V jádru hororových příběhů se často vyskytuje nějaké pečlivě střežené tajemství. Postava se buď bojí, že by střípek z její temné minulosti mohl vyjít najevo, anebo určitou vzpomínku dokonce sama potlačuje v zájmu zachování duševního zdraví. Touha odvrátit zrak od nepříjemných výjevů je v neustálém souboji se zvědavostí, bohužel však nelze jednoznačně říct, která strana by měla zvítězit.
Horor má ze všech filmových žánrů zřejmě největší fanouškovskou základnu a zejména pro začínající tvůrce je jeho univerzální apel na emoce spojené se strachem a úzkostí vhodným prostředkem k metaforám a sociálním komentářům. Americký režisér s indickými kořeny Bishal Dutta do své celovečerní prvotiny Démon ve mně (It Lives Inside) promítá vlastní zkušenosti s dospíváním v cizí kultuře, v níž člověk snadno opouští tradice svých předků. A také svou fascinaci americkými horory v čele s Noční můrou v Elm Street, jejíž vliv je na pomalu vyprávěném snímku orientovaném na postavy až příliš patrný.
Hororový žánr je v kinematografii trvale na vzestupu a filmaři či filmařky z celého světa jeho prostřednictvím realizují své hollywoodské sny. Australská sourozenecká dvojice Philippou nedávno uvedla velebený snímek Mluv se mnou a v říjnu pocítíme hrůzy indické mytologie v napínavém filmu Démon ve mně (It Lives Inside). Celovečerní debut indického rodáka Bishala Duttyho, který formovaly jeho kulturní kořeny i vztah k americké popkultuře, se představuje ve druhé znepokojivé upoutávce.
Produkční společnost Radio Silence už nepočítá s režiséry Mattem Bettinelli-Olpinem a Tylerem Gillettem (Krvavá nevěsta) pro další film ze série Vřískot. Jejich místo zaujme scenárista a režisér Christopher Landon (série Všechno nejhorší), jak uvedl magazín The Hollywood Reporter.
Řada dnes slavných herců začala svou kariéru v hororech. V 80. a 90. letech to téměř patřilo k profesi. Pokud jste se chtěli prosadit, museli jste se nejprve objevit v nějaké vyvražďovačce. Jennifer Aniston hrála před Přáteli (1994) hlavní roli ve filmu Skřet (1993), Kevina Bacona sejmula paní Voorheesová v Pátku třináctého (1980), Johnnyho Deppa si podal Freddy Krueger v Noční můře v Elm Street (1984), Brad Pitt čelil vrahovi v Cutting Class (1989), George Clooney padl ve Vyšší škole strachu (1987) a Leonardo DiCaprio ve svých 16 letech utíkal před nestvůrami ve filmu Critters 3 (1991).
V červnu oslavil Robert Englund 76. narozeniny a streamovací platforma Screambox představila celovečerní dokumentární film Hollywood Dreams & Nightmares: The Robert Englund Story věnovaný tomuto tvůrci. Slávu a částečně prokletí mu zajistila role Freddyho Kruegera v ikonickém pruhovaném svetru, s popálenou tváří, kloboukem a odstrašující rukavicí s čtveřicí naostřených břitev místo prstů (s volným palcem) v sérii Noční můra v Elm Street režiséra Wese Cravena.
Robert Englund toho během své kariéry udělal hodně. Je nejen aktivním filmovým a televizním hercem, ale také režisérem. Už za týden v USA odpremiéruje jeho více než dvouhodinový portrét Hollywood Dreams & Nightmares: The Robert Englund Story, jenž nám připomene celou jeho historii. Přesto je jasné, že v povědomí publika bude vždy nejvíc zapsaný jako Freddy Krueger. A právě o budoucnosti vraha z Elm Street tento tvůrce nyní promluvil.
Všeobecně uznávaný herecký tahoun seriálů Narcos, Mandalorian a The Last of Us se v osmačtyřiceti letech konečně vrhá do hollywoodských filmových velkoprodukcí. Poté, co se připojil k Denzelu Washingtonovi ve dvojce Gladiátora, si jej vyhlédla také vycházející hororová hvězda Zach Cregger. Pedro Pascal ztvární hlavní roli v jeho připravovaném filmu, který má být nebývalou žánrovou epikou.
Třetí Strážci Galaxie míří do kin a v Marvelu si od nich slibují velký návrat fanoušků a fanynek do kin. Ti totiž v poslední době začínají být, pokud budeme soudit ze slabších tržeb, komiksy již přejedeni. Patříte tak k těm, který současná komiksová vlna nebaví a chcete si takzvaně doplnit vzdělání? Přinášíme desítku netradičních tipů na komiksové filmy, na které už si dnes vzpomene málokdo.
Že si z prvních let života pamatujeme jen rozházené útržky vzpomínek bez širších asociací, je známá věc. Jenže na naši paměť se nemůžeme spolehnout ani v dospělosti. Lidem se často stává, že si některé věci a události vybavují zcela jinak, než se skutečně odehrály. Fenomén zvaný Mandelův efekt se projevuje také v populární kultuře, kterou umí její internetové reprodukce pořádně zkreslit. Někdy nesou vinu upravené memy, jindy si do filmové hlášky dosadíme jiná slova, která znějí lépe nebo dávají větší smysl.
