David Farrar

David Farrar (21. srpna 1908 – 31. srpna 1995) byl anglický divadelní a filmový herec, narozený ve Forest Gate v Londýně. Proslavil se především svými výraznými rolemi v britské kinematografii 40. a 50. let 20. století a později i v hollywoodských produkcích. Počátky kariéry Farrar opustil školu ve 14 letech a začal pracovat jako novinář pro Morning Advertiser. Postupně se vypracoval na pozici asistenta editora, ale jeho skutečnou vášní se stalo divadlo. V roce 1932 přijal nabídku na turné s repertoárovým souborem a zahájil tak svou hereckou kariéru. Se svou manželkou Irene Elliot, kterou potkal v roce 1926 při ztvárnění titulní role v divadelní hře David Copperfield, vedl vlastní repertoárovou společnost až do roku 1937. Filmové začátky Na filmovém plátně debutoval v roce 1937 v muzikálu Head Over Heels. Následovaly menší role v několika britských filmech, včetně Return of a Stranger (1937) a Q Planes (1939). Po vypuknutí druhé světové války se vrátil k divadlu, ale když bomba poškodila divadlo, kde účinkoval, rozhodl se znovu zkusit štěstí ve filmu. První hlavní roli získal v Danny Boy (1941), následovaly filmy Sheepdog of the Hills (1941) a Suspected Person (1942). Významnou roli ztvárnil ve válečném dramatu Went the Day Well? (1942), kde hrál zápornou postavu německého vojáka. Popularitu mu přinesly role detektiva Sextona Blakea ve filmech Meet Sexton Blake (1945) a The Echo Murders (1945), díky nimž dostával týdně až 800 fanouškovských dopisů. Vrchol britské kariéry Skutečný průlom v kariéře přišel s rolí britského agenta pana Deana ve filmu Black Narcissus (1947) režisérské dvojice Michaela Powella a Emerica Pressburgera. V tomto vizuálně podmanivém snímku ztvárnil charismatického muže, který svou přítomností rozruší skupinu jeptišek v himálajském klášteře. Jeho postava, často oděná pouze v krátkých kalhotách, představovala ztělesnění mužské sexuality a přirozenosti, která kontrastovala s asketickým životem řeholnic. Film se stal klasikou britské kinematografie a Farrarův výkon byl vysoce ceněn. Téhož roku následovala role důstojníka, který si přivádí domů německou manželku (Mai Zetterling) ve filmu Frieda (1947), který se stal devátým nejúspěšnějším britským filmem roku. Farrar pokračoval ve spolupráci s Powellem a Pressburgerem ve filmu The Small Back Room (1949), kde ztvárnil alkoholismem sužovaného experta na likvidaci bomb s umělou nohou. Jeho postava Sammyho Rice, trpícího fyzickou i psychickou bolestí, patří k jeho nejpůsobivějším výkonům. Film obsahuje i surrealistickou sekvenci, v níž jeho postava bojuje s obří lahví whisky, symbolizující jeho vnitřní boj se závislostí. Třetím významným filmem s dvojicí Powell-Pressburger byl Gone to Earth (1950), kde hrál bezohledného statkáře Jacka Reddina, který svede a následně pronásleduje divokou venkovskou dívku v podání Jennifer Jones. Farrar v této roli dokonale ztvárnil arogantního šlechtice, jehož vášeň pro lov lišek symbolicky odráží jeho predátorský přístup k ženám. Film byl později pro americký trh přestříhán a uveden pod názvem The Wild Heart. Hollywoodská kariéra Na vrcholu své popularity v Británii, kdy byl v roce 1949 zvolen devátým nejpopulárnějším britským hercem, se Farrar vydal do Hollywoodu. Jeho první americký film The Golden Horde (1951) byl dobrodružným snímkem z prostředí středověkého Mongolska. Přestože si Farrar užíval hollywoodský glamour, jeho kariéra tam nenaplnila očekávání. Studio Universal ho obsazovalo především do rolí záporných postav v akčních filmech a kostýmních dramatech druhé kategorie. Mezi jeho hollywoodské filmy patří Duel in the Jungle (1954) a The Black Shield of Falworth (1954), kde hrál po boku Tonyho Curtise. Objevil se také ve válečném dramatu The Sea Chase (1955) s Johnem Waynem a Lanou Turner, v dobrodružném filmu Escape to Burma (1955) s Barbarou Stanwyck a v Pearl of the South Pacific (1956). Návrat do Británie a závěr kariéry Farrar se vrátil do Británie, ale nedokázal navázat na svůj dřívější úspěch. Hrál v několika britských filmech, včetně Beat Girl (1960) s Adamem Faithem a The Webster Boy (1962). Jeho poslední významnou rolí byl perský král Xerxes ve filmu The 300 Spartans (1962), kterou sám považoval za "nádhernou, okázalou roli". Po tomto filmu se rozhodl ukončit filmovou kariéru. Farrar později přiznal, že se obával rolí, které mu byly nabízeny - již ne jako milovníkovi, ale jako strýčkovi nebo otci hlavní hrdinky. Jak sám řekl: "Vždycky jsem byl ten vzpřímený mladý muž a bál jsem se rolí, které mi byly naznačovány - pro strýčky nebo pro otce dívky místo jejího milence!" Osobní život a odkaz Po smrti své manželky Irene v roce 1976 se Farrar přestěhoval do Jihoafrické republiky, aby byl blíže své dceři Barbaře. Zemřel 31. srpna 1995 v KwaZulu-Natal, deset dní po svých 87. narozeninách. David Farrar byl herec s výrazným charismatem a talentem pro ztvárnění komplexních postav. Režisér Michael Powell oceňoval jeho "fialové oči", pohledný zevnějšek a výjimečné načasování ve filmech. Powell také uvedl, že kdyby se Farrar více zajímal o film a více dbal o svou kariéru, mohl se stát mnohem významnějším hercem. Přesto zanechal nesmazatelnou stopu v britské kinematografii, zejména díky svým třem filmům s Powellem a Pressburgerem - Black Narcissus, The Small Back Room a Gone to Earth, které sám považoval za umělecké vrcholy své kariéry.