerr

Flora Robson

Jean Simmons

David Farrar

Sabu

Esmond Knight

Režie:

Michael Powell (I)Emeric Pressburger

Scénář:

Michael Powell (I)Rumer GoddenEmeric Pressburger

Hudba:

Brian Easdale

Komentáře k filmu Černý narcis 4

xxmartinxx

22 285 bodů 15. 7. 2017

Ta kamera! Místy svou malebností a nádherou ty obrazy tlačí hranici kýče, ale skvěle to pasuje k ději, jehož hlavním motivem je nekonečné potlačování emocí, pudů a prostě sebe sama. Kdyby to bylo jen o trochu míň doslovné a polopatické, bylo by to špičkové. Ale nakonec je to jedno, protože i kdybych se měl jen kochat těmi úchvatnými záběry, budu spokojený. Nedivím se, že samotná firma Technicolor považovala tenhle film za nejlepší užití jejích barev - osobně nejsem největší fanoušek Technicoloru, ale tady je rozhodně dechberoucí a nevím teď z hlavy, kdy by se mi tak moc líbil. (I když taky nutno podotknout, že ne každý technicolorový film prošel tak kvalitní restaurací.)

Sheldon

16 059 bodů 23. 10. 2015

9.5

Film obsahuje řadu silných scén, je nesmírně emotivní a využívá barevnosti k přenosu emocí na diváka. Černý narcis je tak velmi symbolickým dílem a i když je filmem cudným obsahuje v některých scénách i velmi silné erotické dusno v tom nejlepším slova smyslu, které však ve své době budilo silnou kontroverzi. Černý narcis není šokujícím filmem, dnes už ani zdaleka neprovokuje jako kdysi, ale jako příspěvek k psychologickému dramatu má v dějinách své místo. Pro filmaře je ale jeho shlédnutí absolutní nutností. Film byl znovuobjeven počátkem osmdesátých let režisérem Martinem Scorsesem.

lamps

15 156 bodů 30. 6. 2020

K tomu filmu jsem si, nevím proč, vytvořil astronomicky vysoká očekávání, kterých snad ani nemohl dostát - a ve finále mi nabídl něco úplně jiného, než v co jsem doufal. Pomalá psychologická anabáze, krajně oproštěná od skutečně tísnivé atmosféry, po níž přitom zasazení do odlehlého horského kláštera přímo žadoní. Tolik zmiňovaná kamera Jacka Cardiffa je samozřejmě krásná a záběr u zvonu patří k těm nejlepším, jaké kdy vznikly, ale skrze to poutavé vizuální pozlátko jsem nemohl proniknout k překvapivě něžné a teskné kostře - vadilo mi hlavně dost statické divadelní zpracování a necítil jsem potlačované emoce, které měly být klíčové. Rád bych to určitě někdy viděl na velkém plátně v pěkně potemnělém kinosále, prozatím převažuje nepochopení a také ironický úšklebek nad hrozivým cirkusovým kostýmem jinak charismatického Davida Farrara..